Biografie

Článků v rubrice: 182

Vášeň pro hvězdy i mraky

Snad ani není člověk, který by se nedíval rád na nebe – v noci na hvězdy, ve dne na mraky. Svítící body na temné obloze si řadíme do souhvězdí, v oblacích za dne hledáme podoby lidí, zvířat i fantastické tvary. Fascinují nás zlatem svítící okraje oblačných kup, dramatická bouřková mračna, ale i cáry, kdy člověk pořádně neví, je‑li to mrak nebo mlha. Tyto útvary a úkazy vytvořené vodní párou sledoval a mapoval významný český astronom 20. století Antonín Bečvář.

Fotogalerie (1)
Antonín Bečvář

Malý Antonín se narodil ve středočeské Staré Boleslavi 10. června 1901. Na svět však bohužel přišel s vrozenou vadou páteře, která ho do značné míry hendikepovala, přesto se nevzdal. Od mládí se intenzivně zajímal o astronomii a také o hudbu – na klavír doprovázel tanečnice baletní školy v Brandýse, avšak přírodovědu si zvolil za životní profesi. Absolvoval klimatologii a astronomii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze; studium ukončil disertační prací z oboru meteorologie v roce 1934.

Ze zahrady v Brandýse nad Labem do Vysokých Tater

Antonína Bečváře natolik uchvacovalo pozorování nebe, že ještě jako student postavil v roce 1927 na zahradě rodinné zemědělské usedlosti v Brandýse nad Labem malou hvězdárnu. Ta se brzy stala známým a oblíbeným místem astronomického pozorování a sjížděli se do ní tehdejší významní astronomové. Dlužno podotknout, že tento objekt slouží jako hydrometeorologická stanice dodnes.

 

V roce 1937 přijal Antonín Bečvář místo státního klimatologa ve Vysokých Tatrách. Na Štrbském plese, na terasu hotelu, umístil svou druhou kopuli pro nebeská pozorování. Právě odtud pozoroval před sedmdesáti lety (v roce 1942) novou kometu, která byla pojmenována jeho jménem. Po rozdělení Československa v březnu 1939 se mladému cílevědomému astronomovi podařilo přesvědčit vládu Slovenského štátu, že každá kulturní země musí mít svou vlastní hvězdárnu, a prosadil tak výstavbu nové horské hvězdárny na Skalnatém plese. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 totiž musela být Československá astrofyzikální observatoř ve Staré Ďale (dnešní Hurbanovo) na Slovensku zrušena. Bečvář tehdy vymohl, aby byl výkonný reflektor o průměru 600 mm převezen na Skalnaté Pleso, kde v letech 1941 až 1943 vyrostla nová vysokohorská observatoř, jediná v tehdejším Československu, a dokonce jedna z nejvýše položených hvězdáren v Evropě.

Do vesmíru s atlasem

S hlavou doslova v oblacích započal Antonín Bečvář na Skalnatém plese pracovat na svém světoznámém díle – hvězdných atlasech. Se spolupracovníky dokončil v roce 1948 Atlas Coeli, v zahraničí známý jako Atlas of Heavens, jímž se stal skutečným fenoménem v oblasti hvězdné kartografie. V astronomii založil tradici výzkumu meziplanetární hmoty a Slunce.

 

Studium mraků

Ovšem astronom a přírodovědec Bečvář na obloze nehledal jen hvězdy. Oblaka, která mu tak často zakrývala výhled, se stala jeho další láskou a vášní. Po právu je považován za průkopníka československé meteorologické fotografie a filmu o vývoji horských mraků, neboť po celou dobu, kdy pobýval ve Vysokých Tatrách, studoval a fotografoval mraky. Výsledek svých poznatků poté soustředil do neobyčejného díla – Atlasu horských mraků (1953). Krásu horské přírody vnímal i jako náruživý turista a obdivovatel hor, který dokázal zaznamenat na filmový svitek veškerou poezii míst, jež navštívil. A tak ani není divu, že v roce 1948 dokonce vydal barevnou publikaci Vysoké Tatry.

 

Jakkoli profesně vynikající šéf a světově uznávaný vědec (nebo právě proto), byl Bečvář komunistům nepohodlná osoba. Přestože se tedy hvězdárna na Skalnatém Plese stala za dobu své existence uznávaným vědeckým ústavem a pod jejími kopulemi se vystřídalo mnoho věhlasných astronomů, byl její zakladatel a první ředitel (1943–1950) v roce 1951 propuštěn.

Návrat na zahradu v Brandýse

Tehdy padesátiletý Antonín Bečvář se vrátil domů do Brandýsa nad Labem, opravil zde svou hvězdárničku a pokračoval v nebeském mapování, které vyvrcholilo velkolepou trilogií hvězdných atlasů Eclipticalis (1958), Borealis (1962) a Australis (1964).

 

V Čechách i na Slovensku působící Antonín Bečvář zemřel 10. ledna 1965, ale jeho jméno zůstalo nad mraky, neboť je nese kometa, planeta a jeden z kráterů na Měsíci. Navždy tak potvrzují jeho význam pro světovou astronomii a meteorologii.

Marina Hužvárová
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Fyziklání 2020

Dne 14. 2. 2020, tedy ještě před uzavřením škol kvůli koronavirové epidemii, se uskutečnila mezinárodní fyzikální soutěž pro týmy středoškoláků Fyziklání 2020, kterou pořádá skupina vysokoškolských studentů FYKOS (Fyzikální korespondenční seminář).

Krev od vyléčených pacientů se může stát lékem na Covid-19

Tento týden v New Yorku začíná test experimentální terapie současné pandemické nemoci Covid-19, způsobené novým koronavirem. Tento typ terapie je znám již více než 100 let, byl použit v roce 1918 při pandemii tzv. španělské chřipky. Tehdy nebyly k dispozici žádná antivirotika ani očkování.

www.rouskyvsem.cz.

Je období řádícího koronaviru způsobujícího nemoc Covid-19. Podpořme dobrou věc, nic nás to nestojí. V této vypjaté situaci lze na internetu najít spoustu informací. Některé jsou ověřené, jiné typické “fakenews”. A to je problém. Proto se tým stojící za webem rouskyvsem.

Sluncem poháněné vzducholodě

Byly doby, kdy byly vzducholodě považovány za budoucnost létání. Pak upadly v zapomnění, aby se nyní vrátily jako „zelenější“ způsob dopravy. Britská firma Varialift Airships plánuje stavět vzducholodě poháněné sluncem, které by se měly používat v mezinárodní přepravě nákladů.

Amatérská ochranná rouška

V boji proti koronaviru je potřeba velkého množství ochranných roušek a zdravotnických masek. Odborníci vyzývají: „Noste všichni masku, abyste se vyhnuli infekci!“. Rostoucí poptávka způsobila vážný nedostatek masek. Ochranné roušky v lékárnách byly brzy vykoupené, což mezi lidmi vyvolávalo paniku.

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail