Emil Kolben

Poněkud ve stínu nestora české elektrotechniky Františka Křižíka stojí druhý z našich průkopníků „energie nového věku“ – Emil Kolben. Narodil se 1. listopadu 1862 ve Stránčicích u Prahy a zemřel právě před 60 lety, 3. července 1943 v Terezíně.

Emil Kolben vystudoval v Praze Malostranskou reálku a se skvělým prospěchem České vysoké učení technické. Díky vynikající pověsti získal Gerstnerovo cestovní stipendium a vydal se za zahraničními zkušenostmi – nejprve po Evropě, ale zakrátko za moře, do Spojených států, kde pracoval „guru“ elektrotechniky té doby, slavný Thomas Alva Edison.
Do Edisonových podniků také mladý Kolben nastoupil a dotáhl to až na šéfinženýra. Víc než sám Edison však Kolbena ovlivnil jeho tehdejší spolupracovník, jihoslovanský elektrotechnik Nikola Tesla, který pár let před tím rovněž absolvoval pražskou techniku. Na rozdíl od Edisona, který sázel na stejnosměrný proud, byl Tesla nadšeným propagátorem střídavého proudu a to tak důsledně, že po tvrdých sporech odešel ke konkurenci.
Kolben u Edisona zůstal a podílel se dokonce na konstrukci strojů na stejnosměrný proud, získal řadu patentů, ale na Teslovy myšlenky nezapomněl. Stále častěji zajížděl do Evropy, až nakonec nastoupil u špičkové švýcarské firmy Oerlikon, kde se zabýval přenosem elektrické energie třífázovým střídavým proudem o vysokém napětí. Domů se pak vrací s obrovským kreditem a bohatší o neocenitelné zkušenosti.
V roce 1896 založil ve Vysočanech elektrotechnický závod představující jednu kancelář a provizorní dřevěnou dílnu s pětadvaceti dělníky. Stroje poháněla parní lokomobila o výkonu 50 koní (35 kW). Netrvá však dlouho a v nově postavené budově pracuje už přes sto dělníků a výrobky – především třífázové elektromotory – jdou na odbyt nejen doma, ale především v zahraničí. Kolben vyváží do Anglie, Francie, Německa, Ruska, Nizozemí, Španělska i do zámoří. A to již před tím, než na Světové výstavě v Paříži (1900) získal jednu zlatou a dvě stříbrné medaile.
V novém století vybavuje Kolbenova továrna stroji elektrárny v Náchodě, Soběslavi, Berouně a jinde, po celých Čechách a Moravě. Její úspěchy však nepřišly samy – v Čechách totiž zuří stejný boj jako kdysi v USA, boj „stejnosměrných“ se „střídavými“. Oporou zastánců stejnosměrného proudu není nikdo menší než František Křižík, a tak Kolbenovo postavení je obtížné. Křižíka navíc preferuje jeho české vlastenectví a soustavná a nezištná podpora národní myšlenky. To je Kolbenovi naopak úplně cizí, má světový rozhled a zajímá ho především technický pokrok, doma se cítí spíš cizincem. Spor nakonec vyřeší sám problém – využívání střídavého proudu se v praxi ukáže neoddiskutovatelně výhodnější. První velká pražská elektrárna v Holešovicích neboli Ústřední elektrická stanice královského hlavního města Prahy je v roce 1899 vybavena třífázovými stroji a o elektrizaci země je tak prakticky rozhodnuto.
Kolben se stává nejvýznamnějším představitelem elektrotechnického průmyslu u nás, jeho továrny se rozrůstají a mají světový věhlas. Přichází však 15. březen 1939 a s ním němečtí okupanti. Hned následujícího dne Emil Kolben své závody opouští a odchází do ústraní, je totiž židovského původu a ví, co to v zemi ovládané nacisty znamená. Není to však nic platné. Více než osmdesátiletý technik a průmyslník je odvlečen do ghetta v Terezíně, kde krátce na to umírá.

VÍTE, ŽE...
Nesplněným snem Nikoly Tesly, kterému věnoval obrovské úsilí a značné finanční prostředky, bylo vyřešení bezdrátového přenosu elektrické energie. Nepodařilo se mu to a k naší škodě se to nepodařilo nikomu dodnes. Je to asi na vás.