Zvířata v ohrožení - Bobr Evropský

Až jednou v podvečer zavítáte do mlžných lužních lesů k zákrutám tajemných starých říčních ramen, může se stát, že zahlédnete stvoření ne nepodobné dvěma kresleným postavičkám z oblíbeného Večerníčku. Na první pohled se možná bude zdát, že po hladině pluje dřevěná kláda, ovšem když vystrčí hlavu a placatý ocas, je všem jasné, že jde o bobra.

V dřívějších dobách obývali bobři téměř celé území Eurasie. Od pradávna však byli tito strážci vodních toků loveni nejen pro svou jemnou a nebývale hustou kožešinu, ale také díky obsahu bobří žlázy (tzv. bobrovině), jež byla opředena mnoha pověstmi o zázračném léčivém působení. U nás byl poslední jedinec chycen roku 1882.

Bobři se vrací!
Později se ale český člověk naštěstí umoudřil a začal bobry do své krajiny vracet. První bobři byli vysazeni v letech 1992–1994 v okolí Olomouce. Ještě předtím byly pozorovány ojedinělé skupinky na řekách zejména v povodí Labe, Moravy a Divoké Orlice v Orlických horách. Tito bobři se k nám zřejmě dostávali z Německa a Rakouska, kde byli již v polovině 20. století vypouštěni z umělých odchovů. Dnes se teritorium rozšíření bobrů v České republice pomalu rozšiřuje i do dříve pro většinu chráněných druhů zcela nepřístupných území, jako jsou úseky řek v zemědělsky intenzivně využívané krajině střední a jižní Moravy. Omezeními jsou pouze zpevněná koryta řek a kameninové náspy silnic.
Skutečnost, že se bobři zdržují i v těchto hustě osídlených a civilizací silně ovlivněných územích, vyvrací často interpretovaný omyl, že jsou tito chlupatí tvorové vázáni na čistou vodu a nepoškozenou krajinu. Možnost obývání tak široké škály ekosystému zajišťuje bobrům jejich vysoká specializace na vodní prostředí a množství adaptací, které jim umožňují spolu s všestranně využitelnou stavbou těla také formovat různé způsoby života.

Bobři staví hrady
Bobři žijí v trvalém rodinném svazku, který tvoří monogamní pár a mláďata dvou generací. V každé sezoně se samici rodí 2–7 potomků, kteří se dožívají 15 až 17 let. Jsou plně osrstění a váží okolo 0,5 kg. Rostou velmi rychle a již za tři měsíce dosáhnou hmotnosti 4 kg. Převážnou složku bobří potravy zaujímají vodní i suchozemské rostliny a mladé větvičky. K známému ohryzávání stromů se uchylují až v zimním období, kdy je ostatních zdrojů obživy nedostatek. Přesto však ročně spotřebují neuvěřitelné množství 4 000 kg dřeva i s kůrou. Živí se ale pouze lýkem a tvrdou dřevní hmotu vyplivují.
Své nory bobři opouštějí za soumraku a jejich aktivita přetrvává do časných ranních hodin.
Nejznámější typem bobřího obydlí jsou jejich hrady a hráze. Ty ovšem budují pouze pokud není v okolí dostatečně vysoký a pevný břeh, ve kterém si hloubí hluboké nory.
Když staví bobři svůj hrad, porazí nejprve několik vzrostlých stromů, jež slouží jako opora a výztuha celé pevnosti. Poté přidávají stále menší a menší větve, a až je jimi celý komplex skrz na skrz prošpikován, vykoušou v něm chodby a celou hráz utěsní bahnem a blátem. Tak vznikne ohromná vodní tvrz, která zadržuje vodu a chlupatí stavitelé se v ní cítí bezpečně.

Setkejte se s bobrem!
Nebudete-li při čekání na setkání s bobrem příliš hluční, máte velkou naději, že se vám brzy zjeví. Bobři se totiž většinu času zdržují na hladině nebo se pohybují v okolí břehů. Potápí se pouze v případě ohrožení, ale bohužel na dost dlouho – bobr vydrží pod úrovní vodní hladiny až dvacet minut. Před svým úprkem varují ostatní hlasitým plesknutím hbitým a placatým ocasem o hladinu. Poté byste už na jejich návrat čekali marně, protože bobři dokáží pod vodou doplavat až do vzdálenosti 100 m.