Gravitační díra v Indickém oceánu

V Indickém oceánu je oblast, kde je slabší gravitace, nižší než je průměrná jinde na hladině moří. Prohlubeň leží v Lakadivském moři asi 1 200 km jihozápadně od Indie a byla objevena v roce 1948. Záhadu vědci teprve začali řešit. Domnívají se, že obrovská gravitační díra se vytvořila na místě prehistorického oceánu.

„Gravitační díra“ v Indickém oceánu je místem nejhlubší propadliny v gravitačním poli Země. Je to kruhová oceánská oblast s gravitační silou, která je tak slabá, že hladina moře je tam o 106 metrů níže než jinde na Zemi. Původ této obří gravitační díry – neboli geoidové nížiny (geoid low), jak se tomu odborně říká –, až donedávna zůstával záhadou.

Díra má rozlohu 3,1 milionu čtverečních kilometrů a leží 1 200 km jihozápadně od Indie. Od chvíle, kdy ji geofyzici poprvé objevili, pokoušeli se vysvětlit její existenci pomocí různých teorií. Odpověď přišla až v roce 2023 se studií publikovanou v časopise Geophysical Research Letters. Výzkumníci použili 19 počítačových modelů k simulaci pohybu zemského pláště a tektonických desek za posledních 140 milionů let a poté zkonstruovali scénáře, které by vedly ke vzniku geoidního minima podobného tomu skutečnému.

Tethys

Studie ukázala, že gravitační díra v Indickém oceánu vznikla po zániku starověkého oceánu zvaného Tethys, který existoval mezi superkontinenty Laurasie a Gondwana. Tethys se rozkládal na kousku zemské kůry, který během rozpadu Gondwany před 180 miliony let sklouzl pod euroasijskou desku. Jak se to stalo, roztříštěné úlomky kůry se zabořily hluboko do pláště.

Přibližně před 20 miliony lety, když se tyto úlomky dostaly do nejspodnějších oblastí pláště, vytlačily materiál s vysokou hustotou pocházející z „afrického blobu“ – kompaktní bubliny krystalizovaného magmatu, 100krát vyššího než Mount Everest, který je uvězněn pod Afrikou. Oblaky magmatu s nízkou hustotou se zvedly, aby nahradily hustý materiál, tím zmenšily celkovou hmotu oblasti a oslabily tím její gravitaci.

Vědci ještě musí potvrdit tyto modelové předpovědi údaji získanými ze seizmických měření, které by mohly pomoci ověřit existenci oblastí s nízkou hustotou pod místem gravitační díry.

Bloby

Zemské magma je plné podivných útvarů (vědci je nazývají bloby), včetně takových, o kterých se předpokládalo, že neexistují, načež se objevily na neočekávaných místech. A nejde jen o Zemi – průzkumy Marsu také odhalily „koule“ všech tvarů a velikostí číhající pod povrchem planety.

Podivné „bloby“ hluboko ve střední vrstvě Země mohou být kusy starověké kontinentální kůry,  stažené dolů tektonickými silami. Útvary vědce už dlouho mátly. Jsou hluboko v plášti, blízko hranice se zemským jádrem, takže je lze zjistit pouze studiem zemětřesných vln, které se v oblastech blobů výrazně zpomalují.

Vědci modelovali také globální subdukci neboli zapadání oceánské kůry do pláště. V současné době k tomu dochází v subdukčních zónách, jako jsou oblasti kolem tichomořského „Ohnivého kruhu“. Bloby jsou v místech, kde by se dala očekávat starověká oceánská kůra stržená do hloubky subdukcí.

Existují další hypotézy, včetně té, že jsou to prostě oblasti zemského pláště s teplotními změnami, které způsobují částečné tání hornin, což by mohlo změnit způsob, jakým se přes ně pohybují zemětřesné vlny. Další hypotéza tvrdí, že jsou to pozůstatky planetární kolize, která vytvořila Měsíc.

 Zdroj: Indian Ocean gravity hole: The dent in Earth's gravitational field created by the death of an ancient ocean | Live Science