Astronomie

Článků v rubrice: 109

Jak se daří Curiosity na Marsu?

Kromě Země je Mars bezesporu tou nejprostudovanější a současně i nejstudovanější planetou Sluneční soustavy. Na oběžné dráze Saturnu sice už řadu let pracuje sonda Cassini, která se plejádě družic operujících u Marsu v mnohém vyrovná, přesto Cassini něco podstatného schází – možnost prostudovat Saturn zblízka a takříkajíc si na něj sáhnout.

Fotogalerie (8)
Srovnání rozměrů několika generací marsovských vozítek. Zleva doprava – Spirit, Pathfinder a Curiosity.
(Zdroj: NASA/JPL.)

V planetárním výzkumu hraje Mars prim. A není se čemu divit, vždyť je to oproti jiným planetám – opět vyjma Země – docela přívětivý svět s relativně snesitelnými klimatickými podmínkami. Navíc s pevným povrchem, pod kterým se skrývá zmrzlá, a místy nejspíše občas i tekutá, voda. Uvedené vlastnosti dělají z Marsu velmi atraktivní cíl zájmu pozemšťanů. Není totiž dosud vyloučeno, že se na rudé planetě v minulosti mohl vyskytovat (či ještě vyskytuje?!) život, byť třeba jen velmi primitivní. Mars zkrátka je, byl a bezesporu i bude jedním z hlavních cílů meziplanetárních výprav. A jedna z těch nejambicióznějších se naplno rozběhla v uplynulých týdnech.

Tunová Zvídavost v přímém přenosu

Řadě z vás určitě neunikla informace, že na Marsu 6. srpna úspěšně přistála sonda Curiosity (Zvídavost), která se na cestu k rudé planetě vydala před více než devíti měsíci. Na její palubě zamířilo k Marsu i doposud největší a nejkomplikovanější planetární vozítko, jaké kdy lidé vůbec sestrojili. Označení „vozítko“ je poněkud zavádějící. Tak bylo možné nazývat předchozí sondy Pathfinder nebo třeba Spirit a Opportunity. Ale Curiosity je velmi robustní stroj o hmotnosti 900 kg a délce bezmála tři metry. Zkrátka, dokonalá vědecká laboratoř na šesti kolech.

Díky moderním technologiím jsme mohli přistání sledovat doslova v přímém přenosu, alespoň co se týče pohledů do amerického řídicího střediska. Se zpožděním několika minut od přistání pak dorazily i první snímky z povrchu Marsu a za několik hodin už internetem kolovaly doslova špionážní fotografie z Marsovy oběžné dráhy. Sondě Mars Reconnaissance Orbiter se totiž podařilo v nevídaném rozlišení zachytit značnou část přistávacího manévru. Slavný se stal zejména snímek, jenž zachytil sondu Curiosity vznášející se na padáku nad povrchem Marsu krátce před tím, než na něj dosedla (je zajímavé, že i v angličtině se o laboratoři Curiosity hovoří v ženském rodě).

Sci‑fi? Ne, realita!

Mimochodem, celý přistávací manévr vypadal jako vystřižený ze sci‑fi filmu. Curiosity se totiž k povrchu snesla na speciálním raketovém jeřábu s tryskami. I když se bezesporu jednalo o nadmíru komplikované řešení, proběhlo naprosto perfektně a především dokonale hladce. A kam že vlastně Curiosity dosedla? Do blízkosti kráteru Gale, který, jak se zdá, bude pravým rájem pro planetární geology, zejména pak vrchol Mount Sharp v jeho centru. Na jeho svazích se totiž předpokládá výskyt usazenin, které v minulosti vznikly v přítomnosti kapalné vody. A právě důkladný geologický průzkum zajímavé lokality bude jedním z hlavních cílů mise.

Rozhodně však nelze očekávat, že nám současný průzkum Marsu dá přímou odpověď na otázku, zda na Marsu je či není život, byť je to tak občas prezentováno. Měření spíše umožní přiklonit se poněkud více k jedné z variant. Tak jako tak je jisté, že se naše znalosti o Marsu v mnoha směrech prohloubí, ne‑li úplně změní. Zatím je však mise na počátku a významné objevy bezesporu teprve přijdou. Bytelná konstrukce sondy navíc slibuje, že vydrží v provozu určitě několik let.

Atraktivní fotografie, chemické analýzy laserem

A co zajímavého se tedy od přistání ještě událo? Vizuálně nejatraktivnějším výsledkem jsou bezesporu panoramatické fotografie okolí sondy. Zaujmou ale i snímky, na kterých jsou vidět stopy kol Curiosity na písčitém povrchu Marsu poté, co byla sonda poprvé s největší opatrností uvedena do pohybu a urazila přibližně tři metry.

Neméně zajímavé jsou ovšem i chemické analýzy, provedené prostřednictvím laserového zařízení ChemCam (The Chemistry and Camera Instrument). To sestává ze dvou základních částí: z laseru, který ozáří zkoumanou horninu intenzivními laserovými pulzy, a z kamery, která sejme emisi atomů, jež se vybudí v hornině ozářením laserem. Spektrální analýzou světelné emise je pak možné velmi přesně stanovit chemické složení zkoumaného vzorku. Laserové pulzy jsou sice velmi krátké – trvají jen pět miliardtin sekundy, zato mají ale obrovský výkon dosahující jednoho milionu wattů.

První kalibrační test se zaměřil na kámen Korunovace

V případě prvního kalibračního testu analyzovalo zařízení ChemCam nedaleký kámen Coronation (Korunovace), který byl během desíti vteřin ozářen celkem třicetkrát. Výsledné spektrum pokrývalo ultrafialovou, viditelnou i infračervenou oblast elektromagnetického spektra a obsahovalo více než šest tisíc různých vlnových délek. Na jejich důkladnou interpretaci si však budeme muset ještě počkat. Jedním z dalších terčů byl i kousek horniny označený jako Beechey, na kterém pak byly stopy po analýze velmi dobře patrné. Zařízení ChemCam do něj prostřednictvím laserových pulsů „vypálilo“ sérii malých dírek o průměrech 2‑4 mm, které si můžete prohlédnout na obrázku.

Stručný přehled prvních úspěchů Curiosity lze uzavřít impozantní fotografií pestrobarevných vrstev hornin na svazích vrcholu Mount Sharp – budoucího cíle vozítka, které je od vrcholu prozatím vzdáleno přibližně dvacet kilometrů. Cesta k němu rozhodně nebude jednoduchá a zabere Curiosity asi rok jednotlivých přesunů.

A co můžeme z fotografie vyčíst? V popředí se nacházejí tmavé balvany, jejichž velikost se blíží rozměrům Curiosity. Dominantou snímku je samozřejmě úpatí vrcholu Mount Sharp. Pro vědce bylo překvapením zejména uspořádání jednotlivých geologických vrstev. Některé z nich jsou určitě tvořeny usazenými jíly pocházejícími z doby, kdy se v kráteru nacházela kapalná voda. Vrstvy u základny vrcholu jsou totiž méně zvrásněné, než jsou ty nad nimi, což je odlišné od uspořádání sedimentů, které známe z naší vlastní planety.

Nezbývá tedy než doufat, že následující týdny a měsíce, které Curiosity stráví na Marsu, budou pro sondu stejně úspěšné, jako bylo její přistání. A jestli vše dopadne podle plánu, máme se opravdu na co těšit.

Video:

„Seven minutes of terror“ http://www.youtube.com/watch?v=Ki_Af_o9Q9s

Jan Píšala
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Energetika by měla respektovat fyzikální zákony, ne politická rozhodnutí

Německo ročně spotřebuje 2500 terawatthodin energie. Ve větrných a solárních elektrárnách ale vyrobí za rok jen 180 TWh, což pokrývá sotva sedm procent spotřeby. Mezi těmito dvěma čísly je obrovská propast. Německo, díky politickým rozhodnutím posledních let, čelí vážnému problému.

Jak jste na tom s informační gramotností?

Jak se studenti druhého stupně základních škol orientují ve světě technologií, které nás obklopují? Jak zvládají aplikovanou matematiku? To ukáže jubilejní 10. ročník informační soutěže IT-SLOT, které se pravidelně účastní tisíce žáků 8. a 9. tříd základních škol z celé České republiky.

Cyklické změny teploty na Zemi

Paleoklimatologové hledají stopy vývoje teplot na Zemi v horninách a fosíliích. Dlouhodobé ochlazování začalo asi před 50 miliony lety, kdy byla průměrná globální teplota 14 °C. Tenkrát ještě nebyla na Zemi trvalá ledová pokrývka a hladina mořské vody byla o více než 70 m vyšší než dnes.

Záhadný lidský mikrobiom

Nedávný výzkum ukazuje, že naše tělo je domovem mikrobů, se kterými se věda předtím nesetkávala. Možná, že se kvůli nim bude i přepisovat strom života. Navíc může mít tato mikrobiální „temná hmota“ i vliv na zdraví.

MAAE zveřejnila nové odhady vývoje jaderné energetiky do roku 2050

MAAE zveřejnila 10. září své nejnovější projekce trendů v energetice, elektřině a jaderné energii do roku 2050. Výroční zpráva nabízí smíšený odhad budoucího příspěvku jaderné energie k celosvětové výrobě elektřiny v závislosti na tom, jak se budou potenciálně ...

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail