Fyzika a klasická energetika

Článků v rubrice: 267

Elektromagnetické dělo – nic nového pod sluncem

V polovině prosince proběhla tiskem a obrazově i televizními vysíláními informace o tom, že americké námořnictvo vyzkoušelo začátkem roku 2010 elektromagnetické dělo, jehož projektily dosahují pětinásobné rychlosti zvuku a dostřel této zbraně je až 200 kilometrů. Ze záznamu je patrná několikasekundová fáze „nabíjení“ mohutnými přívody elektrické energie a pak výstřel a zásah terče, pořízené vysokorychlostní kamerou. Projektil je do vysoce nadzvukové rychlosti uveden v hlavni děla, která je uložena mezi „kolejnicemi“, elektrickým impulzem a pravděpodobně kombinaci elektromagnetů a v prostředí plazmy. Ze záznamu se dá soudit, že potřebná elektrická energie je před výstřelem mj. akumulována v tzv. superkapacitorech, tj. kondenzátorech s velmi vysokou kapacitou. Technické detaily jsou pochopitelně nedostupné.

Fotogalerie (4)
Elektromagnetické dělo profesora Birkelanda ve firemním muzeu Norsk Hydro v Notoddenu

Elektromagnetické dělo však není vynálezem 21. století. Jeho první prototyp vznikl před více než 100 lety v Norsku. Autorem vynálezu byl norský fyzik, profesor Kristian Birkeland (1867 – 1917). Zabýval se problematikou zemského magnetismu. Jeho snem bylo uspořádat polární výpravu, během níž by mohl v bádáních pokračovat. Potřeboval však peníze – a ty chtěl získat za komerční využití svého patentu elektromagnetického děla. Dělo, v jehož hlavni byla střela urychlena na rychlost 600 m/s pomocí elektromagnetů, které hlaveň obepínaly, bylo nesčetněkrát vyzkoušeno, avšak v rozhodujícím okamžiku při předvádění selhalo a jeden z elektromagnetů shořel. Ze zamýšleného patentu nebylo nic… Birkelandovo elektromagnetické dělo je nyní vystaveno v jedné z prvních hal norské firmy Norsk Hydro, přeměněné v Notoddenu na firemní muzeum této největší norské společnosti (nyní Statoil Hydro).

Po neúspěchu s dělem Birkeland na elektřinu nezanevřel, dál krotil stovky kilowattů a tisíce voltů při experimentech s elektrickým obloukem, v němž probíhají některé jevy jako při každé bouřce v přírodě. Dochází k rozkladu vzduchu, při němž vznikají i oxidy dusíku. Sestrojil reaktor, tzv. Birkelandovu pec. Mezi jejími talířovými elektrodami s dvoumetrovým průměrem vznikal elektrický oblouk a rozkládal vháněný vzduch při teplotě teplotách nad tisíc stupňů při napětí 500 V a s příkonem 1000 kW. Dusík, který má ve vzduchu 78% zastoupení, byl oxidován na oxid dusnatý NO, který byl po ochlazení zpracováván na kyselinu dusičnou (HNO3), jako výchozí surovinu pro výrobu tzv. „norského ledku“ – dusičnanu vápenatého - Ca(NO3)2 . Tato sloučenina se stala prvním průmyslově vyráběným hnojivem, aby nahradila přírodní tzv. chilský ledek, dovážený z jižní Ameriky,

Zdrojem elektrické energie se pro tuto výrobu, probíhající v celé baterii několika desítek reaktorů, staly v Norsku značně rozšířené vodní elektrárny. Firma Norsk Hydro byla založena 2. prosince 1905 a v novém areálu v Notoddenu byla výroba norského ledku zahájena roku 1907. Firma Norsk Hydro v dalších desetiletích expandovala do řady dalších oborů, které těžily z nevyčerpatelného a levného zdroje elektrické energie z hydroelektráren. Firma tak podstavila hliníkárny a v čase okupace Norska během II. světové války vyráběla nedaleko Rjukanu i tzv. těžkou vodu, která měla Hitlerovi posloužit jako moderátor v reaktorz pro získání štěpného materiálu k výrobě atomové bomby. Tato kapitola historie a příběh „hrdinů z Telemarku“ – norských partyzánů, kteří pomáhali halu s bateriemi přístrojů zničit stejně jako poslední zásilku těžké vody, kterou poslali ke dnu s trajektem, převážejícím ji v barelech přes jezero nedaleko Rjukanu, byla několikrát literárně i filmově zpracována.

Společnost Norsk Hydro se stala před třemi desetiletími i jednou z těžebních společností, operujících v norském sektoru severomořských nalezišť ropy. Roku 2007 došlo k fúzi se společností Statoil ASA a vznikla společnost Statoil Hydro ASA, většinově vlastněná norským státem. Patří do stovky největších světových firem, v současnosti se zabývá i rozvojem vodíkových technologií (elektrolyzéry, skladování a transport vodíku, vodíkové čerpací stanice) a také využitím vodíku jako prostředku akumulace elektrické energie i paliva pro silniční dopravu.


O podobné zbrani jsme psali v článku Elektromagnetická puška:
http://www.3pol.cz/cz/rubriky/bez-zarazeni/326-coilgun-elektromagneticka-puska

Koč Břetislav
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Mikrobiální zátěž může ovlivnit naše nemoci

Vědci vyvinuli nový model strojového učení pro predikci mikrobiální zátěže — hustoty mikroorganismů v našich střevech — a použili ho k prokázání, jak důležitou roli hraje ...

Může „přemýšlet“ mozek ve zkumavce?

Mohl by mozek někdy existovat samostatně, odděleně od těla nebo nezávisle na něm? Filozofové se dlouho zamýšleli nad takovými scénáři „mozku v nádobě“ a ptali se, zda by izolovaný ...

Out of memory

Už vám počítač nebo tablet hlásil „Not enough memory to complete this operation“? Můžete spotřebovat veškeré úložiště v telefonu, zaplnit disk počítače.

Rekordní detekce 200 gravitačních vln

Mezinárodní síť observatoří gravitačních vln LIGO, Virgo a KAGRA (LVK) oznámila v dubnu detekci svého 200. kandidátského signálu gravitační vlny v tomto čtvrtém pozorovacím ...

Co je to QR Code pishing

QR kódy se staly každodenním nástrojem pro rychlý přístup k webovým stránkám nebo digitálním menu restaurací, k provádění online plateb či využívání ...

Nejnovější video

Stellarátory - budoucnost energetiky?

Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.

close
detail