OKLO

Dnes už víme, že veškerá energie na Zemi pochází vlastně z jaderných reakcí (Slunce a rozpad radionuklidů v zemské kůře). Ne všichni však věří, že dnešní štěpné reaktory a úložiště radioaktivních odpadů mají obdobu v přírodě. Spíše si myslíme, že jde o technické výmysly nukleárních badatelů. Aniž bych popíral přínos jaderných vědců, chci se zmínit o objevu francouzských geologů, kteří prvenství přisoudili matce přírodě. V roce 1973 objevili v Oklo v Gabunu starý přírodní reaktor, který byl v provozu několik tisíc let. Geologickým rozborem a výpočtem se dá dokázat, že kdysi vyrobil energii odpovídající třem letům plného výkonu všech čtyř bloků JE Dukovany.

Ne, není to vtípek ze seriálu o Flinstounech. Reaktor měl totiž k dispozici palivo (uran s obsahem cca 3 % U-235), moderátor a chladivo (vodu) a jen velmi malé množství absorbčních příměsí, které vznikaly ze štěpných produktů. Existuje i důkaz, že reaktor plodil další palivo reakcí U-238 s neutrony za tvorby
Pu-239. Vzniklé plutonium bylo opět štěpitelné.
Jak se mohl dostat „obohacený“ uran do tohoto reaktoru? Odpověď je jasná. Izotopy uranu nemají stejný poločas rozpadu. Cennější U-235 vymírá rychleji a v době, kdy reaktor pracoval (1,7 mld. let), obsahoval přírodní uran tohoto štěpitelného izotopu asi 3 %. Podobně jako palivo v současných reaktorech.
K dnešnímu dni bylo v Gabunu nalezeno celkem 17 podobných přírodních reaktorů. Devět z nich už bylo zcela vytěženo (jako surovina – uranová ruda) a pouze jeden je přístupný k prohlídkám. Uran, těžený v lokalitách přírodních fosilních reaktorů, má mírně horší kvalitu. Je totiž částečně spotřebován. V nedotčeném uranu dnes bývá obsah U-235 roven 0,7202 %. V Gabunu mívá pouze 0,7171 % a byly nalezeny i vzorky s obsahem pouhých 0,44 %.
Jaký přínos má objev gabunských reaktorů pro budoucnost lidstva? Jde o jedinečný studijní materiál použitelný při projektech úložišť radioaktivních odpadů. V Oklo bylo totiž zjištěno, že se radionuklidy vzniklé štěpením a stabilní izotopy, produkty jejich rozpadu, nešířily za dlouhé miliony let ze svých reaktorů na větší vzdálenost než několik metrů. Přitom jim v cestě nestály měděné kontejnery ani bariéry ze speciálních jílů (bentonity)… běžně obsažené v projektech úložišť. Geologické prostředí je totiž samo o sobě účinnou bariérou, která bezpečnost úložišť garantuje. Žádný modelový výpočet nikdy nenahradí nesmírně cenný experiment, který nám příroda dovolila odhalit. Experiment dokladující možnost bezpečného uložení naprosto stejných radioaktivních látek.