Výročí pokračují – Johannes Gutenberg

Časopis 3. pól změnil tvář, ale zachoval rubriku věnující se výročím významných vědců a techniků. Rok 2008 jich – stejně jako léta předchozí – nabízí celou řadu. Pro vaši představu je připomínáme alespoň tímto abecedním přehledem. Abecedním proto, abychom se vyhnuli dojmu, že je řadíme podle jejich zásluh:

Rakouský chemik Karl Auer (*1858) se proslavil vynálezem plynové punčošky, skotský fyzik John Logie Baird (*1888) přinesl lidstvu televizi, francouzský elektrotechnik Marcel Deprez (†1918) nás naučil vést na dálku elektrický proud, německý technik Rudolf Diesel (*1858) vynalezl vznětový motor, francouzský fyzik Léon Jean Foucault (†1868) rozsvítil elektrickou obloukovou lampu, italský lékař Louigi Galvani (†1798) objevil elektřinu – a měl štěstí, neboť díky datu narození se dostal do naší galerie už loni. Německý fyzik Otto Hahn (†1968) přišel na štěpnou reakci izotopu uranu 235, americký technik Joseph Henry (†1878) objevil elektromagnetickou indukci, francouzský fyzik Frédéric Joliot-Curie (†1958) objevil umělou radioaktivitu, švédský přírodopisec Carl Linné (†1778) rozdělil přírodu do škatulek, rakouský inženýr Alois Negrelli (†1858) nejen spoluvypracoval projekt Suezského průplavu, ale i Karlínského viaduktu v Praze. Americký technik Lester Allen Pelton (†1908) vymyslel rychloběžnou vodní turbínu, anglický technik George Stephenson (†1848) vynalezl parní lokomotivu a k ní i železnici, český chasník Václav Veverka (†1848) vykoval se svým bratrancem ruchadlo a německý optik Carl Friedrich Zeiss (†1888) se pustil do výroby čoček.

Na všechny tyto slavné muže se nedostalo, neboť čtyři čísla časopisu nám dávají prostor jen pro stejný počet jubilantů. Prvním z letošní čtveřice je Johannes Gutenberg.

Knihy pro všechny
Johannes Gutenberg (vl. jm. Gensfleich), vynálezce knihtisku, se narodil někdy mezi léty 1397 a 1400 snad v Mohuči. Tam i 3. února 1468 zemřel. Nebyl ani význačný technik, natož vědec, ale svým vynálezem učinil pro rozvoj vzdělanosti víc než kdokoli jiný.

Malý Johannes se narodil v zámožné měšťanské rodině a dostalo se mu na tehdejší dobu dobrého vzdělání. Vyučil se zlatnictví a zpracování kovů. Od mládí jej ale lákalo dát písmu tištěnou podobu. Tisk pomocí lisu a tiskařské černi už byl tehdy znám, tisklo se však pouze z dřevorytů, ať už obrázky nebo vyřezané texty.

Někdy ve 20. letech 15. století odchází rodina z neklidné Mohuče do pokojnějšího Štrasburku, kde si Johannes zřizuje dílnu, ve které se věnuje broušení kamenů a šperkařství. Více méně okrajově se přitom zabývá pokusy s tiskem. Vede ho touha najít metodu tvorby knih, které by byly levných natolik, aby byly dostupné všem. Tehdy přichází na geniální nápad výroby písma z kovu. Do formy s příslušným tvarem písmene se vlila roztavená slitina a po ztuhnutí se takto vyrobené litery vkládaly ručně do rámu, aby tvořily slova a řádky vět. Z každého rámu se pak dalo vytisknout prakticky neomezené množství jednotlivých stránek knihy.

Za nejstarší Gutenbergův tisk je pokládán Zlomek knih Sibyliných z roku 1445, za nejslavnější dvoudílná tzv. dvaačtyřicetiřádková Bible, k jejíž výrobě se v letech 1452–1459 spojil s mohučským měšťanem Johannem Fustem. To už má ovšem za sebou vyplenění a zapálení štrasburské dílny a návrat do Mohuče.

Gutenbergův vynález se šířil Evropou rychlostí blesku, sám vynálezce se však potýkal s velkými finančními problémy a soudy s věřiteli a podílníky na výrobě. Trochu klidu se mu dostává až když vstoupí do služeb Adolfa Nassavského, mohučského arcibiskupa. V roce 1466 přichází Gutenberg o zrak a dva roky nato umírá. Jeho dílo však patří k těm, které změnily svět.