Ztracený vynálezce

Rudolf Christian Karl Diesel, německý vynálezce, se narodil 18. března 1858 v Augsburgu, či podle jiných pramenů v Paříži. Ačkoli patří k hrstce osobností, jejichž jméno se stalo obecným pojmem (v češtině dýzl, dýzlmotor), jeho život nebyl zrovna lehký. My si ho připomínáme proto, že zemřel pravděpodobně 30. září 1913, tedy právě před 100 lety. A k tomu „pravděpodobně“ se ještě dostaneme.

Dieselova rodina původně žila v německém Augsburgu kde třela bídu s nouzí, a tak se vystěhovala do Paříže. Rudolfův otec se snažil uživit rodinu jako brašnář, knihař a dokonce jako léčitel (pomocí magnetismu), což ovšem hraničilo spíše s podvodem. Roku 1870 se Dieselovi opět stěhovali, tentokrát do Londýna. Po vypuknutí prusko-francouzské války byli totiž z Francie vypovězeni. Ani tam se jim však nedařilo lépe, a tak se Rudolf v pouhých 13 letech rozhodl osamostatnit a vrátil se do Augsburgu. V Německu vychodil tříletou živnostenskou školu a posléze dvouletou průmyslovku. Na mnichovské polytechnice získal inženýrský diplom a byl dokonce vyhlášen nej­úspěšnějším studentem. Slavnostního ceremoniálu se však nezúčastnil, neboť jej sklátil tyfus.

Od Carnotova cyklu k samočinnému zážehu

Po studiích, v roce 1880, nastoupil v pařížské Lindeho firmě na výrobu chladicích zařízení, kde bylo jeho úkolem zdokonalit spalovací motor při využití Carnotova cyklu. Tak se začal přibližovat ke splnění svého životního snu – konstrukci motoru, který by nahradil neefektivní parní stroj. V roce 1890 se už s vlastní rodinou přestěhoval do Berlína, kde pokračoval v práci v Lindeho firmě. To už měl za sebou četné, vesměs neúspěšné, pokusy s tzv. absorpčním motorem s amoniakem jako palivem.
V roce 1892 získal Diesel patent na zlepšený typ spalovacího motoru, ale ani s ním neprorazil. V roce 1895 přihlásil další patent na motor spalující petrolej. Ten už vedl přímou cestou ke konečnému úspěchu. Následovala další a další zlepšení s využitím méně hodnotných levných paliv. Konečně v roce 1897 zkonstruoval vysokotlaký spalovací pístový motor se samočinným zážehem. Jeho motor, všeobecně nazývaný Dieselův, už využíval tepelnou energii dvakrát účinněji než tehdy špičkový parní stroj. V roce 1900 získal motor na Světové výstavě v Paříži Velkou cenu a začal se prosazovat zejména v lodní dopravě.

Dieselův solidarismus

S úspěchy přicházely i peníze. Velké peníze, na které nebyl po celý život chudý vynálezce zvyklý. Nedokázal odolat různým podvodníkům a navíc se pustil cestou, slušně řečeno, jakéhosi poblouznění. Svou „filozofii“, kterou nazýval solidarismus, popsal v knize Přirozené náboženství: Kdyby dal každý člověk do společné pokladny 1 fenik, měli by se všichni dobře. Této myšlence ovšem věnoval mnohem více než fenik a sečteme-li všechno dohromady, brzy se jeho pohádkové bohatství změnilo v obří dluhy.
Navenek však stále úspěšný Diesel se na podzim roku 1913 vydal jako člen správní rady továrny na jednání do Anglie. Na ostrov plul z Antverp na lodi Dresden. V podvečer odešel do své kabiny, ale druhý den ráno v ní našli jen jeho kabát a ustlanou postel, v níž nikdo nespal. Všeobecně se usoudilo, že své problémy vyřešil skokem do moře, kde utonul. Faktem je, že ho od onoho osudného dne už nikdo nespatřil.