V Malajsii budou pěstovat stévii - díky jádru

Farmáři na venkově východní části Malajsie mají šanci polepšit si - už v letošní sezóně budou moci pěstovat populární a žádanou stévii. Díky jaderné vědě.

Stévie

Stévie sladká (Stevia ebaudiana) je rostlina, jejíž listy obsahují sladce chutnající glykosidy, které jsou 250 až 300x sladší než sacharóza. Slouží jako léčivá rostlina a jako náhradní sladidlo za rafinovaný cukr. V poslední době je čím dále více žádaná, nejen mezi diabetiky, ale i mezi lidmi toužícími po štíhlé linii bez diety omezující cukr. Domovem stévie je Jižní Amerika, v tropickém klimatu Malajsie by nepřežila.

Radiační šlechtění

Vědci z Malajské jaderné agentury použili technologii radiačně indukované mutace, aby připravili varietu vhodnou pro vlhké a horké klima. Nová varieta, kterou se povedlo vyšlechtit, je nejen tolerantní k vysoké vlhkosti, ale dokonce bujněji roste než tradiční varieta a má větší listy. To je obzvlášť výhodné, protože náhradní sladidlo se získává právě z listů. Malajské ministerstvo vědy, technologie a inovace se s dalšími vládními agenturami snaží propagovat tuto novou plodinu mezi farmáři v Sabahu na severním Borneu jako část komunitního projektu, kterým chce vláda zlepšit životní a hospodářské podmínky venkovské populace na východě Malajsie. "V Asii roste poptávka po náhradních sladidlech a my máme k dispozici varietu vhodnou pro kultivaci v našich podmínkách," říká Norazlina Noordin, šlechtitelka z Malajské jaderné agentury v Kuala Lumpuru. "Pěstování stévie jim pomůže diverzifikovat jejich plodiny a zvýšit příjem z farmaření." Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) ve spolupráci s Organizací pro výživu a zemědělství OSN (FAO) podporuje používání radiačních technologií v rámci pomoci zemím zlepšit zemědělský výzkum a vývoj.

Gama skleník

Technika radiačního šlechtění je nezávadná pro lidské zdraví a přírodní prostředí. Je to vlastně jen urychlení procesu přírodních mutací, pomocí nichž po tisíciletí vznikaly nové odrůdy. Příkladem úspěšného výsledku může být vyšlechtění rýže tolerantní k zasolené půdě v Bangladéši nebo sóji dávající dvojnásobnou úrodu v Indonésii. Vývoj nových variet je vlastně proces "pokus - omyl". Vědci ozařují semena nebo rostliny různými dávkami ionizujícího záření a sledují radiací způsobené změny v genetickém materiálu. Napodobují tak přírodní procesy spontánních mutací. Proces generuje náhodné genetické změny, v mnoha případech nevhodné, ale někdy prospěšné. Z velkých populací různých mutantů se dají vybrat takoví, jejichž znaky jsou žádoucí pro další pěstování, rozvíjení a stabilizaci nových vlastností v následujících generacích. Jakmile je nový znak stabilní a vznik žádané vlastnosti ověřený, narodila se nová varieta. Pravým uměním mutačního šlechtění je vybrat z tisíců vzniklých nových rostlin tu s žádanou výslednou mutací. Ozařovací metoda použitá Malajskou jadernou agenturou se nazývá chronické ozařování. Na rozdíl od obvyklejšího akutního ozáření vysokými dávkami během několika minut, ozařují celé rostliny ve speciálním gama skleníku po několik měsíců nízkými dávkami. Výhodou této metody je získání širšího spektra mutací při minimálním radiačním poškození buněk. Změny jsou menší a rostlina si sama umí opravit některé genetické změny. Chronické ozařování se široce aplikuje také při vývoji nových kvetoucích rostlin, ovoce a cereálií.