Kazachstán plánuje výstavbu jaderné elektrárny v lokalitě Balchaš
Kazachstán provozoval 27 let jaderný reaktor BN-350 (první rychlý reaktor světa, chlazený sodíkem) ve městě Ševčenko (za doby Sovětského Svazu), dnes Aktau na břehu Kaspického moře.
Na jihu španělské provincie Almeria, kde téměř neprší, probíhá již více než 20 let výzkum slunečních tepelných elektráren. Díky zdejšímu klimatu a štědrým vládním dotacím zde v posledních třech letech vyrostlo 10 slunečních tepelných elektráren a dalších 50 se plánuje. Jde o elektrárny, v jejichž centru je vysoká bílá věž a kolem ní jsou rozmístěny tisíce zrcadel (heliostaty); ty zachycují sluneční záření a soustřeďují je na vrchol věže. Zařízení produkuje přehřátou páru, která pohání turbínu k výrobě elektřiny.
Až do dnešní doby sloužily jako základ pro sluneční tepelné elektrárny parabolické žlaby, v nichž pečlivě tvarovaná parabolická zrcadla směrovala sluneční energii na skleněné trubky obsahující teplonosné médium. Jedním z nedostatků tohoto typu sluneční elektrárny bylo, že z hlediska ekonomiky byla nezbytná velká rovinná plocha. U slunečních věží je tomu jinak, protože heliostaty mohou být rozmístěny na různých výškových úrovních a individuálně kalibrovány tak, aby vysílaly paprsky na vrchol věže. Jinou výhodou věží je, že mohou být provozovány na vysokých teplotách. U žlabových systémů je teplonosným médiem olej, který může být ohříván na maximální teplotu 400 stupňů Celsia. U věžové elektrárny není nezbytná pomocná kapalina a pára může být přímo ohřívána na teplotu 550 stupňů Celsia. Čím vyšší je teplota páry, tím účinněji může být tepelná energie přeměňována na elektřinu.
Věžové elektrárny produkují páru přímo a nemohou vyrobené teplo skladovat. Výroba elektřiny se zastaví v okamžiku, kdy Slunce přestane svítit. Tento problém se podařilo vyřešit v rámci projektu Gemasolar Tower. Sluneční věž o výkonu 19 MW bude první svého druhu na světě, která využije k přenosu tepla z vrcholu věže do tepelného výměníku, kde se vyrábí pára k pohonu turbíny směs roztavených solí (směs dusičnanu sodíku a draslíku). Protože horká roztavená sůl může být skladována až do doby, kdy jí bude třeba, bude možné elektrárnu Gemasolar provozovat až 15 hodin poté, co Slunce zapadlo. Oproti nejlepší sluneční elektrárně s parabolickými žlaby, která mohla být v provozu maximálně 7,5 hodiny po západu Slunce. Elektrárna bude uvedena do provozu v roce 2011.
Václav Vaněk podle New Scientist, 2010, č. 2790, s. 21
Kazachstán provozoval 27 let jaderný reaktor BN-350 (první rychlý reaktor světa, chlazený sodíkem) ve městě Ševčenko (za doby Sovětského Svazu), dnes Aktau na břehu Kaspického moře.
Spolu s teplou odpadní vodou odchází z domácnosti až 60 % spotřebované energie. Česká společnost Akire vyvinula unikátní řešení, jak s tímto potenciálem dále efektivně pracovat.
Světové výstavy EXPO jsou od počátků spjaty s odvážnými architektonickými vizemi a ikonickými stavbami. K nejznámějším patří Eiffelova věž v Paříži či Atomium v Bruselu.
Zatímco dříve byla vrcholem chytrého řízení dopravy ve městech „zelená vlna“ na semaforech, umožňují dnešní technologie propojit městské kamery, senzory, mobilní data i samotná auta.
Polovinu obyvatel hlavního města hřeje už 30 let teplo vyrobené v místě u soutoku Labe s Vltavou. Provoz napaječe Mělník – Praha byl zahájen v roce 1995. Do roku 2030 projde celá lokalita Mělník zásadní proměnou.
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.