Po svém zdokonalení se parní stroj přímo nabízel jako motor pro pohon „vozů bez koní“. Velkým nepřítelem tohoto využití však byl překvapivě především sám James Watt. A tak se cti být prvním, kdo postavil jezdící parní vůz, nedostalo nikomu z Anglie, kolébky parního stroje, ale Francouzi Cugnotovi, jehož 210. výročí úmrtí si letos připomínáme.
Fotogalerie (2)
Dělostřelecký důstojník Nicolas Joseph Cugnot se narodil v roce 1725 v obci Void v Lotrinsku ve Francii, zemřel 2. října 1804 v Paříži. Dnes je uznáván jako vynálezce prvního samostatně se pohybujícího mechanického vozu.
Po inženýrských studiích vstoupil Cugnot do armády, kde se snažil zkonstruovat vozidlo pro přepravu děl. V roce 1769 postavil funkční model tříkolového parního vozu, který nazval voiture à vapeur (parní vůz). O rok později už postavil použitelný vůz s parním strojem umístěným před předním (jediným) kolem. Vůz vážil asi 2,5 tuny a uvezl 4 tuny. Nepříliš šťastná konstrukce přetěžovala přední hnací kolo, a tak byl vůz obtížně ovladatelný. To se potvrdilo i při jeho zkouškách pro ministerstvo války, když vůz narazil do zdi pařížského arzenálu. Přestože Cugnot neprodleně postavil další vůz, byly pokusy zastaveny a vůz umístěn do muzea, kde je dodnes.
A tak se vynálezce musel místo slávy spokojit s důchodem, o který však přišel s příchodem Velké francouzské revoluce. Před revolučními zmatky se uchýlil do Belgie, kde přežíval v bídě. V roce 1804 ho Napoleon Bonaparte pozval zpět do Francie, ještě téhož roku však Cugnot v Paříži zemřel.
Nakonec se tedy rozmach parních vozidel přece jen odehrál v Anglii. Jedním z těch, kdo se o to významně zasloužili, byl skotský inženýr a vynálezce William Murdoch (v poangličtělé verzi Murdock).
William Murdoch se narodil roku 1754 v obci Lugar ve východním Skotsku v rodině se sedmi dětmi. Jeho otec, vysloužilý dělostřelec (což nám připomíná Cugnota), tu byl nájemcem mlýna.
Ve škole vynikal mladý William zejména v matematice, k praktickým technickým znalostem jej přivedl jeho otec, sám zdatný technik, což ostatně bylo tehdy u mlynářů obvyklé. V roce 1777 odešel 23letý Murdoch do Birminghamu, kde nastoupil do továrny na výrobu parních strojů Watt&Boulton. Zde pak setrval prakticky celý život. V roce 1784 tu experimentoval s modely vysokotlakého parního stroje, ale na nátlak Watta, který této myšlence nevěřil, pokusů zanechal. V roce 1799 tu vynalezl šoupátkový rozvod páry, což znamenalo významné zlepšení účinnosti parního stroje. Od roku 1784 se přes nepříznivý názor Jamese Watta zabýval také využitím páry v dopravě, zůstal však jen u modelů, k praktickému řešení je nedotáhl.
K osobě Murdocha se váže jedna, byť nepotvrzená, příhoda. Při zkoušce parního modelu kočáru, kterou prováděl Murdoch v noci, aby nedráždil své spoluobčany, mu model ujel a řítil se sám po silnici. Když vozík s ohněm pod kotlem a s vlajícím kouřem míjel místního duchovního, vyděsil ho tak, že ten pak léta vyprávěl, jak potkal ďábla.
Parní vozy byly jen epizodou v úspěšné činnosti Williama Murdocha, mnohem více se proslavil svými patenty na zlepšení parního stroje a snad ještě více zaváděním a rozvojem plynového osvětlení.
Nemocnice na celém světě řeší nejen COVID-19, ale i běžný provoz (i když mnohde v omezené míře). Moderní medicínu si neumíme představit bez nukleární medicíny a jejích pomocníků - radionuklidů. Produkce radionuklidů pro medicínu tedy musí pokračovat i v době pandemické krize.
Částice, o níž se kdysi předpokládalo, že je nehmotná, hmotnost má. Je pravděpodobně 500 000 krát menší než elektron, případně ještě menší. Nový horní limit hmotnosti neutrina je 1,1 elektronvoltu. (Elektronvolt je kinetická energie, kterou získá elektron urychlený ve vakuu napětím jednoho voltu.
Určité empirické zkušenosti s jedovatými látkami pocházejí již z doby prehistorické, ale první písemné zmínky o nich najdeme ve starém Egyptě. Vražedné a sebevražedné prostředky se těšily velké pozornosti také v antickém Řecku a Římě, avšak svého vrcholu dosáhlo travičství až v době renezance.
14. dubna 2020 uplynulo 40 let od havárie Apolla 13. Kosmonauti tehdy na Měsíc nevystoupili, „pouze“ ho s vypětím všech sil obletěli. Jejich šťastný návrat na Zemi sledoval s rozechvěním celý svět.
Antarktida nebyla vždy zemí ledu. Před miliony let, kdy byla stále součástí obrovského kontinentu na jižní polokouli zvaného Gondwana, vzkvétaly poblíž jižního pólu stromy. Nově objevené fosílie stromů a dalších organizmů odhalují, jak se pralesu dařilo.
Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)
za podporu děkujeme dobrým lidem:
za podporu děkujeme dobrým lidem:
