Rubriky

Možná jste zaregistrovali plakáty s kobaltově modrým papouškem - vzácným arou Learovým -, které zvou do Rákosova pavilonu v pražské zoologické zahradě, slavnostně otevřeného 28. září 2019. Příležitost k tomu poskytlo sté výročí založení zoologické zahrady v Praze. V roce 1919 zahájila nově zvolená komise Ministerstva školství a národní osvěty přípravy k jejímu vybudování. Teprve 28. září 1931 pak zakladatel a první ředitel ZOO Praha prof. Jiří Janda přivítal první návštěvníky z řad veřejnosti. A protože byl prof. Janda zanícený milovník ptáků, od samého počátku tu nechyběla řada voliér pro opeřence. Jak ale běžel čas, ptačí voliéry postupně dosloužily. Když se v roce 2012 najednou objevil člověk s velkorysou nabídkou podpořit stavbu nového objektu pro papoušky, jen odborníci věděli, že onen téměř neznámý mecenáš stál například u zrodu tradice dnes tak oblíbené výstavy exotického ptactva v Botanické zahradě PřF UK Na Slupi. Darem, za který vyrostl Rákosův pavilon, si Standa na konci života udělal velkou radost.

Jen o dva dny dříve, než je datováno založení Mezinárodní astronomické unie (28. července 1919), přišla na svět budoucí významná osobnost této oblasti přírodních věd. Doyen české astronomie a světově uznávaný odborník Luboš Perek oslavil letos 26. července své sté narozeniny.

Mezi turisticky nejvyhledávanější místa v Německu patří Heidelberg, historické město s nejstarší univerzitou na území dnešního Německa a spoustou výzkumných institucí. Jen pár kilometrů od středu města se v kopci nad širokou rýnskou nížinou ukrývá ve vysokých stromech areál Evropské molekulárně biologické laboratoře. A právě ve zdejší Laboratoři GeneCore, čili Genomic Core Facility, jsem se setkala s českým technikem Janem Provazníkem.

Jste studentem PhD a máte zajímavý výsledek? Pochlubte se! Je tu letošní Cena pro mladé evropské vědce EYRA – ohýnek, v němž se doposud nezablýsklo žádné české želízko, a to dokonce ani od centrální Evropy východním směrem. A to je škoda.

Objev chemické látky, ale také štěstěna v podobě shody šťastných okolností, to jsou základy úspěchu profesora Antonína Holého (1. září 1936 - 16. července 2012), geniálního českého chemika, který prožil celý svůj profesní život v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (předtím ČSAV) a jehož nedožité 80. narozeniny letos 1. září pracoviště v pražských Dejvicích připomíná.

„Před žádnou, žádnou záhadou / své šíje neskloníme, / o nebes klenby nejzazší / svým duchem zazvoníme.“ Víte, odkud jsou tyto optimistické verše? Před 170 lety je napsal nadšený astronom – proslulý spisovatel Jan Neruda ve své sbírce Písně kosmické. Tenkrát nemohl tušit, že se jeho sbírka do kosmu opravdu dostane. A jestliže v jiné básni učený žabák otevírá tvrdé lebi žabám v kaluži: ‚Vysvětloval jim oblohu, / líčil ty světlé drtky, / mluvil o pánech hvězdářích, / zove je „Světa krtky“‘, pak vězte, že i krtek, byť plyšový, podnikl vesmírnou misi. Za oběma zmíněnými českými vyslanci stojí usměvavá elegantní žena Indira Feustelová.