Medicína a přírodověda

Článků v rubrice: 206

Teta Plíseň, strýček Kvasinka

Jsou všude kolem nás: ve vzduchu, v prachu, v hlíně, v potravinách.... I v nás samotných. Žijí s námi. Ale běda, pokud se oslabí naše imunita – pak se z nich stane náš nepřítel. Při souboji se zvýšeným výskytem plísňových a kvasinkových onemocnění vědci narazili na jednu vážnou překážku: jsou to naši příbuzní a jsou nám podobné!

Fotogalerie (3)
Hlavičky plísně Aspergillus fumigatus, běžně obsažené v domácím prachu. Jsou celé pokryté výtrusy (na snímku z elektronového mikroskopu jsou označeny modrou barvou).

Pro normálního zdravého jedince se silným imunitním systémem nepředstavují plísně a kvasinky nebezpečí. I přesto, že si nosíme mikroskopický film hub třeba na vlasech nebo na pokožce a při každém vdechnutí přijmeme do plic oblak spór. Většina ostatních mikrobů žije tím, že může způsobit svému hostiteli okamžitou nemoc, ale houby trpělivě čekají na svou příležitost.

V průběhu vývoje lidstva se nám houby staly pomocníky a přáteli – díky nim máme pivo, chleba, víno, umějí pro nás rozložit odpad nebo rostlinám pomáhají získat živiny z půdy. Vědci odhadují, že na Zemi žije 1,5 milionu druhů hub. Pokud ale nějakému „houbovému“ onemocnění podlehneme, je úmrtnost nečekaně vysoká – i více než 50 %. Už více než sto let se vědci zabývají rozluštěním hádanky, proč se přítel může zvrtnout na tak nebezpečného nepřítele. Odhalují tak i zajímavá tajemství lidského imunitního systému.

Jsou nám příbuzné
V roce 2004 byl přečten genetický kód kvasinky Candida albicans, poté ještě řady dalších druhů. Podle starého třídění organismů byly houby řazeny k rostlinám, dnes mají svou vlastní říši zahrnující organismy, které umějí žít v hlubinách moře, ve sněhu Antarktidy i v zapomenutém jablku ve vaší ledničce. Ukazuje se, že jsou více příbuzné živočichům. Mezi houby patří plísně, kvasinky, vyšší houby. Jsou charakteristické tím, že nepotřebují chlorofyl ani sluneční světlo a rozmnožují se výtrusy. Většinou se živí jako supi – na organismech, které jsou zcela nebo téměř mrtvé. Za příznivých podmínek ale začnou růst i v hostiteli, který je ještě živý. Mnoho z nás zná jejich běžné projevy na kůži nebo nehtech. Vážnější případy potkávají jedince oslabené např. AIDS, rakovinou, potransplantační medikací apod. Dříve vzácná candidiasis (infekce krve kvasinkou, která normálně žije na kůži) je dnes čtvrtou nejčastější infekcí. Houby jsou mnohem příbuznější lidem než bakterie, proto je boj s nimi mnohem obtížnější.

Lidské tělo bojuje s vetřelci
Lidé i houby patří mezi eukaryota – organismy, jejichž buňky mají jádra oddělená vlastní membránou. Při léčbě infekcí využíváme rozdíly mezi mikrobiální a lidskou buňkou. Při léčbě houbových nemocí to ale není tak snadné – lék může být nebezpečný i lidské tkáni. Největší rozdíl, který můžeme v boji proti houbovým buňkám využít, je vnější buněčná stěna. Houbová buňka ji má velmi silnou, brání se tak proti změnám vlhkosti a teploty. Nejdůležitějšími stavebními kameny její buněčné stěny jsou velké molekuly beta-glukanů. Receptory na povrchu buněk imunitního systému je rozeznají. Krátce poté, co do těla vstoupí cizí mikrob, zafunguje tzv. „vrozená imunita" – imunitní odpověď, která využívá některé typy bílých krvinek ke zničení útočníka. Druhým typem imunity je „adaptivní imunita". Mobilizují se speciální bílé krvinky známé jako T-lymfocyty, které produkcí protilátek zajistí dlouhotrvající ochranu proti konkrétnímu útočníkovi. Lidské tělo produkuje velké množství protilátek proti plísním. Tento základní obranný mechanismus existuje v celé živočišné říši. Rostliny tak šťastné nejsou, podléhají plísním daleko častěji. Odhaduje se, že plísně ničí každoročně nejméně desetinu úrody. Ukazuje se, že zvýšená náchylnost k houbovým onemocněním může být podmíněná geneticky. Loni v říjnu uveřejnil v Anglii tým výzkumníků studii jedné rodiny, v níž mnoho jinak zdravých žen bylo obzvláště náchylných k chronickým infekcím pochvy a prstů na rukou a nohou způsobených kvasinkou Candidou. Vědci zjistili zděděnou genetickou změnu, která vedla k defektu protiplísňového receptoru v imunitních buňkách.

Spóry užívají technologii Stealth
Existují plísně, které napadají samotné bílé krvinky. Spóry plísně Histoplasma rostou uvnitř makrofágů, což jsou bílé krvinky, které mají právě takové útočníky ničit! Nevíme, jakou technologii neviditelnosti užívá Histoplasma, ale jsme na stopě podobnému chování plísně Aspergillus. Přesto, že každý kubický metr vdechovaného vzduchu může obsahovat tisíce nebo miliony výtrusů Aspergillus, nezdá se, že by imunitní systém reagoval. V srpnu 2009 nabídli v časopise Nature vysvětlení výzkumníci z Pasteurova Institutu: imunitní systém nemůže reagovat na spóry, protože imunitní systém neví, že tam jsou! Výtrusy jsou obvykle potaženy vrstvou malinkých vlákenek. Spóry s vlákénky imunitní systém nevzrušují, ale poté, co výzkumníci vrstvičku vlákének odstranili, nastala na spóry bouřlivá imunitní odpověď. Zdá se, že vrstva vlákének dovoluje sporám hub skrýt se v těle a čekat, až nastanou příznivé podmínky vyklíčení – např. smrt. Když spóra Aspergillu začne růst v živém organismu, její vnější ochranná vrstva se rozpadá a imunitní systém zareaguje.

Další podvodné kousky hub
Letos v březnu byl v Nature zveřejněn neuvěřitelný objev – houby napadající rostliny si mohou mezidruhově vyměňovat geny!  Dosud se mělo za to, že takovéhoto bočního křížení jsou schopny jen bakterie. Tento objev znamená, že houby, které si vyvinuly rezistenci proti lékům, by mohly předat toto tajemství jiným svým příbuzným.

„Šokující byla snadnost, s níž houby geny předávají,“ říká spoluautor studie Michael Freitag z Oregon State University v Corvallis. Freitag a jeho kolegové pěstovali geneticky odlišné vzorky hub vedle sebe v Petriho misce a sledovali genomy jejich i jejich potomků. "Byl jsem překvapen, jak to fungovalo," říká Freitag. Po tomto zjištění bychom neměli houby podceňovat.

Zdroj: Science News http://www.sciencenews.org/view/feature/id/58915/title/I%2C_Mold

Tip pro vás: Více na www.doctorfungus.org



Mnoho studií z klinik a nemocnic ukazuje, že případy plísňových infekcí v posledních 30 letech rychle rostou, a co hůř, roste i úmrtnost na ně.

Candida
prevalence (počet případů na 100 000 lidí): 10-24
mortalita (%): 40 až >50

Aspergillus
prevalence (počet případů na 100 000 lidí): 5
mortalita (%): 45 až >80

Zdroj: USA, Medical Mycology, 2007

Marie Dufková
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Černá smrt gumy a jak jí čelit

Guma je jedním z neopěvovaných velkých hrdinů průmyslové revoluce. Kromě jejích obvyklých aplikací, jako jsou pneumatiky, kondomy, elastické spodní prádlo, apod., představuje základní složku asi ve 40 000 výrobcích, včetně absorbérů nárazu, hadic, lékařských nástrojů, těsnění, atd.

Z historie i současnosti vynálezů a jejich ochrany

Vynálezy a objevy často přicházejí na svět klikatými cestičkami. Jednou to vypadá, jako by se na ně čekalo tak netrpělivě, že se zrodí hned v několika hlavách v různých koutech světa, jindy je náhodou nebo omylem objeveno něco, s čím si nikdo neví rady.

Jak vyčíslit ekonomické přínosy jádra? A co na to evropský jaderný průmysl?

Společnost Deloitte vypracovala pro Euratom studii o přínosech jaderné energetiky v roce 2019 a 2050. V současné době je v provozu ve 14 zemích EU 126 komerčních reaktorů o výkonu 118 GWe. Do roku 2050 by měl jejich výkon stoupnout na 150 GWe, budou se ale muset snížit investiční náklady.

Astronauti se pořád ptali: Jak se daří myškám?

Myši, švábi, japonské křepelky, ryby, škeble, rostliny.... ti všichni měli možnost ochutnat Měsíc! Po návratu Apolla 11, od jehož mise letos uplynulo 11 let, putovalo množství vzácných vzorků měsíční horniny do laboratoří.

Irský matematik a fyzik George Gabriel Stokes

Světlo je jeden z nejúžasnějších přírodních jevů a pro život člověka má zásadní význam. Je pro nás nejen hlavním prostředkem poznávání světa a vesmíru, ale i zdrojem emocí, je obdivováno a zkoumáno uměním i vědou. Optika, nauka o světle, je vlastně nejstarší částí fyziky.

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail