3D tisk (jednou) vytiskne i motor

Za revoluci ve výrobě označil odborník pro pokročilé technologie, Michael Idelchik, 3D tisk. Podle jeho slov může tato technologie, známá rovněž jako aditivní výroba, do základů otřást způsobem, jak dosud vyrábíme komplexní stroje, a zcela proměnit celá průmyslová odvětví. Nejmodernější technologie umožňuje „tisk“ i velice složitých struktur, přičemž její princip spočívá v postupném přidávání jednotlivých vrstev materiálu. M. Idelchik odhaduje, že za čtyřicet let bychom takto mohli tisknout celé motory.

I když je tisk kompletního motoru stále ještě hudbou budoucnosti, součástky se tisknou již dnes. Využívat je budou i nejnovější tryskové motory, jako je např. jednotka CFM LEAP, kterou ve spolupráci s francouzskou společností Snecma vyvíjí GE Aviation. Do motorů budou takto vyrobené součástky zakomponovány jako části spalovacího systému.

Aditivní výrobou se zabývají dvě americké společnosti Morris Technologies a Rapid Quality Manufacturing, které vyvinuly pokročilé technologie pro rychlou 3D výrobu prototypů (rapid prototyping) a 3D tisk. Obě se nacházejí v Cincinnati nedaleko závodů GE Aviation a jakoprovozovatelé celkem 21 strojů jsou celosvětově jedny z největších (ne-li úplně největší) společností zabývající se aditivní výrobou. Prototypy součástek do tryskových motorů společnosti GE vyrábějí obě již několik let.

3D tisk

Už v roce 1986 si Američan Charles Hull nechal patentovat technologii stereolitografie. Tato technika vytváří objekt postupným vytvrzováním fotopolymeru (plastické hmoty citlivé na světlo) pomocí UV laseru, který je na základě dat přicházejících z počítače zaměřován poměrně složitou optickou soustavou. Paprsek laseru vedou údaje získané z tenkých řezů kopírovaným modelem pomocí XY skenovací hlavy. Model se vytváří na nosné desce přímo pod hladinou polymeru. Vytvarováním tekutého polymeru po vrstvách a následným odebráním z nosné desky vzniká trojrozměrné těleso (model). První Hullův StereoLithography Apparatus SLA-1 je doposud k vidění ve Fordově muzeu v Dearborn, Michigan. V roce 1993 Technologický institut v Massachussets (MIT) patentoval technologii trojrozměrných tiskařských technik, která pracovala s práškovým materiálem a tekutým spojovačem. Pojem 3D tiskárna pochází až z druhé poloviny 90. let. Po roce 2003 se objevila nová technologie polyjet, která pracuje opět s fotopolymery. Hlavice taví plast ze zásobníku a dvojrozměrně ho pokládá v tenkých vrstvách na podložku, která se pohybuje ve třetím směru. Jako fotopolymer se využívají akrylonitrilbutadienstyren (ABS), polyaktid (PLA) či polyethylen (HDPE).

Více o 3D tiskárnách na http://objevit.cz/domaci-3d-tisk-uz-to-neni-jen-sen-t9483