Data z mizejícího ledovce
Bolívijský ledovec Huayna Potosí se každým rokem zmenšuje a ustupuje do svahu. Ve výšce 5 100 metrů nad mořem je vzduch kolem něho řídký.
Neobvyklé jezero s podmínkami, které mohly dát vzniknout životu na Zemi, leží v kanadské Britské Kolumbii. Vědci považují jezero Last Chance za obdobu jezer, která mohla na Zemi existovat před čtyřmi miliardami let a obsahovala ingredience pro raný život na naší planetě. Chemie jezera tyto vhodné podmínky připomíná.
Jezero Last Chance je mělký, extrémně slaný bazén s vodou s nezvyklou chemií. Jezero má koncentraci fosfátů 1 000krát vyšší než oceán. Fosfáty jsou nezbytnou složkou pro výstavbu nukleotidů – stavebních kamenů DNA a RNA a dalších sloučenin tvořících život, jako jsou např. lipidy. Ačkoli je fosfát obsažen v každé živé bytosti, sám o sobě je v přírodě vzácný. „Někdo vymyslel pro vznik života frázi ‚problém fosfátů‘, což znamená, že pro tyto reakce potřebujete hodně fosfátů,“ říká Sebastian Haas, postdoktorandský výzkumník na katedře věd o Zemi a vesmíru na University of Washington. „Druhou částí problému je, že fosfátů je v životním prostředí obvykle málo a jedinou skutečnou výjimkou, kterou známe, jsou tyto druhy jezer.“
Soda Lake
Last Chance je jedním z několika takzvaných „sodových jezer“ – jezer, která mají vysoké hladiny rozpuštěných uhličitanových solí, typicky uhličitanu sodného. Hodnota pH bývá mezi 9–12. Díky tomu jsou podobné miskám s vodou s velkým množstvím rozpuštěné jedlé sody – odtud název. Toto chemické složení umožňuje vysoké koncentrace fosfátů.
Ve sladkovodních jezerech fosfáty samy o sobě málokdy existují, protože se vážou na vápník za vzniku fosforečnanu vápenatého – nerozpustného materiálu. Ale v sodových jezerech se vápník přednostně váže s uhličitanem a hořčíkem, čímž se uvolňuje fosfát. „Vysoký obsah uhličitanů je jakýmsi klíčem k vysokému obsahu fosfátů v těchto jezerech,“ řekl Haas, který vedl výzkum jezer Last Chance a sousedního Goodenough pro studii publikovanou v roce 2024 v časopise Communications Earth and Environment.
Jezero Last Chance je obzvláště zajímavé, protože má nejvyšší koncentraci fosfátů ze všech známých sodových jezer. Je také mnohem slanější, což ztěžuje existenci života v něm ve srovnání s jinými sodovými jezery. Největšími organismy, které v něm vědecký tým zaznamenal, byly solné mušky (Ephydridae) a žábronožky solné (Artemia).
Toto jezero vzniklo po poslední době ledové, která skončila asi před 10 000 lety. Radiokarbonové datování ukázalo, že je staré nejméně 3 300 let a je napájeno pouze malým množstvím pramenité a podzemní vody. Nízký vtok a vysoká rychlost odpařování koncentrují ve vodách soli, včetně uhličitanu. Vysoká hladina uhličitanu spolu s vysokým obsahem sodíku je výsledkem reakce mezi podzemní vodou a vulkanickými horninami, které leží pod jezerem.
Zdejší drsné podmínky napodobují prostředí na rané Zemi, kde mohl vzniknout život. „Rozhodně netvrdíme, že život se objevil u jezera Last Chance,“ řekl Haas, „ale podobné jezero mohlo někde na Zemi věrohodně existovat před 4 miliardami let a my studujeme jezero Last Chance, abychom pochopili, jak by toto prostředí vypadalo.“ Před miliardami let mohla podobná jezera podle studie existovat i na jiných planetách naší sluneční soustavy, včetně Marsu.
Bolívijský ledovec Huayna Potosí se každým rokem zmenšuje a ustupuje do svahu. Ve výšce 5 100 metrů nad mořem je vzduch kolem něho řídký.
Transport sektorového modulu #7 vakuové nádoby do montážní jámy tokamaku ITER ve čtvrtek 10. dubna 2025 představoval ne „dva v jednom“, nýbrž „mnoho věcí v jednom“.
Mezinárodní agentura pro atomovou energii ve Vídni předpovídá, že do roku 2050 se instalovaná kapacita jaderných reaktorů na světě zdvojnásobí – z 371 GW(e) v roce 2022 na 890 GW(e) do roku 2050.
Droboučký živočich, želvuška (tardigrada) může přežít nehostinný chlad i smrtící ionizující záření ve vesmíru. Všudypřítomná mikroskopická zvířátka, ...
Můžeme zastavit hackery, kteří loví vše od vojenských tajemství po bankovní informace? Až se kvantové počítače stanou samozřejmostí, současné kryptografické systémy zastarají.
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.