Mořská sasanka ví, jak má vypadat
Některá zvířata, jako například mořská sasanka Nematostella vectensis, dokážou regenerovat velké části svého těla, a to i po vážných zraněních.
Nedávno se objevila v odborném tisku neuvěřitelná zpráva o převratném objevu.
Mezinárodnímu vědeckému týmu z amerického výzkumného střediska Mystery of Gravity (Cedar, NC), jehož vedoucím je prof. Caasi Notwen, se po osmi letech bádání podařilo sestrojit zařízení na odstínění gravitace. Jedná se o objev, který pravděpodobně znamená popření našich dosavadních znalostí o gravitačním poli a o gravitačním působení hmotných těles. Než si objasníme podstatu této nové gravitační teorie, připomeňme si znalosti získané v hodinách fyziky na základní a střední škole.
Pojmem „gravitace“ rozumíme vlastnost všech hmotných těles vzájemně se přitahovat gravitační silou. Toto silové působení mezi tělesy zprostředkuje gravitační pole. Velikost gravitační síly je vyjádřena známým gravitačním zákonem, publikovaným Isaacem Newtonem už v roce 1687. Tělesa na sebe působí přitažlivou silou, která je přímo úměrná jejich hmotnostem a nepřímo úměrná druhé mocnině jejich vzdálenosti. Albert Einstein, další velikán světové fyziky, zveřejnil roku 1915 obecnou teorii relativity. V podstatě šlo o nové pojetí gravitace, z něhož vyplývá například zakřivení prostoru, vliv gravitace na světlo, existence tzv. černých děr apod. Z obecné teorie relativity však nijak nevyplývá, že by gravitační síla musela být nutně přitažlivá – a právě tato „drobnost“ se stala východiskem pro intenzivní výzkum týmu prof. Notwena. Mnohaleté úsilí, věnované důkladnému rozboru neurčitosti směru gravitační síly, přineslo věru sladké ovoce. GRAVITACI JE MOŽNO ODSTÍNIT!
Vzhledem ke stručnosti a jisté zmatečnosti zveřejněných informací jsme se s prosbou o podrobnosti obrátili přímo na prof. Notwena. Obšírnou odpověď jsme dostali téměř obratem. Převážná část materiálu má sice podobu komplikovaných matematických vztahů, v závěru je však poměrně detailní popis zjednodušeného reduktoru gravitace (Antigravity Machine). Jeho konstrukce a provoz nám připadal tak jednoduchý, že jsme se rozhodli přeložit z angličtiny inkriminovanou část a předložit ji našim zvídavým čtenářům k ověření.
Originální text Caasi Notwena je ke shlédnutí na webu Třetího pólu.
ANTIGRAVITY MACHINE – NÁVOD NA ZHOTOVENÍ FUNKČNÍHO MODELU
Připravte si měděnou trubku o délce 1 metr a vnitřním průměru 10 mm. Takovou trubku používají topenáři při rozvodu vody v ústředním topení. Dále si připravte miniaturní neodymiový magnet o rozměrech asi 5 × 5 × 2 mm. Takové magnety sice nejsou běžně k dostání, ale snadno je získáte rozebráním vyřazené mechaniky CD. Pronikejte do nitra mechaniky tak dlouho, až se dostanete k pohyblivému držáku s miniaturní čočkou (obr. 1). Držák – třeba i s použitím mírného násilí – uvolněte a šroubovákem nebo plochými kleštěmi z něho vyloupněte čtvercové magnety po stranách čočky (obr. 2). Magnety jsou opravdu velmi silné a právě tato jejich vlastnost je pro úspěch de-gravitace rozhodující. K provedení experimentu budete potřebovat ještě drobné předměty z různých materiálů, které snadno propadnou trubkou (ocelová matička, hliníkový nebo měděný nýtek, kousek dřeva nebo plastu). Připravte si také hodinky s vteřinovou ručičkou, nebo stopky.
Na vás zbývá už jen maličkost - vysvětlit, proč se silný magnet v měděné trubce chová při volném pádu jinak než předměty z jiných materiálů. Než definitivně odpovíte, vyzkoušejte i trubky z jiných materiálů (ocel, plast, sklo). Uvažte také, že
• magnet a měď na sebe nijak nepůsobí
• odpor vzduchu se projevuje u všech použitých předmětů prakticky stejně
• v zájmu objektivity je dokonce třeba připustit, že jev nemá s gravitací nic společného...
Soutěž
První tři čtenáře, kteří objasní pozorovaný antigravitační jev, odměníme!!!
Některá zvířata, jako například mořská sasanka Nematostella vectensis, dokážou regenerovat velké části svého těla, a to i po vážných zraněních.
Poslyšte příběh jaderné vědkyně Hannah Affum. Když byla malá, ráda doma míchala různé látky a sledovala, jak reagují. Barvy se měnily, někdy se objevily i malé exploze. Pro většinu rodičů by to byla noční můra.
Velký renesanční umělec, vědec, vynálezce a anatom Leonardo da Vinci, má podle nové analýzy jeho rodokmenu 14 žijících mužských příbuzných.
Leonardo da Vinci je známý především jako autor obrazu Mona Lisa nebo Poslední večeře. Renesanční mistr byl ale zároveň konstruktérem, anatomem, inženýrem a vášnivým experimentátorem.
Přebíráme rozhovor Live Science s Kavehem Madanim, ředitelem Univerzitního institutu OSN pro vodu, životní prostředí a zdraví a držitelem Stockholmské ceny za vodu za rok 2026, o „vodním bankrotu“ ...
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.