Šicí stroj aneb „singrovka“

Isaac Merritt Singer, muž, jehož jméno se stalo synonymem šicího stroje, se narodil 27. října 1811 v americkém městečku Pittstown ve státě New York jako nejmladší syn Adama Singera (původním jménem Reisingera), židovského emigranta z Německa.

Školy si moc neužil, už v deseti letech nastoupil do učení ve strojírenské dílně svého staršího bratra. Zprvu to však vypadalo, že se jeho životní dráha bude ubírat úplně jiným směrem, než se nakonec stalo. Miloval divadlo a byl rozhodnut vydělávat si na živobytí jako herec. V té době také přijal umělecké jméno Merritt. Umělecká existence však byla nejistá, a tak strojírenský obor, pro který byl evidentně nadanější, než pro herectví, úplně neopustil. V roce 1839 uplatnil svůj první patent – vrtačku do kamene – a získal za něj slušnou finanční odměnu. Využil ji pro zhmotnění svého snu, založil a financoval vlastní herecký soubor The Merritt Players. Jenže neuspěl a po rozpadu souboru se vrátil ke strojírenství, tentokrát v dílně Orsona C. Phelpse v Bostonu.

Předchůdci vynálezu

My se však zatím ještě trochu ohlédneme nazpět. První patent na šicí stroj (určený k sešívání kůží) obdržel anglický truhlář Thomas Saint. První stroj (dřevěný), který skutečně šil, však postavil francouzský krejčí Barthélemy Thimonnier. Zdokonalený model si nechal roku 1831 patentovat a hned také pro něj získal uplatnění – 80 jeho šicích strojů šilo uniformy pro francouzskou armádu. Krejčovští dělníci se však cítili stroji ohroženi, a tak je rozbili na padrť a Thimonnier ledva vyvázl životem. Přes úspěch na pařížské výstavě 1835 se však už neprosadil, a aby se uživil, musel stroj potupně ukazovat za vstupné. Roku 1848 zkonstruoval kovový šicí stroj, který šil rychlostí 200 stehů za minutu, ale místo uznání sklidil jen výsměch.

Mezi tím, někdy okolo roku 1832, postavil šicí stroj americký vynálezce Walter Hunt. Na dodnes užívanou jehlu s ouškem v hrotu přišel údajně ve snu – zdálo se mu, že je veden na popraviště za to, že nedokáže zlepšit šicí stroj, a přitom si všiml, že jeho strážci mají kopí s otvorem ve špičce. Hunt postavil celkem tři stroje, potom však další práce zanechal. V roce 1845 zkonstruoval šicí stroj americký mechanik Elias Howe, ani on s ním však finančně neuspěl. A právě v té době vstoupil na scénu Isaac Merritt Singer. Člunkový stroj zjednodušil, opatřil patkou, napínáním niti a pedálem (nožním pohonem). Uzpůsobil jej nejen pro použití v krejčovských dílnách, ale v každé domácnosti. V roce 1851 získal patent, dohodou vyřešil patentový spor s Howem a začal stroje hromadně prodávat na leasing. Zakládal továrny na výrobu šicích strojů značky "Singer" ve Skotsku, Francii, v Rio de Janeiru. Jeho firma I. M. Singer & Co. se stala jednou z prvních nadnárodních společností. V roce 1889 uvedl na trh stroj s elektrickým pohonem, který se tak stal prvním domácím elektrospotřebičem v dějinách.

Bigamista?

Isaac Singer vedl dosti pestrý a okázalý osobní život. Jeho druhá manželka ho obvinila z bigamie, Singer byl zatčen, ale propuštěn na kauci. Krátce nato se odstěhoval do Evropy se svou třetí ženou, kde se pak oženil ještě dvakrát. Žil v Paříži a později v Londýně. Když ve věku 63 let zemřel v anglickém hrabství Devonshire, zanechal jmění v tehdy obrovské hodnotě 14 milionů dolarů, které rozdělil mezi svých 22 potomků.

K nám se šicí stroj, proslulá „singrovka“, dostal díky iniciativě přítele technického pokroku a mecenáše Vojty Náprstka poměrně brzy, už v roce 1863. Náprstek jej přivezl z USA pro svůj Americký klub dam, kde byl předváděn a kde také získal velký zájem veřejnosti i tisku. Zájem byl takový, že si Singer již za dalších sedm let zřídil v Praze firemní prodejnu.