Víte, co je modrý uhlík?

Jako „modrý uhlík“ se dnes označuje organický uhlík zachycený a uložený oceánem ve vegetačních pobřežních ekosystémech – mangrovových lesích, slaniskách nebo loukách s mořskou trávou. V těchto ekosystémech se organický uhlík hromadí v sedimentu, kde pak zůstane na delší dobu uložen. Tyto oceánské biotopy se rozprostírají podél pobřeží, lze je nalézt na všech kontinentech kromě Antarktidy, a pokrývají přibližně 50 milionů hektarů – území téměř dvakrát větší než Spojené království. Ekosystémy modrého uhlíku mají potenciál pomoci lidem a pobřežnímu prostředí zmírňovat změnu klimatu a přizpůsobovat se jí.

Absorpce uhlíku pobřežní vegetací

Není to jen proto, že pobřežní ekosystémy mohou sekvestrovat (specificky ukládat) velké množství uhlíku, ale hrají také důležitou roli při ochraně pobřeží před erozí a při snižování dopadů bouřkových vln a stoupající hladiny moří. Vegetace rostoucí v pobřežních oblastech může pomoci zlepšit kvalitu vody filtrací znečišťujících látek; podporovat biologickou rozmanitost poskytováním stanoviště pro různé živočišné a rostlinné druhy a slouží jako líhně pro ryby a měkkýše. Vegetační pobřežní ekosystémy pomáhají zvyšovat odolnost přírody a tím i lidí vůči změně klimatu a souvisejícím nepříznivým povětrnostním jevům jak přímo, tak tím, že pomáhají chránit mořský život.

Naopak ničení a eroze pobřežních oblastí, ve kterých se modrý uhlík ukládá, by mohlo během krátké doby vést k uvolnění velkého množství sekvestrovaného uhlíku zpět do atmosféry.

 Vědci se shodují, že schopnost ekosystémů modrého uhlíku sekvestrovat uhlík byla za posledních 70 let drasticky snížena v důsledku neudržitelného zaházení s pobřežími, odlesňování, znečištění životního prostředí a dalších destruktivních aktivit. Za posledních 50 let se plocha pokrytá vegetací v pobřežních biotopech zmenšila o 25 % až 50 %.

Koloběh uhlíku v oceánech

Jak pobřežní úložiště uhlíku fungují? Miliardy tun uhlíku se neustále pohybují atmosférou, pevninou a oceány. Cyklus uhlíku v oceánech je souborem životně důležitých procesů, které pomáhají regulovat klima Země a podporují mořský život. K sekvestraci uhlíku dochází, když se uhlík z uhlíkového cyklu vyčlení a na dlouhou dobu uloží v mořském sedimentu.

Co v této souvislosti dokáže jaderná věda?

Sedimenty, které se hromadí v porostech mořských trav, mangrovových porostech a bažinách, můžeme detailně analyzovat a zjistit tak změny v prostředí v průběhu času od posledních několika let až po miliony let nazpátek. Schopnost vegetačních pobřežních ekosystémů ukládat uhlík v sedimentech lze měřit jadernými a izotopovými technikami.

Laboratoře mořského prostředí MAAE v Monaku používají tyto techniky k určení rychlosti, jakou se organický uhlík v mořských sedimentech hromadí. Používají tzv. jádra sedimentů, což jsou vzorky vyvrtané speciálními vrtnými sondami v pobřežních sedimentárních vrstvách z vegetačních pobřežních ekosystémů. Jádra sedimentů se shromažďují pomocí dlouhých plastových trubek, které při odběru vzorků uchovají vrstvy sedimentu chronologicky, tak, jak se nahromadily v průběhu času.

Ke stanovení rychlosti sedimentace se využívá přirozeně se vyskytující radioaktivní izotop olova (²¹⁰Pb), v kombinaci s některými umělými radionuklidy, jako je cesium-137 (¹³⁷Cs). Zachytíme tak časové měřítko desetiletí až přibližně do 100 let, což je období, během kterého se dramaticky zvýšily dopady člověka na životní prostředí.

Jaderné techniky zahrnují radiochemickou separaci a měření alfa a gama spektrometrií přizpůsobenou každému izotopu. Měření se kombinuje s měřením obsahu organického uhlíku a jeho izotopů podél sedimentárního záznamu (v čase) metodami hmotnostní spektrometrie. Posuzují se  zásoby organického uhlíku a rychlosti jeho ukládání.

Jak lze „modrý uhlík“ použít k přírodnímu řešení klimatu?

Modrý uhlík může pomoci v boji proti změně klimatu tím, že odstraňuje přebytečný uhlík z atmosféry a uloží jej na stovky nebo tisíce let.  Právě pro tuto schopnost sekvestrovat uhlík musíme tyto ekosystémy chránit a zachovávat. Když poškodíme tato pobřežní stanoviště, uvolní se dříve uložený uhlík zpět do koloběhu, což vede k dalším negativním dopadům.

Investice do modrého uhlíku znamená investici do budoucnosti.  Sama příroda nám pomáhá zpomalovat dopady změny klimatu. Vědci využívají data založená na důkazech z výzkumu k apelu na politiky, aby podpořili udržitelné hospodaření s oceány a pobřežními vegetačními ekosystémy. Ochrana těchto oblastí znamená zdravější pobřeží, zdravější ekosystémy a zdravější planetu.

Jaká je role MAAE?

• Laboratoře mořského prostředí MAAE používají jaderné a izotopové techniky, abychom lépe porozuměli koloběhu uhlíku a vyhodnotili potenciální kapacitu vegetačních pobřežních ekosystémů pro jeho ukládání.
• Laboratoře se zaměřují na výzkum mořských a pobřežních ekosystémů, úbytek biodiverzity, acidifikaci oceánů a akumulaci stopových prvků a znečišťujících látek v mořských ekosystémech.
• MAAE se podílí na projektech zaměřených na hodnocení míry pohlcování uhlíku v pobřežních oblastech obrostlých vegetací a na pomoc při shromažďování údajů ve více než 40 zemích.
• MAAE podporuje evropské, asijsko-pacifické, latinskoamerické, karibské a africké země při školení vědců a budování kapacit pro přesné měření míry sekvestrace uhlíku v ekosystémech modrého uhlíku. Pomáhá svým členským státům vyhodnocovat potenciální environmentální a socioekonomické dopady změn v ekosystémech a důsledky pro potravinové zabezpečení.
• MAAE také pracuje na zvyšování povědomí o dalších změnách klimatu souvisejících s oceány, včetně okyselování oceánů, ke kterému dochází v důsledku nadměrných koncentrací CO₂ ve vodách oceánů, prostřednictvím svého Mezinárodního koordinačního střediska pro acidifikaci oceánů (OA-ICC).

Zdroj: Co je modrý uhlík? | MAAE