Spontánní versus radiační poškození DNA
Jedním ze zásadních problémů radiační ochrany je pojem „zanedbatelné dávky“. Tento problém „praktické nuly“ a jeho řešení je ústřední pro ...
Elektřina je stálicí našeho současného života. Spojovat však společnost, která se stará o distribuci a prodej elektřiny, s výtvarným uměním se může někomu zdát přinejmenším podivné. Takové spojení však existovalo a skončilo teprve před krátkou dobou.
Vobdobí mezi světovými válkami existovala v Praze akciová společnost s názvem Elektrické podniky Hlavního města Prahy. Starala se v Praze a okolí nejen o zásobování elektřinou, ale provozovala např. i pražskou tramvajovou dopravu. Byla to úspěšná a solidní firma, která dávala práci mnoha lidem. Její Ústřední budova, bíle kachlíčkovaný dům, dnes v bezprostřední blízkosti stanice metra Vltavská, patří ke skvostům české meziválečné architektury. Předsedou správní rady této společnosti býval ing. Eustach Mőlzer. Ten stál také u zrodu zvláštního firemního fondu, nazývaného Mőlzerův jubilejní fond na sociální opatření pro zaměstnance. Finanční prostředky tohoto fondu byly ovšem využívány nejen k sociálním účelům, ale také na pořádání výstav uměleckých děl ve vstupní hale Ústřední budovy. Některá díla vystavujících umělců, a nejen jejich, byla současně nakupována a sloužila pak při výzdobě veřejně přístupných nebo kancelářských prostor firmy. Zlí jazykové tvrdí, že někteří umělci svými díly platili za dodávky elektrické energie. Doloženo to však není.
Vzniklá sbírka měla pak dosti pohnutý osud. Po 2. světové válce byl dřívější podnik rozčleněn a část sbírky se stala majetkem Středočeských energetických závodů. Když byl v 80. letech i tento podnik rozdělen na část pražskou a středočeskou, byla dělena také sbírka. V té době však už byla většina výtvarných děl uložena v depozitářích a jen malá část obrazů zdobila kanceláře Středočeských energetických závodů ve známém Dětském domě v ulici Na Příkopě.
V roce 1997 se Středočeská energetická a. s. (STE) přestěhovala do nového sídla na Vinohradské ulici. Tehdy se znovu objevila myšlenka navázat na tradici a začít znovu pořádat ve vstupních prostorách sídla společnosti výstavy. Stejně jako kdysi, také STE nakupovala podle svých možností díla některých současných vystavujících umělců. Nové prostory navíc dovolily otevřít depozitáře a umístit umělecká díla do kanceláří.
V současnosti sbírka představuje skoro 300 děl, vytvořených převážně od 30. let 20. století do současnosti, ale také díla starší. Obsahuje obrazy, kresby, grafiky a plastiky. Jsou tu zastoupeni například Václav Mánes, Antonín Hudeček, František Muzika, Václav Brožík, Václav Rabas, Vlastimil Rada, Jan Bauch, Jaroslav Panuška, Josef Lada, Josef Váchal, Ludvík Kuba, Antonín Pelc, Josef Liesler, František Thiele a řada dalších umělců.
Realizace restrukturalizačního projektu Skupiny ČEZ s názvem VIZE 2008, který probíhá již několik let, přinesla i některé aspekty, které ovlivní osud této sbírky. Nastávající změny, které se dotknou i využívání budovy na Vinohradské ulici, do budoucna neumožní díla vystavovat a obrazy by ze stěn patrně opět zmizely do depozitářů. Proto bylo již koncem roku 2005 rozhodnuto darovat většinu uměleckých děl Nadaci Charty 77. Ta zabezpečí, aby se díla ze sbírky stala součástí pravidelné aukce uměleckých děl z majetku nadace. Získané prostředky pak budou poskytnuty Kontu Bariery na podporu handicapovaným spoluobčanům.
Jedním ze zásadních problémů radiační ochrany je pojem „zanedbatelné dávky“. Tento problém „praktické nuly“ a jeho řešení je ústřední pro ...
Oba nejstarší bloky jaderné elektrárny Tarapur v Indii jsou opět připojeny k síti. Běžná zpráva. Jenže první dva reaktory v Tarapuru jsou nejstarší dosud provozované komerční reaktory na světě.
Nové důkazy ukazují, že desková tektonika, neboli recyklace zemské kůry, mohla začít mnohem dříve, než se myslelo, a že dokonce může být hlavním důvodem, proč se na naší planetě vyskytuje život.
Už od roku 1961 je vodní dílo a elektrárna Kamýk nedílnou součástí Vltavské kaskády. Provoz Kamýku je nezbytný pro efektivní funkci vodní elektrárny Orlík.
V syrském guvernorátu a městě Dajr Az-Zaur na východě země u řeky Eufrat dochází k zásadním politickým, vojenským a mezinárodním změnám.
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.