Medicína a přírodověda

Článků v rubrice: 204

Příběh kurare - letící smrti

Píše se rok 1932 a Richard Gill pozoruje v amazonském pralese Indiána z kmene Canelo, jak odebírá z ohniště kotlík, z něhož odchází pára. Obsah v kotlíku se vařil na mírném ohni po dobu několika dní a nyní je hotov. Indián vzal tenký šíp a namočil jeho špičku do černé pasty, která se na něj hned přilepila. Bylo to poprvé, ale ne naposledy, kdy byl Gill svědkem tohoto rituálu.

Fotogalerie (1)
Kulčiba dávivá (Strychnos toxifera) (zdroj: Franz Eugen Köhler, Köhler's Medizinal-Pflanzen, Public domain Wikimedia Commons)

Původně byl Gill prodavačem kaučuku, což ho zavedlo do Ekvádoru. Když ho v roce 1929 postihla nezaměstnanost, nakoupil si z úspor malý pozemek v ekvádorských Andách a s manželkou se tam odstěhoval. Často navštěvoval Indiány a získal si jejich důvěru. Byl fascinován tím, jak tito Indiáni žili. Nějakou dobu před tím studoval medicínu, a i když se nestal lékařem, o medicínu se i nadále zajímal. Některé léky se z Amazonie již dostaly do moderní medicíny, jako například chinin a dávicí prostředek „emetic ipecacuanha“. Gill také věděl, že Indiáni s pomocí šípů, opatřených na špičce černou hmotou, foukačkami zabíjejí zvířata. Tuto látku nazývali „létající smrtí“. Dobrý lovec přesně trefil zvíře až na vzdálenost třiceti metrů. Oběť byla mrtvá během několika sekund.

Evropa znala kurare již dávno

Jeho účinek jako první popsal britský spisovatel a cestovatel Walter Raleigh, který se s ním setkal při výpravě do severní Amazonie v roce 1617. V roce 1832 sledoval Alexander von Humboldt indiánské kmeny kolem řeky Orinoko, jak tento jed vyrábějí. Znal ale i možnosti jeho lékařského využití. Aktivní složku tvoří alkaloidy, které blokují receptory mezi nervy a kosterními svaly. Dostatečně silná dávka látky paralyzuje: plíce zvířete přestávají fungovat, a ačkoliv srdce stále bije, zvíře se udusí.

Co je kurare

Kurare, šípový jed, je silná droga velice hořké chuti. Připravuje se jako zahuštěný vodní extrakt z různých částí (kůra, kořeny, listí) druhů rodu kulčiba. Lze je však získat i z některých druhů čeledi lunoplodovité (Menispermaceae). Je to pastovitá nebo ztvrdlá hmota tmavohnědé barvy. Jednotlivé druhy kurare se nejprve označovaly podle nádob, do kterých se dávaly - kalebasové, tubo-kurare, hrncové. Dnes se kurare balí většinou do plechovek, proto se spíše používá rozlišení podle botanického původu - loganiaceae-kurare a menispermaceae-kurare. Použití v medicíně: na uvolnění svalů v hrudní a břišní chirurgii při celkové anestezii, k uvolnění křečí různého původu a tetanických křečí. Trávicí soustavou se nevstřebává.

Kurare jako lék

Brzy po návratu do USA spadl Gill s koně a začal pociťovat zvláštní symptomy: ruce se mu třásly, měl sníženou citlivost nohou a bolestivé křeče svalů. Jednoho dne se probudil a necítil pravou stranu těla. Náhle a na dlouhou dobu se stal bezbranným jako mimino. Lékař diagnostikoval roztroušenou sklerózu a doporučil lék, který v nedávných experimentech prokázal, že pomáhá léčit tuto nemoc. Kurare. Nastal problém, protože v USA nebylo kurare k dispozici. Bylo známo jen několik vzorků přivezených z různých částí Amazonie, nikdo ale přesně nevěděl, z jakých rostlin se směs skládá a jak se lék správně připravuje. Navíc se ukázalo, že každý vzorek byl trochu jiný, a proti primitivní výrobě kurare panovaly velké předsudky. Po dvou letech, kdy byl Gill schopen se neobratně pohybovat s pomocí berel, rozhodl se vrátit zpět do džungle, aby přivezl zásobu kurare. Po celou dobu své nemoci v USA přemýšlel o uskutečnění velké expedice do Amazonie.

Expedice za létající smrtí

Gill přesvědčil bohatého obchodníka z Massachussetts Sayre Merrilla o významu expedice a získal potřebné peníze. V roce 1938 Gill opět vstoupil do ekvádorské džungle. Doprovázela ho jeho žena, 75 nosičů, 36 mul a 12 kánoí. Měl k dispozici velké množství různého vybavení a hodně dárků k výměně. Protože mu Indiáni důvěřovali, souhlasili s tím, že pro něj připraví kurare výměnou za nože, látky a jiné předměty. Gill si všímal i toho, jaké rostliny se sbírají do směsi pro výrobu kurare. Po čtyřech měsících se expedice vrátila do USA s více než deseti kilogramy kurare. Vzorky rostlin, které nasbíral, zaslal do botanické zahrady v New Yorku. Jeden z nich (Chondrodendron tomentosum) je stále ještě v herbáři. Rostlina je dnes známa jako jedna z několika druhů, které obsahují alkaloidy s podobnými účinky jako kurare.

Intocostrin

Gill přivezl dostatečné množství kurare, aby mohly být analyzovány jeho chemické vlastnosti a molekulární struktura aktivní složky – tubocurarin. Firma E. R. Squibb and Sons prodávala kurare pod názvem Intocostrin. Lékaři ho používali k léčení spastické paralýzy a také k zabránění častých fraktur u psychiatrických pacientů během elektrokonvulzivní šokové terapie. Největšího účinku doznal lék v chirurgii. V lednu 1942 uveřejnil kanadský anesteziolog Harry Griffith článek o svých zkušenostech s použitím Intocostrinu před operací žaludku. Před tím bylo vždy obtížné zajistit, aby pacient zůstal úplně v klidu - to vždy vyžadovalo riskantní uvedení pacienta do nejhlubšího bezvědomí. Díky paralytickému účinku kurare lékaři zjistili, že je bezpečnější celkově zklidnit pacienta s použitím nižších dávek anestetik. Potom bylo možné provádět operace, které byly předtím příliš časově náročné, aby byly bezpečné. Znehybnění pacienta znamenalo, že bylo možno provádět složitější operace, například operace očí a neurooperace.

Liverpoolská technika

V průběhu 2. světové války se o Intocostrinu dozvěděl anesteziolog John Halton z Liverpoolu. Jeho kombinace anestetika, léku proti bolesti a léku na uvolnění svalů se stala známou jako liverpoolská technika. Dodnes je stále hlavní metodou anestézie. Gill se použití kurate na sobě nedočkal. Zemřel v roce 1958 ve věku 57 let. V roce 1943 Griffith napsal Gillovi: “Rád bych Vám vyjádřil poděkování našich anesteziologů a pacientů za velmi užitečnou práci, kterou jste věnoval tomu, aby nám byl tento lék dostupný“. Chirurgie dospěla do moderního věku i díky využití kurare.

 

Zdroje:

Christopher Kemp: The flying death comes to America. New Scientist, 2018, č. 3151, s. 40-41

https://relax.lidovky.cz/cesi-overovali-ucinnost-kurare-d3l-/veda.aspx?c=A060617_134534_ln_veda_fho

https://jedy-a-omamne-latky.webnode.cz/products/kurare/

Václav Vaněk
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Už se veze! Dolní část kryostatu ITER.

Kryostat - pod jeho válcem se skrývá celý tokamak ITER. Skrývá především supravodivá vinutí, neboť při atmosférickém tlaku by se nepřípustně oteplovala, až by ztratila supravodivost. Pravda, vakuum těsně pod kryostatem je sice „horší“ než vakuum ve vakuové ...

Grafen a akumulace energie

Posledních 25 let se drží v čele praktických zařízení na akumulaci energie lithium-iontová baterie, která dokáže uskladnit velké množství energie v malém objemu. Rostoucí počet elektromobilů, smartphonů a dalších zařízení, a také rozvoj solárních technologií, vyžadují nové technologie baterií.

INFUSE

O soukromém kapitálu ve výzkumu řízené termojaderné fúze jsme psali vícekrát a dokonce jste si mohli přečíst recenzi na přehledovou knížku podobného názvu „Soukromý kapitál ve výzkumu řízené termojaderné fúze“.

Týden bez elektřiny z uhlí ve Spojeném království

V týdnu od 2. do 8. května 2019 bylo Spojené království zásobováno elektřinou, aniž by byl spálen jediný kilogram uhlí. Mohou být Britové nadšeni? Zatímco jedni to vítali jako známku toho, že se země stává zelenou, celkový obraz je méně povzbuzující.

Pozor na veřejné Wi-Fi sítě!

Práce v kavárnách a restauracích, surfování na internetu na veřejných místech nejen v Česku, ale i v zahraničí se stalo součástí našeho každodenního života. Málo lidí si ale uvědomuje, že se vystavuje velkému nebezpečí.

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail