Zapomínání jako evoluční přínos

Kdybychom nezapomínali, čekaly by nás velké potíže. Zapomínání je součástí našeho každodenního života. Můžete vejít do místnosti a zapomenout, proč jste tam šli. Nebo vás třeba někdo na ulici pozdraví a vy si nepamatujete jeho jméno. Ale proč vlastně zapomínáme? Je to jen známka zhoršení paměti, nebo to má nějaké výhody? Pamatujte si: Zapomínání je klíčovým procesem pro fungování mozku. Je to vysoce adaptivní forma neuroplasticity. Mozek tímto způsobem filtruje informace, aby se jimi nepřehltil.

Jeden z prvních poznatků v této oblasti stanovil, že k zapomínání může docházet jednoduše proto, že vzpomínky člověka vyblednou, vyprchají. Toto zjištění pochází od německého psychologa z 19. století Hermanna Ebbinghause, jehož „křivka zapomínání“ ukázala, jak většina lidí poměrně rychle zapomíná detaily nových informací, přičemž trend se s časem snižuje (tedy úbytek informací je nejrychlejší v prvních dnech, pak už jde pomaleji).

Obr.: Křivka zapomínání a důležitosti opakování

Zapomínání však může mít i funkční účel. Naše mozky jsou neustále bombardovány informacemi. Pokud bychom si pamatovali každý detail, bylo by stále obtížnější si uchovat vše, a přitom odlišit důležité informace.

Nositel Nobelovy ceny Eric Kandel zjistil (a řada následných výzkumů potvrzuje), že vzpomínky se tvoří tím, že se posílí spojení (synapse) mezi buňkami v mozku (neurony).

Věnování pozornosti něčemu konkrétněji a pečlivěji může tato spojení posílit a vzpomínku si udržet. Stejný mechanismus nám umožňuje zapomenout na všechny irelevantní detaily, se kterými se každý den setkáváme. Takže i když lidé s věkem vykazují zvýšené známky rozptýlenosti a poruchy paměti, jako je Alzheimerova choroba, všichni potřebujeme být schopni zapomenout na všechny nedůležité detaily, abychom si naopak mohli vytvořit vzpomínky.

Zvládání nových informací

Vybavování si vzpomínky může někdy také vést k její změně za účelem zvládnutí nových informací. Příklad: jezdíte po stejné trase každý den. Pravděpodobně si tuto trasu dobře pamatujete a základní mozková spojení se s každou cestou posilují. Ale předpokládejme, že jednou bude jedna z vašich obvyklých silnic uzavřena a tři týdny musíte jezdit novou trasou. Vaše paměť musí být dostatečně flexibilní, aby začlenila nové informace. Jedním ze způsobů, jakým to mozek dělá, je oslabení některých paměťových spojení a zároveň posílení nových dalších spojení pro zapamatování si nové trasy.

Je zřejmé, že neschopnost aktualizovat si vzpomínky by měla významné negativní důsledky. Vezměme si například PTSD (posttraumatickou stresovou poruchu), kdy neschopnost aktualizovat nebo zapomenout na traumatickou vzpomínku znamená, že je jedinec je neustále pronásledován strašnými vzpomínkami.

Z evolučního hlediska je zapomínání starých vzpomínek v reakci na nové informace nepochybně prospěšné!

Reaktivace vzpomínek

Někdy nemusí být zapomínání způsobeno ztrátou paměti, ale změnami v naší schopnosti přístupu ke vzpomínkám. Výzkum na hlodavcích ukázal, jak si lze zapomenuté vzpomínky reaktivovat podporou výše zmíněných synaptických spojení.

Hlodavci se naučili spojovat si něco neutrálního (např. zvonění zvonku) s něčím nepříjemným (např. mírný šok do nohy). Po několika opakováních si hlodavci vytvořili „strachovou paměť“, kdy po zaslechnutí zvonku reagovali, jako by očekávali šok. Vědci byli schopni izolovat neuronální spojení, která byla aktivována spárováním zvonku a šoku, v části mozku zvané amygdala.

Poté se zamysleli, zda by umělá aktivace těchto neuronů způsobila, že by se hlodavci chovali, jako by očekávali šok do své nohy, i když by žádný zvonek ani šok nebyly. Udělali to pomocí techniky zvané optogenetická stimulace, která zahrnuje použití světla a genetického inženýrství, a ukázali, že je skutečně možné takové vzpomínky aktivovat (a následně inaktivovat). Existuje tedy typ přechodného zapomínání, který nemusí být způsoben ztrátou paměti.

Fenomén špičky jazyka

Vraťme se k předchozímu příkladu, kdy vidíte někoho na ulici a nepamatujete si jeho jméno. Možná si myslíte, že znáte první písmeno, a jméno si za chvíli vybavíte. Tomu se říká fenomén špičky jazyka.

Když tuto problematiku v 60. letech 20. století studovali američtí psychologové Roger Brown a David McNeill, zjistili, že schopnost lidí identifikovat aspekty chybějícího slova je lepší, než kdyby se tak dělo pouhou náhodou. To naznačuje, že informace nebyla zcela zapomenuta. Jedna teorie říká, že k tomuto jevu dochází v důsledku oslabených paměťových spojení mezi slovy a jejich významy, což odráží obtíže se zapamatováním si požadovaných informací.

Další možností je však to, že tento jev může sloužit jako signál pro jednotlivce, že informace není zapomenuta, ale pouze momentálně nepřístupná.

To by mohlo vysvětlovat, proč k němu dochází častěji s přibývajícím věkem a znalostí více lidí. Mozek musí třídit více informací, aby si něco zapamatoval. Fenomén špičky jazyka by mohl být prostředkem, kterým jim mozek dává vědět, že požadované informace nejsou zapomenuty, a že vytrvalost může vést k úspěšnému zapamatování.

Zapomínat můžeme z mnoha důvodů

Možná, že jsme předmětu nevěnovali dostatečnou pozornost, možná, že to jen všeobecně informace časem zanikají. Můžeme také zapomenout, abychom si aktualizovali vzpomínky. A někdy zapomenuté informace nejsou trvale ztraceny, ale jen přechodně nepřístupné. Všechny tyto formy zapomínání pomáhají našemu mozku fungovat efektivně a podporovaly naše přežití po mnoho generací.

Zapomínání je evoluční výhodou. Doufáme jen, že jste tento článek shledali dostatečně zajímavým, abyste na jeho obsah tak rychle nezapomněli.

Několik faktů o paměti

• Lidský mozek obsahuje 86 miliard neuronů. Každý neuron tvoří až několik tisíc synapsí.
• Jeden milimetr krychlový lidského mozku pojme tolik dat, jako 1400 současných výkonných počítačů. Ale lidská paměť se od počítačové velmi liší. Informace v počítači zůstávají prakticky neměnné, zatímco paměťové stopy v mozku se záměrně mění, zeslabují, zesilují, posouvá se jejich význam.
• O úklid nepotřebných vzpomínek se starají mikroglie. Jsou to jakési améby, které cestují mozkem a požírají nefunkční synapse.
• Naše vzpomínky nejsou přesným odrazem reality. S každým vybavením se trochu mění, přepisují. Může tak vzniknout i vzpomínka zcela falešná, kdy si živě vybavíme události, které se nestaly.
• Paměť epizodická uchovává události, paměť sémantická vědomosti, paměť procedurální dovednosti, paměť prostorová umožňuje orientaci v prostředí a prospektivní paměť drží naše plány do budoucna. Každý typ paměti se kóduje v jiné části mozku.
• Bez spánku by pravděpodobně neexistovala dlouhodobá paměť. Mozek v něm třídí vzpomínky, důležité ukládá, nepotřebné maže. Informace se však ukládají i mimo spánek v obdobích klidu. Odborníci doporučují učit se v pětadvacetiminutových intervalech prokládaných pětiminutovým odpočinkem. Účinnost této techniky byla prokázána.
• 44 % informací nám zmizí z paměti do jedné hodiny od chvíle, kdy jsme se je učili.
• Mozek upřednostňuje vzpomínky spojené s emocemi, zejména negativními. Smyslem je zajistit přežití – mozek nás připravuje na to, abychom se neblahé situaci příště vyhnuli.
• Vzpomínka se váže na kontext. Její vyvolání je snazší, když okolnosti jsou stejné nebo podobné těm, kdy vznikla. Když tedy zapomenete po průchodu z jednoho pokoje do druhého, pro co jste šli, opravdu pomůže vrátit se na původní místo.
• Lidský mozek je v nejlepší kondici v 25 letech, pak začíná zpomalovat. Pokud ho však dál trénujeme, na paměť to nemusí mít vliv.
• Nové neurony a synapse vznikají i ve stáří. Mozek tréninkem sílí, čím víc ho zatěžujeme, tím je silnější. Senior, který na sobě maká, může mít lepší paměť než líný teenager.
• Neuroplasticitu a paměť podpoříte sportem. Pohyb zvyšuje prokrvení mozku a laktát, který se tvoří při pohybu ve svalech, je palivem pro neurony.

 Zdroje: The evolutionary benefits of being forgetful

Forgetting may provide a surprising evolutionary benefit, experts say | Live Science

A/Easy, č.1/2025, ČSAV