Pára na cestách

Po svém zdokonalení se parní stroj přímo nabízel jako motor pro pohon „vozů bez koní“. Velkým nepřítelem tohoto využití však byl překvapivě především sám James Watt. A tak se cti být prvním, kdo postavil jezdící parní vůz, nedostalo nikomu z Anglie, kolébky parního stroje, ale Francouzi Cugnotovi, jehož 210. výročí úmrtí si letos připomínáme.

Dělostřelecký důstojník Nicolas Joseph Cugnot se narodil v roce 1725 v obci Void v Lotrinsku ve Francii, zemřel 2. října 1804 v Paříži. Dnes je uznáván jako vynálezce prvního samostatně se pohybujícího mechanického vozu.

Napřed pro armádu

Po inženýrských studiích vstoupil Cugnot do armády, kde se snažil zkonstruovat vozidlo pro přepravu děl. V roce 1769 postavil funkční model tříkolového parního vozu, který nazval voiture à vapeur (parní vůz). O rok později už postavil použitelný vůz s parním strojem umístěným před předním (jediným) kolem. Vůz vážil asi 2,5 tuny a uvezl 4 tuny. Nepříliš šťastná konstrukce přetěžovala přední hnací kolo, a tak byl vůz obtížně ovladatelný. To se potvrdilo i při jeho zkouškách pro ministerstvo války, když vůz narazil do zdi pařížského arzenálu. Přestože Cugnot neprodleně postavil další vůz, byly pokusy zastaveny a vůz umístěn do muzea, kde je dodnes.

A tak se vynálezce musel místo slávy spokojit s důchodem, o který však přišel s příchodem Velké francouzské revoluce. Před revolučními zmatky se uchýlil do Belgie, kde přežíval v bídě. V roce 1804 ho Napoleon Bonaparte pozval zpět do Francie, ještě téhož roku však Cugnot v Paříži zemřel.

Zpět do Anglie k Williamu Murdochovi

Nakonec se tedy rozmach parních vozidel přece jen odehrál v Anglii. Jedním z těch, kdo se o to významně zasloužili, byl skotský inženýr a vynálezce William Murdoch (v poangličtělé verzi Murdock).

William Murdoch se narodil roku 1754 v obci Lugar ve východním Skotsku v rodině se sedmi dětmi. Jeho otec, vysloužilý dělostřelec (což nám připomíná Cugnota), tu byl nájemcem mlýna.

Celý život v továrně Watt&Boulton

Ve škole vynikal mladý William zejména v matematice, k praktickým technickým znalostem jej přivedl jeho otec, sám zdatný technik, což ostatně bylo tehdy u mlynářů obvyklé. V roce 1777 odešel 23letý Murdoch do Birminghamu, kde nastoupil do továrny na výrobu parních strojů Watt&Boulton. Zde pak setrval prakticky celý život. V roce 1784 tu experimentoval s modely vysokotlakého parního stroje, ale na nátlak Watta, který této myšlence nevěřil, pokusů zanechal. V roce 1799 tu vynalezl šoupátkový rozvod páry, což znamenalo významné zlepšení účinnosti parního stroje. Od roku 1784 se přes nepříznivý názor Jamese Watta zabýval také využitím páry v dopravě, zůstal však jen u modelů, k praktickému řešení je nedotáhl.

K osobě Murdocha se váže jedna, byť nepotvrzená, příhoda. Při zkoušce parního modelu kočáru, kterou prováděl Murdoch v noci, aby nedráždil své spoluobčany, mu model ujel a řítil se sám po silnici. Když vozík s ohněm pod kotlem a s vlajícím kouřem míjel místního duchovního, vyděsil ho tak, že ten pak léta vyprávěl, jak potkal ďábla.
Parní vozy byly jen epizodou v úspěšné činnosti Williama Murdocha, mnohem více se proslavil svými patenty na zlepšení parního stroje a snad ještě více zaváděním a rozvojem plynového osvětlení.