Mořská sasanka ví, jak má vypadat
Některá zvířata, jako například mořská sasanka Nematostella vectensis, dokážou regenerovat velké části svého těla, a to i po vážných zraněních.
Aneb běloba zachytí a uvězní radioaktivitu!
Významný objev se podařil vědcům z University of Technology v Brisbane v australském Qeenslandu. Tým vedený profesorem anorganické chemie Zhu Huai Yongem našel novou metodu, jak zbavovat různé látky některých radioaktivních částic a jak takto separované radioaktivní látky bezpečně skladovat po velmi dlouhou dobu. Jde o zcela nový způsob jak dlouhodobě bezpečně fixovat například některé druhy radioaktivního odpadu a o velmi levnou metodu, která navíc umožní separovat radioaktivní částice z vodných roztoků.
Australští vědci pro tento účel vytvořili nanočástice z běžného a dostupného materiálu – titanové běloby (dioxid titanu). Jsou velké pouhé milióntiny milimetru a podobají se velmi jemnému bílému prášku. Tým výzkumníků z australské univerzity objevil, že takové částice absorbují radioaktivní kationty, které z nanovláken vytěsňují sodíkové ionty a zabudují se na jejich místa. Takto zachycené radioaktivní částice pak zůstávají uvězněny ve struktuře bílého prášku. Tato past na radioaktivní částice funguje velmi dlouho a radioaktivní částice v ní zůstávají uvězněny prakticky navždy.
Queenslandští vědci vyrobili z dioxidu titanu keramický materiál, který je velmi stabilní. Vydrží delší dobu než dosavadní ocelové kontejnery a navíc je podstatně levnější než ocel. Keramická nanovlákna připravili z běžné titanové běloby, která se přidává do bílých barev a pigmentů, její zdroje jsou v mnoha zemích světa včetně Austrálie. V principu spočívá výroba tohoto materiálu ve vyžíhání TiO2 se sodou v peci.
Profesor Zhu uvedl, že keramická nanovlákna vytvářejí tenké vrstvy o tloušťce menší než jeden nanometr. Radioaktivní částice jsou zachycovány v mezerách mezi těmito vrstvami a jakmile dojde k určitému nasycení radioaktivní látkou, dojde ke kolapsu této struktury a vrstvy vláken radioaktivní částice doslova uzamknou.
Nový materiál v podobě bílého prášku dovolí skladovat jaderný odpad stovky let.
Některá zvířata, jako například mořská sasanka Nematostella vectensis, dokážou regenerovat velké části svého těla, a to i po vážných zraněních.
Poslyšte příběh jaderné vědkyně Hannah Affum. Když byla malá, ráda doma míchala různé látky a sledovala, jak reagují. Barvy se měnily, někdy se objevily i malé exploze. Pro většinu rodičů by to byla noční můra.
Velký renesanční umělec, vědec, vynálezce a anatom Leonardo da Vinci, má podle nové analýzy jeho rodokmenu 14 žijících mužských příbuzných.
Leonardo da Vinci je známý především jako autor obrazu Mona Lisa nebo Poslední večeře. Renesanční mistr byl ale zároveň konstruktérem, anatomem, inženýrem a vášnivým experimentátorem.
Přebíráme rozhovor Live Science s Kavehem Madanim, ředitelem Univerzitního institutu OSN pro vodu, životní prostředí a zdraví a držitelem Stockholmské ceny za vodu za rok 2026, o „vodním bankrotu“ ...
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.