Bez zařazení

Článků v rubrice: 409

23. července 2014

Chytači mlhy

V poušti Atacama v Chile neprší. Tým složený z vědců z Čile a Massachusetského institutu technologie (MIT) ale pracuje na tom, aby i tady byla voda na zavlažování a pití. Chytají a zkapalňují mlhu.

Fotogalerie (2)

Mlha, která se blíží od moře k Andám, je bohatá na vodu. (Zdroj Shutterstock)

Tam, kde se setkává studený mořský Humboldtův proud se suchým horkým vzduchem vanoucím ze severu Čile, vyvstává z Pacifiku hustá mlha. Vítr ji žene do vnitrozemí přes vyprahlé pobřeží – a zde, za pouští, jako zázrakem bují svěží les.

Ovalle

V malém městě Ovalle na jih od Atacamy se snaží drobní zemědělci pěstovat hrozny, avokáda a artyčoky. Ztenčující se zásoby vody je nutí hospodařit s vodou jen na příděl. V listopadu loňského roku se na kopci nad Ovalle objevil nevelký, čtvercový billboard. Nejde ale o obrázkovou reklamu. Mezi dvěma sloupky je napnutá síť z nerez oceli, pod ní korýtko ústící do plastového sudu. Je to past na mlhu. Lov mlhy do ok sítě ale není jednoduchý. Jsou-li oka malá, nasají příliš mnoho vody a ta nebude odtékat. Budou-li velká, vítr bude vyfukovat kapičky bez užitku ven. Zemědělci v této části Chile se snaží chytat mlhu již desítky let, aby pomohli zavlažovat svou úrodu. Různé typy sítí, které dosud vyzkoušeli, však nebyly příliš účinné.

Past na mlhu

„Naše lapače na mlhu jsou mnohem účinnější, než dosavadní polyetylénové,“ říká Gareth McKinley z MIT. Se svými kolegy se zabývá optimalizací hustoty a materiálu sítě. Používají síť se speciálním hydrofobním potahem, aby maximalizovali její účinnost. V závislosti na síle větru a na dalších povětrnostních faktorech se za den tradičně zemědělcům daří zachytit průměrně pět litrů vody na čtvereční metr sítě. McKinleyův design zachytí až 12 litrů na čtvereční metr denně. Richard LeBoeuf a jeho studenti z University of Los Andes v čilském hlavním městě Santiagu sestrojili sondu, která měří obsah vlhkosti a rychlost mlhy v převládajícím směru. Data z desítek těchto sond se přenášejí k vyhodnocení bezdrátově 400 kilometrů daleko (mimochodem tento jejich projekt se dostal až do finále soutěže Vodaphone's 2014 Wireless Innovation competition). „Dalším krokem ve vývoji bude mechanismus, který by natáčel sítě podle směru větru, a nakonec přechod od experimentů k průmyslové výrobě,“ líčí budoucnost Pilar Cereceda, geograf z Pontifical Catholic University of Chile, který má v týmu na starosti výběr stanovišť a podchycení zájmu lokálních zemědělců. „S finanční podporou vlády bychom mohli technologii nasadit v širším měřítku,“ říká Cereceda.

Přes 20 let zkušeností

Kanadská nezisková společnost FogQuest zkouší pomáhat suchým chudým oblastem už od roku 1987. Prototypy svých sítí Raschel z polyetylénu a polypropylénu instaluje nejen v Chile, ale i v Guatemale, Etiopii, Nepálu, Maroku, Izraeli a jinde. Náklady na pořízení lapače mlhy závisejí hlavně na jeho umístění (morfologie svahu, přístupnost atd.). Velký kolektor o ploše 40 m² dodávající kolem 200 l vody denně může stát od 1 000 do 1 500 USD a vydrží 10 let. Projekt na získání 2000 litrů vody denně pro celou vesnici může přijít na 15 000 dolarů. „Představte si budoucí chytače mlhy jako farmu ne nepodobnou farmě větrných elektráren, 20 nebo 100 sítí na svahu,“ říká McKinley. „Kdekoliv na svahu, kde můžete postavit billboard nebo mobilní anténu, může stát i lapač mlhy. Nepotřebuje elektřinu, všechnu práci udělá příroda.“