Fyzika a klasická energetika

Článků v rubrice: 221

Elektromagnetické dělo – nic nového pod sluncem

V polovině prosince proběhla tiskem a obrazově i televizními vysíláními informace o tom, že americké námořnictvo vyzkoušelo začátkem roku 2010 elektromagnetické dělo, jehož projektily dosahují pětinásobné rychlosti zvuku a dostřel této zbraně je až 200 kilometrů. Ze záznamu je patrná několikasekundová fáze „nabíjení“ mohutnými přívody elektrické energie a pak výstřel a zásah terče, pořízené vysokorychlostní kamerou. Projektil je do vysoce nadzvukové rychlosti uveden v hlavni děla, která je uložena mezi „kolejnicemi“, elektrickým impulzem a pravděpodobně kombinaci elektromagnetů a v prostředí plazmy. Ze záznamu se dá soudit, že potřebná elektrická energie je před výstřelem mj. akumulována v tzv. superkapacitorech, tj. kondenzátorech s velmi vysokou kapacitou. Technické detaily jsou pochopitelně nedostupné.

Fotogalerie (4)
Elektromagnetické dělo profesora Birkelanda ve firemním muzeu Norsk Hydro v Notoddenu

Elektromagnetické dělo však není vynálezem 21. století. Jeho první prototyp vznikl před více než 100 lety v Norsku. Autorem vynálezu byl norský fyzik, profesor Kristian Birkeland (1867 – 1917). Zabýval se problematikou zemského magnetismu. Jeho snem bylo uspořádat polární výpravu, během níž by mohl v bádáních pokračovat. Potřeboval však peníze – a ty chtěl získat za komerční využití svého patentu elektromagnetického děla. Dělo, v jehož hlavni byla střela urychlena na rychlost 600 m/s pomocí elektromagnetů, které hlaveň obepínaly, bylo nesčetněkrát vyzkoušeno, avšak v rozhodujícím okamžiku při předvádění selhalo a jeden z elektromagnetů shořel. Ze zamýšleného patentu nebylo nic… Birkelandovo elektromagnetické dělo je nyní vystaveno v jedné z prvních hal norské firmy Norsk Hydro, přeměněné v Notoddenu na firemní muzeum této největší norské společnosti (nyní Statoil Hydro).

Po neúspěchu s dělem Birkeland na elektřinu nezanevřel, dál krotil stovky kilowattů a tisíce voltů při experimentech s elektrickým obloukem, v němž probíhají některé jevy jako při každé bouřce v přírodě. Dochází k rozkladu vzduchu, při němž vznikají i oxidy dusíku. Sestrojil reaktor, tzv. Birkelandovu pec. Mezi jejími talířovými elektrodami s dvoumetrovým průměrem vznikal elektrický oblouk a rozkládal vháněný vzduch při teplotě teplotách nad tisíc stupňů při napětí 500 V a s příkonem 1000 kW. Dusík, který má ve vzduchu 78% zastoupení, byl oxidován na oxid dusnatý NO, který byl po ochlazení zpracováván na kyselinu dusičnou (HNO3), jako výchozí surovinu pro výrobu tzv. „norského ledku“ – dusičnanu vápenatého - Ca(NO3)2 . Tato sloučenina se stala prvním průmyslově vyráběným hnojivem, aby nahradila přírodní tzv. chilský ledek, dovážený z jižní Ameriky,

Zdrojem elektrické energie se pro tuto výrobu, probíhající v celé baterii několika desítek reaktorů, staly v Norsku značně rozšířené vodní elektrárny. Firma Norsk Hydro byla založena 2. prosince 1905 a v novém areálu v Notoddenu byla výroba norského ledku zahájena roku 1907. Firma Norsk Hydro v dalších desetiletích expandovala do řady dalších oborů, které těžily z nevyčerpatelného a levného zdroje elektrické energie z hydroelektráren. Firma tak podstavila hliníkárny a v čase okupace Norska během II. světové války vyráběla nedaleko Rjukanu i tzv. těžkou vodu, která měla Hitlerovi posloužit jako moderátor v reaktorz pro získání štěpného materiálu k výrobě atomové bomby. Tato kapitola historie a příběh „hrdinů z Telemarku“ – norských partyzánů, kteří pomáhali halu s bateriemi přístrojů zničit stejně jako poslední zásilku těžké vody, kterou poslali ke dnu s trajektem, převážejícím ji v barelech přes jezero nedaleko Rjukanu, byla několikrát literárně i filmově zpracována.

Společnost Norsk Hydro se stala před třemi desetiletími i jednou z těžebních společností, operujících v norském sektoru severomořských nalezišť ropy. Roku 2007 došlo k fúzi se společností Statoil ASA a vznikla společnost Statoil Hydro ASA, většinově vlastněná norským státem. Patří do stovky největších světových firem, v současnosti se zabývá i rozvojem vodíkových technologií (elektrolyzéry, skladování a transport vodíku, vodíkové čerpací stanice) a také využitím vodíku jako prostředku akumulace elektrické energie i paliva pro silniční dopravu.


O podobné zbrani jsme psali v článku Elektromagnetická puška:
http://www.3pol.cz/cz/rubriky/bez-zarazeni/326-coilgun-elektromagneticka-puska

Koč Břetislav
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Evropské univerzity se spojují pro výchovu kvantových odborníků

Desítky evropských univerzit včetně ČVUT se prostřednictvím Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI) spojily v rámci evropského projektu QTEdu Open Master spadajícího do evropského projektu Quantum Flagship.

Jak pozná mobil ze signálů GPS mou polohu?

Systém GPS (údajně "Gde Proboha 'Sem?") umožní vašemu přijímači aby našel svou polohu na Zemi ze signálů vysílaných družicemi systému.

Earth 300 bude první superjachtou s jaderným pohonem na světě

Projekt Earth300 je nejen první superjachtou s jaderným pohonem na světě, ale má se stát extrémní technologickou platformou pro vědu, průzkum a inovace na moři.

Skrytý svět pod nohama Brňanů

Hluboko pod ulicemi Brna leží na dvě desítky kilometrů důmyslných staveb, díky nimž do tisíců brněnských domů proudí voda či elektřina. Síť podzemních kolektorů moravské metropole se ...

Města budoucnosti, která fungují již dnes

Už dnes využívá mnoho měst technologie a inovace, které zlepšují život občanům. Mohli bychom je označit za města budoucnosti - určitě by si obyvatelé i jiných měst přáli, aby se jim žilo lépe a snadněji.

Nejnovější video

Jak funguje PCR test na coronavirus

Krásně a jednoduše vysvětleno se srozumitelnými animacemi. V angličtině.

close
detail