Sans Titre

Umění a věda se setkávají i tam, kde bychom je nečekali. Šroub je většinou zase jen a pouze šroub. Ale někdy může být víc! Ráno, 13. listopadu 2019, bylo možné vidět generálního ředitele ITER Bernarda Bigota, jak si utáhl bezpečnostní pás a stoupal s montážní plošinou na vybrané místo nehotové střechy Jeřábové haly. V ruce měl černý šroub, nerozeznatelný od ostatních, kromě nápisu vyleptaného na šestihranné hlavě: ART.

Rukou vložil malý válcový objekt – podle technické specifikace šroub M30 vyrobený z legované oceli A-490 typu 3 s povrchovou úpravou z černého oxidu železa - do dvou dokonale vystředěných otvorů, a zašroubováním šestihranné matice spojil dva bílé ocelové nosníky. Pak technik nastavil na ráčně přesný moment, několik pohybů ruky Bernarda Bigota rukojetí ráčny sem a tam trvale usadilo šroub, a ten se stal Sans Titre (bezejmeným) uměleckým dílem anonymně vloženým do díla vědeckého.

Desítky tisíc šroubů - jen jeden je Sans Titre

Mohutné ocelové prvky střešní konstrukce Budovy tokamaku spojují desítky tisíc šroubů M30. Jako funkční jednotka musí masivní střešní konstrukce nést koleje dvojitého mostového jeřábu nosnosti 1300 tun, obra jemně manévrujícího na jakékoliv vybrané místo v tokamaku ITER. Sans Titre je jedním z mnoha. Co ho dělá tak zvláštním?

Umělecké dílo

Odpověď může být pro někoho nepochopitelná. Bezejmenný šroub Sans Titre je dílem newyorské sochařky Christine Cordayové. Cordayové nejsou cizí masivní ocelové konstrukce a vysoké teploty. Často používala jako umělecké médium plazma, či řadu kovů jako „paletu“ při tvorbě sochy, a byla také první umělkyní, která byla vyzvána, aby použila Plazmový systém nanášení materiálu dálkově řízeným elektrickým obloukem (RCTA, NASA's Remotely Coupled Transferred Arc Plasma System) při teplotách přesahujících 22 000 ° C. Když se Cordayová dozvěděla o tokamaku ITER, ucítila ve zhmotňujícím se desetiletí usilovného výzkumu vedle suché fyziky i notný kus poezie. Jak Cordayová řekla v nedávném článku pro Forbes: „Tisíce inženýrů, tisíce vědců, tisíce stavitelů. Opravdu je mimořádné uvědomit si, že jsme svědky zrození hvězdy na Zemi.“ V rámci tohoto lidského úsilí je Sans Titre vyjádřením podpory ITERu jako „největšího pozemského úspěchu nebeské vědy“. Je to umění, nikoli jako pouhá dekorace, ale jako trvalý příspěvek k současnosti.

Proč právě šroub?

Anonymita Sans Titre, vloženého jako jeden z desítek tisíců M30 šroubů a mizejícího ve struktuře tokamakového komplexu, je přesně tím bodem, kdy se v příběhu neoddělitelně spojují umění a věda. Generální ředitel Bigot vidí v aktu zašroubování bezejmenného kusu oceli podobnou alegorii: „Jsem opravdu potěšen, že Christine Cordayová si vybrala právě šroub jako jeden element z mnoha tisíc, který přispěje k úspěchu projektu ITER. Šroub ART má hned dva významy. Jeden neznamená nic, ale tisíce pevně drží konstrukci střehy Jeřábové haly, která se neprohne ani pod hmotností 1 300 tun. Stejně jako jeden člověk ITER nepostaví, ale tisíce vědců a techniků celého světa mohou být úspěšní. Šrouby jsou prvky, které spojují části stroje a struktury stejným způsobem, jako umělci a vědci společně svazují naši společnost a rozvíjejí naši kulturu.“ Jak to vidí Bigot: „Umění a věda jsou dvě lidské činnosti, které se navzájem hodně podobají. Vymýšlíte nový svět. Prozkoumáváte prostor mimo známé hranice. Vyvoláváte emoce i racionalitu. Mnoho vědců má silné umělecké zájmy a mnoho umělců se hluboce zajímá o vědu - obě komunity pokorně hledají důvody, jak si porozumět.“

Sans Titre není jediným vstupem umělce na zdánlivě strohou půdu fúzní vědy.

Mystická plastika

Umění pracuje se všemi dimenzemi, které mu fyzika nabízí: s třemi prostorovými a jednou časovou. Známý Kámen milénia na Novém Zélandě je toho příkladem. Nejen prostor, ale i čas tu hraje důležitou roli. Zážitek podobný Kamenu tisíciletí vám nabídne plastika podle Jean-Paula Philippeho věnovaná Stavbě milenia – Stavbě tisíciletí – tokamaku ITER. Na rozdíl od Kamene tisíciletí nebude plastika fungovat jednou za tisíc let, ale dvakrát za den – při východu a západu Slunce.

Jean-Paul Philippe vystavuje v Musée Granet v Aix-en-Provence model svého nápadu připomínajícího snesení Slunce na Zemi. Zlaté duté zrcadlo vyplňuje oblý vryp na vrcholu sloupu, který dvakrát za den soustředí paprsky vycházejícího a zapadajícího slunce a ozáří Einsteinův geniální objev vtělený do nejznámějšího vzorečku fyziky „ΔE = Δmc²“: hmota a energie jedno jsou. Vzorec zachycuje podstatu fúzní reakce uvolňující energii. V polovině sloupu je patrná další dutina ve tvaru půlměsíce, která má za úkol zachytit paprsky ranní.

Návrh plastiky vychází z charakteru Organizace ITER: sedmi partnerů. Sloup je složen ze sedmi bloků stojících na sobě. (Nu, tuto variantu nepovažuji za šťastné řešení, neb sloup a priori přiděluje pořadí jednotlivým partnerům – vyšší má prioritu vyšší, nižší má prioritu nižší. Možná, že přátelštější by bylo připodobnit sloup centrálnímu solenoidu ... Zmenšená plastika je vystavena v Musée Granet v Aix-en-Provence cca 40 km od staveniště ITER. „Smyslem plastiky je být trochu záhadnou“, říká umělec.

Oba umělci, Christine Cordayová i Jean-Paul Philippe, porozuměli fúznímu poselství. Porozumí i čtenáři?