Jak se daří stelarátorům v éře startupů?
Může rostoucí vlna technologie stelarátorů pozvednout celý fúzní průmysl? Začátek milénia zastihl vývoj fúze ve znamení rození privátních společností.
Aneb běloba zachytí a uvězní radioaktivitu!
Významný objev se podařil vědcům z University of Technology v Brisbane v australském Qeenslandu. Tým vedený profesorem anorganické chemie Zhu Huai Yongem našel novou metodu, jak zbavovat různé látky některých radioaktivních částic a jak takto separované radioaktivní látky bezpečně skladovat po velmi dlouhou dobu. Jde o zcela nový způsob jak dlouhodobě bezpečně fixovat například některé druhy radioaktivního odpadu a o velmi levnou metodu, která navíc umožní separovat radioaktivní částice z vodných roztoků.
Australští vědci pro tento účel vytvořili nanočástice z běžného a dostupného materiálu – titanové běloby (dioxid titanu). Jsou velké pouhé milióntiny milimetru a podobají se velmi jemnému bílému prášku. Tým výzkumníků z australské univerzity objevil, že takové částice absorbují radioaktivní kationty, které z nanovláken vytěsňují sodíkové ionty a zabudují se na jejich místa. Takto zachycené radioaktivní částice pak zůstávají uvězněny ve struktuře bílého prášku. Tato past na radioaktivní částice funguje velmi dlouho a radioaktivní částice v ní zůstávají uvězněny prakticky navždy.
Queenslandští vědci vyrobili z dioxidu titanu keramický materiál, který je velmi stabilní. Vydrží delší dobu než dosavadní ocelové kontejnery a navíc je podstatně levnější než ocel. Keramická nanovlákna připravili z běžné titanové běloby, která se přidává do bílých barev a pigmentů, její zdroje jsou v mnoha zemích světa včetně Austrálie. V principu spočívá výroba tohoto materiálu ve vyžíhání TiO2 se sodou v peci.
Profesor Zhu uvedl, že keramická nanovlákna vytvářejí tenké vrstvy o tloušťce menší než jeden nanometr. Radioaktivní částice jsou zachycovány v mezerách mezi těmito vrstvami a jakmile dojde k určitému nasycení radioaktivní látkou, dojde ke kolapsu této struktury a vrstvy vláken radioaktivní částice doslova uzamknou.
Nový materiál v podobě bílého prášku dovolí skladovat jaderný odpad stovky let.
Může rostoucí vlna technologie stelarátorů pozvednout celý fúzní průmysl? Začátek milénia zastihl vývoj fúze ve znamení rození privátních společností.
Dominantním faktorem obezity v bohatších společnostech není snížená fyzická aktivita, ale zvýšený příjem kalorií. Potvrdila to data z databáze výživy MAAE.
Průmyslový odpad se může proměnit v horninu za pouhých 35 let. To je něco úplně jiného, než tisíce nebo miliony let, po které vznikají běžné horniny.
Keratin, který se dá získat nejen z ovčí vlny, ale i dalších chlupů či vlasů, by se podle nové studie mohl použít k opravě skloviny a prevenci zubního kazu. Brzy by se mohl objevit i ve vaší zubní ordinaci.
Za materiál, který bude pokrývat vnitřní stěny vakuové komory tokamaku ITER, bylo standardně považováno beryllium, s výjimkou tepelně nejvíce namáhaného údolí komory ...
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.