Černobyl po čtyřiceti letech

Velká část území pokrývajícího části severní Ukrajiny a jižního Běloruska byla po havárii v jaderné elektrárně Černobyl v roce 1986 prohlášena za uzavřenou zónu. Život však jde dál: i když některé části stále zůstávají zakázanou zónou, lidé v ní pracují a zónu denně navštěvují. A někteří se rozhodli tam žít. A stále tam žijí zvířata – a dokonce prosperují. OSN nazvalo uzavřenou zónu jako „největší experiment s navrácením divočiny v Evropě“.

Odhaduje se, že v několika dnech po havárii bylo z 30kilometrové zóny kolem reaktorového komplexu evakuováno 135 000 lidí. Je však důležité si uvědomit, že i po roce 1986 po havárii další lidé v samém srdci uzavřené zóny tvrdě pracovali. Kromě likvidátorů – tisíců lidí z celého Sovětského svazu, kteří se podíleli na obnově a čištění (a přitom dostávali vysoké dávky radiace), byly stále potřeba pracovní síly pro provoz jaderné elektrárny. Tři nepoškozené reaktory Černobylu dodávaly elektřinu do sítě po mnoho dalších let, poslední provozní blok byl definitivně uzavřen až koncem roku 2000.

Během tohoto období v elektrárně pracovalo každý den téměř 6 000 lidí. Nové město – Slavutič – bylo postaveno těsně za uzavřenou zónou, asi 45 km od samotné elektrárny, aby ubytovalo pracovníky elektrárny a jejich rodiny evakuované z města Pripjať. Slavutič, zamýšlený jako město pro 30 000 obyvatel, byl navržen a postaven bývalými sovětskými republikami Ukrajina, Ázerbájdžán, Arménie, Gruzie, Estonsko, Lotyšsko, Litva a Rusko, což každému z jeho osmi okresů dalo osobitý styl a atmosféru. První obyvatelé se do nového města přestěhovali v říjnu 1988: dnes má přibližně 25 000 obyvatel.

Přírodní rezervace

Rozsáhlé oblasti běloruské a ukrajinské uzavřené zóny jsou nyní vyhlášeny chráněnými přírodními rezervacemi a společně vytvářejí jednu z největších přírodních rezervací v kontinentální Evropě. Polesská státní ekologická rezervace byla v běloruském sektoru zřízena v roce 1988, zatímco Černobylská radiační a ekologická biosférická rezervace byla v ukrajinské části zóny formálně zřízena v roce 2016.

Rezervace jsou pravidelným cílem vědců a výzkumníků. Kromě toho, že jsou důležitým místem pro radioekologické studie, byla uzavřená zóna Programem OSN pro rozvoj (UNDP) označena za největší experiment s navrácením divočiny v Evropě. Zónu je také možné navštívit jako turista (ačkoli v současné geopolitické situaci by to nyní nebylo moudré).

Bělorusko otevřelo Polesskou státní ekologickou rezervaci, kterou spravuje ministerstvo přírodních zdrojů a ochrany životního prostředí, organizovaným turistickým skupinám koncem roku 2018 a nabídlo možnost navštívit „řadu unikátních atrakcí, včetně včelích a koňských farem, krmných oblastí pro bizony a opuštěných vesnic“. Jen v roce 2021 navštívilo turistické trasy v uzavřené zóně více než 50 turistických skupin, uvádí se na webových stránkách rezervace.

Ukrajina se před začátkem války s Ruskem také snažila rozvíjet cestovní ruch v uzavřené zóně, ale po vyhlášení stanného práva po ruské invazi zavedla omezení návštěv. Některá akreditovaná média, zahraniční delegace, vědci, ekologové a další, kteří realizují schválené projekty, si stále mohou návštěvy pro „vzdělávací“ účely zařizovat. Loni podepsala Černobylská jaderná elektrárna a městské úřady Slavutič memorandum o spolupráci s cílem rozvíjet místní cestovní ruch v rámci poválečného oživení regionu.

Mapa černobylské vyloučené oblasti (zdroj Wkipedia, CC BY-SA 4.0)

Návrat zpět

Mimo uzavřenou zónu byly vážně zasaženy také další oblasti Běloruska a Ukrajiny. Podle jedné zprávy Rozvojového programu OSN bylo kontaminováno 23 % území Běloruska, což vedlo ke ztrátě ekonomických příležitostí ve výši 13,7 miliardy USD, protože lidé byli přesídleni do méně kontaminovaných oblastí.

Výzkum britské Univerzity v Portsmouthu a Ukrajinského institutu zemědělské radiologie, publikovaný loni v časopise Journal of Environmental Radioactivity, potvrdil, že v mnoha oblastech zóny lze nyní bezpečně pěstovat plodiny. Studie na 100hektarovém testovacím místě v Žitomyrské oblasti potvrdily, že efektivní dávka záření pro zemědělské pracovníky byla hluboko pod národním bezpečnostním limitem Ukrajiny a byla výrazně nižší než úrovně radiačního pozadí, které jsou přirozeně zaznamenávány po celém světě. Vědci uvedli, že by Ukrajina mohla bezpečně získat zpět až 20 000 hektarů zemědělské půdy, což by přispělo k potravinové bezpečnosti a rozvoji venkova.

Ačkoli se v uzavřené zóně skutečně stále nacházejí oblasti s vysokou radioaktivitou, v posledních zhruba 16 letech se začalo s přesídlením některých evakuovaných oblastí, zejména v Bělorusku.

Lesnické práce prováděné lesnickým a ochranným oddělením Polesské státní radiační a ekologické rezervace zahrnují každoroční těžbu přibližně 35 000 metrů krychlových „obchodovatelného“ dřeva, které splňuje celostátně přípustné úrovně radiace.

A někteří lidé se – byť neoficiálně – do zóny vrátili již před desítkami let. Asi 1 200 starousedlíků, kteří byli v roce 1986 přesídleni mimo zónu, se v následujících letech po havárii vrátilo do svých bývalých domovů. Technicky vzato je to stále nelegální, ačkoli ukrajinské úřady byly k navracejícím se, většinou starším lidem, tolerantní. Většinou šlo o ženy, kterým bylo v té době 70 a 80 let, ale nadále žily a hospodařily na stejných pozemcích jako jejich předkové před nimi. Příběhy některých z nich vyprávěl celovečerní film z roku 2015 s názvem Bábušky z Černobylu.

Nezamýšlené přínosy pro přírodu a vědu

Oblast byla popsána jako jedno z nejvíce radioaktivně kontaminovaných míst na světě. Hlavními radionuklidy jsou cesium 137, stroncium 90, americium 241 a izotopy plutonia. Oblast, po čtyři desetiletí pro lidi z velké části uzavřena, se stala důležitým útočištěm pro divokou zvěř. Dnes to někteří označují za ikonický experiment v navracení divoké přírody. Absence lidí vytvořila příležitost pro prosperitu druhů.

Dnes jsou běloruská i ukrajinská vyloučená zóna – zahrnující lesy, mokřady, tekoucí i stojaté vody, stejně jako opuštěnou zemědělskou půdu, opuštěné vesnice a městské oblasti – z velké části označeny za chráněné přírodní rezervace a společně vytvářejí jednu z největších přírodních rezervací v kontinentální Evropě.

Příroda kolem Černobylu dnes působí překvapivě živě a divoce. Tam, kde zmizeli lidé, převzala vládu příroda – a to rychleji, než se čekalo.

Jak vypadá krajina

Lesy se rozšířily na dvojnásobek původní plochy, protože pole a vesnice zarostly křovinami a stromy. Vegetace prorůstá budovy, silnice mizí pod nálety zeleně a celé území připomíná „evropskou divočinu“ před staletími.

Zvířata a jejich zdraví

Populace vlků tu má jednu z nejvyšších hustot v Evropě; v některých částech je až sedminásobná oproti běžným rezervacím. Po celé zóně se ve velkých počtech pohybují rysi, losi, jeleni a divočáci. Po více než sto letech se do oblasti vrátili hnědí medvědi. Bobři, vydry, čápi černí, orli mořští prosperují, daří se i vodním a vzácným ptačím druhům, celkem je tu přes 200 druhů ptáků. Koně Převalského, kdysi téměř vyhynulí, tu dnes žijí v jedné z největších volně žijících populací na světě; od roku 1998 se jejich počet zvýšil sedminásobně.

Většina sledovaných druhů nevykazuje zdravotní problémy. Změny v populacích souvisejí spíše s tím, že zmizela lidská aktivita – žádné farmy, auta, lov, hluk. Souvislý klidový prostor divoká zvířata okamžitě využila.

Návrat z vyhynutí

Jedním z druhů, které lze spatřit v uzavřené zóně, je kůň Převalského. Tento vzácný a ohrožený druh je často popisován jako poslední zbývající druh skutečně divokých koní. Kůň Převalského kdysi ve volné přírodě vyhynul, ale úspěšné programy chovu v zajetí vedly k programu jeho reintrodukce, který byl zahájen na začátku 90. let 20. století v Mongolsku.

V roce 1998 bylo v rámci programu zaměřeného na obnovu původního faunistického komplexu a biodiverzity regionu do uzavřené zóny přivezeno více než dvacet koní Převalského z rezervace Askania-Nova. Po roce aklimatizace ve speciálním centru byla zvířata vypuštěna do volné přírody a do konce roku 1999 se v zóně, poblíž opuštěných vesnic Kopachi a Korogod, usadila dvě stáda. Podle Státní agentury Ukrajiny pro správu uzavřené zóny se v současné době odhaduje, že v zóně žije více než 120 koní Převalského.

Tým z University of Georgia v USA dokonce pořídil záběry těchto vzácných koní, kteří využívali opuštěné budovy jako úkryt v zimě a jako útočiště před hmyzem v létě. Tým také detekoval další středně velké a velké savce, kteří opuštěné budovy využívali v létě: zajíce obecného, jelena lesního, losa, divočáka, lišku obecnou, psíka mývalovitého, rysa ostrovida a vlky, a také několik druhů ptáků a netopýrů.

Černobylští psi

Když bylo 49 000 obyvatel města Pripjať, které se nachází pouhé 3 km od Černobylu, evakuováno během několika hodin, mysleli si, že budou pryč jen na krátkou dobu. Bylo jim řečeno, aby si s sebou vzali jen několik nezbytných osobních věcí. Domácí mazlíčci museli zůstat doma. Jak se ukázalo, obyvatelé Pripjati se pro své mazlíčky nikdy neměli vrátit.

Po evakuaci Pripjati a širší uzavřené zóny – včetně Černobylu, mnohem menšího města než Pripjať, asi 15 km od elektrárny – dostala Sovětská armáda za úkol zlikvidovat zbývající zvířata. Velikost a povaha uzavřené zóny s mnoha malými vesnicemi tento úkol prakticky znemožňovaly. Mnoho zvířat zlikvidování uniklo.

Zvířata, vyhnaná z širší uzavřené zóny predátory, jako jsou vlci, směrem k opuštěným osadám a samotné černobylské elektrárně, začala být krmena a opečovávána pracovníky elektrárny (do prosince 2000), týmy provádějícími sanační práce a návštěvníky zóny včetně turistů.

Populace divokých psů a koček rostla. Program „Psi Černobylu“ byl spuštěn neziskovou humanitární organizací Clean Futures Fund v roce 2017 v reakci na výrazný nárůst populace divokých psů v jednu chvíli odhadovanou na více než 800 jedinců. Program zahrnoval kastraci, sterilizaci a očkování s cílem snížit populaci toulavých psů, zlepšit životní podmínky zvířat i zajistit bezpečnější podmínky pro pracovníky v areálu, z nichž mnozí se o zvířata v průběhu let starali. V roce 2022 organizace oznámila, že její program pomohl zastavit nárůst populace, přičemž v areálu jaderné elektrárny v Černobylu se během sedmi měsíců do června téhož roku nenarodilo žádné štěně.

Organizace se sídlem v USA nadále poskytuje potraviny a lékařskou péči a organizuje sterilizační kliniky pro psy a kočky v jaderné elektrárně, Černobylu, Pripjati i jinde v zóně.

Život s radiací

Radioekologie je studium chování a účinků radioaktivních prvků v životním prostředí. Není divu, že v posledních 40 letech proběhlo mnoho studií o účincích radiace na flóru a faunu v uzavřené zóně.

V samotné zóně je kontaminace velmi heterogenní. Po havárii v roce 1986 byla oblast o rozloze přibližně 4–6 kilometrů čtverečních jehličnatého lesa zničena vysokými hladinami radiace. Tato oblast – která se stala známou jako „Červený les“, protože jehličí stromů zčervenalo – je pravděpodobně nejvíce antropogenně kontaminovaným radioaktivním suchozemským ekosystémem na Zemi, uvádí nezávislý výzkumný ústav UK Centre for Ecology & Hydrology (UKCEH). Do určité míry se však také regenerovala listnatými stromy (které jsou méně citlivé na radiaci než jehličnaté druhy) a podrostní vegetací.

Oblast je také náchylná k lesním požárům, ke kterým dochází často. V červenci 2016 rozsáhlý požár způsobil, že shořelo asi 80 % Červeného lesa, což vedlo k obavám, že radioaktivní materiál usazený v půdě, jako je cesium-137, by se mohl uvolňovat zpět do ovzduší kouřem. Studie zjistily, že radiační rizika pro hasiče z vdechování kouře během požárů jsou nevýznamná, ale vyzvaly k dalšímu výzkumu potenciálních dopadů na lidské zdraví a zdraví zvířat. Vojenské akce v zóně způsobily další narušení půdy, když ruské okupační síly v roce 2022 Černobyl obsadily a poté opustily...

Zatímco mnoho studií nezjistilo žádné podstatné účinky radiace na volně žijící zvířata v zóně, některé také dokumentovaly zvýšenou míru mutací, chromozomální aberace, sníženou reprodukční úspěšnost a vývojové abnormality u různých druhů, včetně hrabošů, u kterých byla zjištěna vyšší míra šedého zákalu.

Výzkumníci však také našli důkazy o adaptaci a odolnosti vůči radiačním podmínkám. Populace vlků v zóně je sedmkrát hustší než populace vlků v jiných blízkých rezervacích divoké zvěře. Výzkumníci z Princetonské univerzity v USA naznačili, že to může souviset s přirozeným výběrem genů odolných vůči rakovině u zvířat, stejně jako s nedostatkem lidí v oblasti.

Radiotropismus

V 90. letech 20. století vědci díky objevu černé plísně rostoucí uvnitř trosek zničené elektrárny zjistili, že některé druhy hub nejenže prosperují v přítomnosti vysokých hladin ionizujícího záření, ale mohou být dokonce schopny toto záření využívat jako zdroj energie, což je jev, který se dnes nazývá radiotropismus. Ukrajinská badatelka Nelli Ždanovová pozorovala, že plíseň ve skutečnosti roste směrem k záření. Zdá se, že tento jev souvisí s pigmentem melaninem: stejným pigmentem, který se nachází v kůži a vlasech. Ždanovová a její kolegové později zjistili, že mezi druhy hub rostoucími v silně kontaminovaných lokalitách kolem poškozeného reaktoru dominují druhy obsahující melanin: je známo, že pigmentace na bázi melaninu poskytuje ochranu před různými formami záření. Kromě toho, že houba „požírající radiaci“ vytváří poutavé titulky v médiích, by jednoho dne mohla mít i praktické využití – například při odstraňování radioaktivní kontaminace nebo dokonce jako ochrana před radiací ve vesmíru.

Zdá se, že melanin hraje roli i v adaptacích obratlovců. Bylo pozorováno, že rosničky žijící v uzavřené zóně mají výrazně tmavší barvu než jejich protějšky ve srovnatelných oblastech mimo ni. Předpokládá se, že vystavení vysokým úrovním radiace v letech po nehodě mohlo usnadnit výběr a udržení tmavého zbarvení u žab.

Výzkum UKCEH, Univerzity v Salfordu (UK) a Černobylského centra pro jadernou bezpečnost, publikovaný v roce 2022, dospěl k závěru, že úrovně radiace v zóně neměly tři desetiletí po havárii žádný přímý dopad na biologickou aktivitu půdy. „Dávky radiace v některých oblastech zóny jsou stále dostatečně vysoké, aby měly negativní dopad na některá zvířata, včetně ptáků, savců a včel. Půdní organismy však hrají zásadní roli v podpoře ostatních divokých zvířat, takže výzkum… poskytuje další důležité důkazy o tom, že nejvíce radioaktivně kontaminovaný ekosystém na Zemi je v dobré kondici, aby se po katastrofě v roce 1986 zotavil,“ uvedla tehdy UKCEH.

A jeden smutný dovětek

Po vypuknutí nesmyslné války Ruska proti Ukrajině v r. 2022 a obsazení Černobylu ruskými vojáky bylo zabito několik odborníků, kteří strávili roky studiem přírodního prostředí v oblasti. Na blízké hranici s Běloruskem se značně zvýšila vojenská aktivita, která oplotila oblasti, které byly dříve zcela otevřené, a zabránila přirozenému pohybu divoké zvěře. Mosty přes několik řek v oblasti byly zničeny, takže přístup do východní části uzavřené zóny je téměř nemožný. Odhaduje se, že během ruské invaze do Černobylu bylo spáleno 22 000 hektarů vegetace. Několik koní Převalského uhynulo poté, co šlápli na nášlapné miny. Mnoho výzkumných laboratoří v uzavřené zóně bylo během měsíců ruské okupace Černobylu zničeno a vypleněno. Zmizela nebo byla úmyslně poškozena řada vozidel, počítačů a vědeckého vybavení…

Zdroje: Chernobyl at 40: The World’s Worst Nuclear Power Accident and Where It Stands Now

 Newshttps://phys.org/news/2026-04-chernobyl-exclusion-zone-beacon-biodiversity.html

Chernobyl full of life as wildlife reoccupies a radioactive landscape | PBS News