Proč mají mince vroubkovaný okraj

V dějinách lidstva existovaly situace, které dnes zažijeme již jen stěží. Například prověřování pravosti kovových mincí chrupem. Přitom to byla po dlouhou dobu jedna z metod, jak poznat pravost zlatých mincí. Je možné tímto způsobem něco zjistit? Připomeňme si, že mince s vrubovanými okraji vynalezl a zavedl koncem 17. století slavný fyzik Isaac Newton. Samozřejmě to byl jen zlomek jeho přínosu do světové pokladnice vědy a techniky.

Zlato lidé využívají již velmi dlouhou dobu. Určit jeho ryzost pouhým okem či kousnutím (samotné ryzí zlato je nejměkčí drahý kov vůbec) nedokáže ani nejzkušenější zlatník. Dokud se platilo drahými kovy, museli je prodávající či kupující neustále vážit a zjišťovat jejich kvalitu. To bylo nejen velmi pracné a zdlouhavé, ale kladlo to také vysoké požadavky na odborné znalosti a praktické dovednosti obchodníků. Proto kousky zlata nahradily ručně ražené mince. Jejich tvar se ustálil na kruhu – z obrazců o stejném obvodu má největší plochu. Navíc kulatá mince netrhá měšce, kapsy a jiné prostředky k jejímu přenášení.

Role královských mincoven

Zlaté mince dávaly do oběhu královské a státní mincovny, které ke zvýšení pevnosti a trvanlivosti do ryzího drahého kovu přidávaly trochu kovu obecného. Mince z vyrobené slitiny pak byla opatřena panovníkovou pečetí na znamení, že zaručuje obsah drahého kovu (panovnický monopol na ražbu mincí, tehdy grošů, zavedl u nás v roce 1300 král Václav II.). Číselná hodnota na líci mince byla vlastně prohlášením, že obsahuje jistou hmotnost drahého kovu v celém jejím objemu. Zrodilo se pregéřství neboli ražebnictví neboli ražební řemeslo.

Vroubky proti zlodějům

Lidé však odedávna podváděli a tak záhy někoho napadlo, jak se dá na mincích vydělat i jinak. Zlaté a stříbrné mince se během jejich používání opotřebovávaly, takže pokud z nich někdo kousek na okraji uštípnul a vrátil je zpět do oběhu, většinou si toho nikdo nevšimnul. Zisk z takto získaného drahého kovu však byl značný. Jakmile se takové praktiky rozšířily, muselo se ražení mincí přizpůsobit situaci a výrobní postupy v mincovnách změnit. Problém byl odstraněn tím, že se okraj mincí začal vrubovat (vroubkovat). Poškození vroubkovaného okraje bylo pak ihned viditelné a znamenalo, že někdo minci znehodnotil. Dalším oblíbeným postupem zločinců bylo padělání – ražení mincí z levných slitin. Také v tomto případě to ražba nových mincí s vrubovanými okraji značně znesnadnila.

Mince, které nikdo nechce

V současné době - stejně jako u papírových bankovek – nemusí občané (podnikatelé i zákazníci) přijímat výrazně opotřebované a poškozené mince. Záleží však na míře jejich znehodnocení a také na tom, zda se jedná o fyzickou či právnickou osobu. Rozlišují se dvě skupiny: „mince opotřebené oběhem“ (zašpiněné, odřené, zkorodované) a „mince nestandardně poškozené“ (nečitelný reliéf, deformovaný tvar, nastřižené, proděravěné, necelé, jednotlivé části oddělené), které se nevrací do oběhu. Další podrobné informace najdeme na internetových stránkách České národní banky.