Respektujme osobní "bublinu"

K výrazným rysům lidské psychiky patří existence a vnímání osobního teritoria a privátních, neviditelných obranných zón (osobních bublin). V odlišných kulturách jsou jejich rozměry různé, liší se také ve větším městě (např. v prostředcích hromadné dopravy!) a na venkově, anebo při výkonu některých povolání (lékaři a jiní zdravotníci, učitelé, trenéři a další profese). Vzdálenost mezi lidmi, kterou komunikující subjekty oboustranně zaujímají, vnímáme velmi intenzívně a usuzujeme podle ní na jejich vzájemný vztah. Zájem o prostorové chování lidí v komunikační a sociální interakci jako jednoho druhu neverbální komunikace (mezi další patří mimika - pohyby obličeje, kinezika - pohyby celého těla, gestika - pohyby rukou, haptika - dotyk, posturika - postoj celého těla, chronemika - nakládání s časem a oční kontakt) vedl v roce 1966 amerického antropologa Edwarda T. Halla k zavedení pojmu "proxemika" (vyjádření vztahu mezi lidmi prostřednictvím vzdálenosti, kterou k sobě komunikující subjekty zaujímají) a vypracování jejích teoretických základů.

Ve vyspělých evropských zemích se v současné době uplatňují čtyři základní (komunikační či proxemické) zóny, tj. přijatelné vzdálenosti mezi lidmi v různých společenských, pracovních a osobních situacích.

Intimní zóna

Vyplňuje prostor do vzdálenosti 15-45 cm (také se udává vzdálenost komunikujících do 60 cm) od našeho těla. Vstoupit do ní dovolujeme pouze omezenému okruhu lidí a její narušení jinými než blízkými přáteli, partnerem nebo členy rodiny, může být vnímáno jako výrazně negativní až nepřátelský akt.

Osobní zóna

Zahrnuje dvě subzóny:
- Úzkou osobní subzónu, která sahá do vzdálenosti 45-75 cm od našeho těla a je otevřena blízkým přátelům a známým, a při přátelských společenských akcích jejich účastníkům.
- Širokou osobní subzónu (75-120 cm) - na tuto vzdálenost je možno hovořit, ale atmosféra je formálnější. Pronikneme-li do této zóny (např. skupinky diskutujících lidí) příliš náhle nebo bez předchozího vyzvání, můžeme způsobit zneklidnění přítomných lidí a narušení jejich rozhovoru.

Společenská zóna

Představuje asi 120-360 cm volného prostoru (případně vyplněného stolem nebo jiným kusem nábytku, přepážkou apod.), tedy vzdálenost, která vyjadřuje poloformální charakter setkání (např. semináře, porady aj.) nebo odlišné postavení a úroveň statusu zúčastněných (jednání se stranami, rozhovor vedoucího s podřízenými). Se vzdáleností můžeme při rozhovoru manipulovat, a to i když sedíme - můžeme se naklonit nebo zaklonit.

Veřejná zóna

Do ní spadá prostor ve vzdálenosti větší než tři metry od našeho těla. Tento odstup se spontánně vytváří např. tehdy, když přednášející oslovuje shromáždění. Mluví-li k lidem, které nezná, bude mít tendenci tuto hranici posunout; takovou typickou situací je vystupování mluvčího nebo pracovníka úřadu, podniku, školy, politické strany nebo radnice na veřejném shromáždění. Zbytečně velká vzdálenost může přitom zcela neúmyslně vyvolat dojem odstupu a nepřátelství. Někteří řečníci, zejména na velkých shromážděních, proto s oblibou využívají přenosného mikrofonu, který jim umožňuje přecházet z jedné zóny do druhé a oslovovat posluchače z bližší vzdálenosti, která není tak formální a konfrontační.

Haptika

Velmi citlivou záležitostí, zejména na pracovišti, jsou doteky (haptika). Vzhledem k honu na "harašící" muže, který před léty úspěšně rozpoutaly americké feministky a který se už rozšířil do celého světa, sice mohou být letmé dotyky interpretovány jako projev blahosklonnosti, vlídnosti nebo laskavosti, ale stejně tak hodnoceny jako sexuální obtěžování. To, co bylo míněno jako přátelské gesto (podržet ženě dveře nebo ji pustit sednout v metru, pomáhat do kabátu), může být považováno (většinou účelově) za nežádoucí sexuální výzvu. Proto se při pracovních či služebních jednáních doteky omezují na profesionální potřesení rukou (spolu s úsměvem a navázáním vizuálního kontaktu); výjimkou jsou mimořádné situace, kdy hrozí nebezpečí nebo je potřeba pomoci kolegovi či kolegyni, ve fyzické nebo emocionální krizi. Zkušení personalisté radí: vyvarujte se všech tělesných kontaktů! Na pracovišti stále platí: stát od své kolegyně na délku paže!

A na závěr: může někdo všechna výše uvedená doporučení a společenská pravidla ignorovat? Dostatečně mocní. Velmi hezcí. Velmi bohatí. Ti, kteří nemají co ztratit.