Jádro vylepšuje jádro

Na vyžádání Kryštofa Kolumba poslal král, který financoval jeho výpravy, do Ameriky loď s proviantem pro Kolumbovy muže. Obsahovala i zásilku ječmene – výživného druhu obilí. Tak se ječmen dostal roku 1500 do Peru, kde tehdy znali jen kukuřici. Prošel staletími šlechtění, aby se přizpůsobil vysokohorským podmínkám, nedostatku vody, zimě a chudé půdě. Až do 70. let minulého století byly jeho výnosy skrovné a farmáři jej užívali zejména jako krmivo pro zvířata. Pak nastoupily jaderné technologie…

V roce 1968 založil profesor Marino Romero na Národní zemědělské universitě La Molina v Limě Cereals Research Programme (Program výzkumu obilovin). Romero vyrostl v Andách a jako syn farmáře si dobře uvědomoval důležitost ječmene pro obyvatele hor. Proto se vydal cestou vývoje nových odrůd, které by rostly v nadmořské výšce nad 3 000 m a svou výživnou hodnotou by vylepšily zdraví i ekonomiku andské populace. Když profesor Marino Romero v roce 2005 zemřel, navázala na jeho práci profesorka Luz Gomez Pando, jeho žena, která vedla výzkumný program La Molina University až do roku 1998.

Na pomoc přišlo jádro

Podporu výzkumu ječmene poskytla mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) a Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (UN FAO). S jejich pomocí Romero v průběhu pouhých 40 let vyšlechtil devět vylepšených variant ječmene. Tyto nové odrůdy nyní zajišťují 90 % veškeré sklizně v Peru.

Radiačně indukovaná mutace

Dvě z nejúspěšnějších odrůd ječmene vznikly pomocí techniky zvané radiačně indukovaná mutace. Ta spočívá v tom, že se ozařováním zrn ionizujícím zářením vyvolají změny v jejich genetickém materiálu. Některé změny jsou větší, jiné menší, někdy jsou pozitivní, jindy negativní. Proces, který v přírodě vlivem kosmického záření existuje, ale probíhá pomalu a nahodile, se tak významně urychluje. K zrnům se nepřidávají žádné chemikálie, jen se v podstatě kopíruje přírodní proces, který by jinak trval tisíce let. Ječmen z ozářených zrn se pěstuje a sleduje v dalších generacích, testuje a a vybírají se nejlepší zrna s žádoucími novými vlastnostmi. V polních i laboratorních podmínkách se přibližně po sedmi letech identifikují nejlepší typy a pokud je nová linie oficiálně potvrzena a schválena, uvolní se na trh jako nová varieta.

Centenario

Nejnovější a zatím nejúspěšnější odrůdou, kterou La Molina vyvinula metodou radiačního šlechtění v roce 2006, jedruh ječmene „Centenario. Ten nepodléhá rzivosti, je odolný mrazu, má uzavřené klasy a tím i dobře snáší krupobití.

„Farmáři si dosud spojovali ječmen jenom s pivem nebo s krmením zvířat. Ignorovali fakt, že je po bramborách druhým nejvýznamnějším zdrojem výživy pro chudé komunity,“ říká paní profesorka Luz Gomez Pando. „Vysoce úrodné mutace dnes místo dřívějších 800 kg dávají výnos až 3 000 kg na hektar. A obsah proteinů v zrnu se zvýšil ze 7 na 14 %,“ dodává hrdě. Díky Centenariu dnes andští farmáři produkují nejen dostatek obilí pro sebe, ale zbývá jim i na prodej.

Potravina i obchodní artikl

Erwin Ortega, farmář z vesnice Conopa, říká: „V porovnání s jinými druhy ječmene je Centenario nejlepší, protože má nejvíc zrn v klasu a zrna jsou těžší. Také dobře chutná a to je důležité pro mé děti.“ Vynáší dvakrát více než jiné odrůdy a je tak populární, že farmáři chtějí rozšířit jeho trhy do dalších částí Peru nebo i za oceán.

Trhy otevírá i další produkt – ječmenná mouka. Univerzitě pomáhá peruánská organizace Caritas, která podpořila řetězec malých provozoven, jež z ječmenné mouky vyrábějí další produkty a pekařské výrobky, aby je pak prodávaly v Limě a dalších částech Peru.

Ječmen má jaderné následovníky

Po úspěchu s ječmenem obrátili šlechtitelé na univerzitě La Molina pozornost k hospodářské rostlině kiwicha, což je druh laskavce (amarantu). Za použití radiační mutace vyšlechtili odrůdu známou pod jménem Centenario-Kiwicha, která má lepší nutriční hodnotu a větší výnosy. Kiwicha, základní potravina starověkých Inků, má o 30 % více proteinů než rýže nebo pšenice, je bohatá na vlákninu a minerály, zejména železo a magnezium. V Andách dnes není tak běžná jako ječmen, ani ji nelze tak snadno pěstovat, ale těší se exportnímu potenciálu, který zatím ječmenu chybí. Po kiwiche je velká poptávka v Japonsku a USA, protože jde o velmi kvalitní produkt.

Příležitosti se chopila firma Interamsa Agroindustrial, jeden z největších exportérů Andských zemědělských produktů. Generální ředitel Gustavo Pereda rozpoznal vývozní potenciál a vypracoval obchodní strategii: „S profesorkou Gomez Pando jsem začal spolupracovat v roce 2002. Dala mi semena Centenario-Kiwichi, s nimiž jsem zašel k farmářům do And a požádal je, ať je zkusí pěstovat. Slíbil jsem, že sklizeň koupím. Kvalita úrody byla taková, že spolupráce pokračovala.“ Peredadodává, že pokud půjde obchod dobře, zainvestuje farmářům lepší zemědělské vybavení.

„Trh s kiwichou rok od roku roste. Prodávám do Japonska a USA a doufám, že prorazím i do Evropy,“ říká Pereda.

Podle Louise Potterton, Junín, Peru.

Zdroje

Další informace zde: http://www.iaea.org/technicalcooperation/Home/Highlights-Archive/Archive-2012/crops-food/12102012-peru.html

Videoreportáž, jak se zrno ozařuje a pěstuje, najdete zde:
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=nRptApU7GFk