Umělá inteligence mezi nadšením a střízlivou vírou
Umělá inteligence se rychle prosazuje i v oborech, kde by ji ještě před pár lety nikdo nečekal. Od role výčepních na festivalech až po rozhodování o postřicích v zemědělství.
Na jihu španělské provincie Almeria, kde téměř neprší, probíhá již více než 20 let výzkum slunečních tepelných elektráren. Díky zdejšímu klimatu a štědrým vládním dotacím zde v posledních třech letech vyrostlo 10 slunečních tepelných elektráren a dalších 50 se plánuje. Jde o elektrárny, v jejichž centru je vysoká bílá věž a kolem ní jsou rozmístěny tisíce zrcadel (heliostaty); ty zachycují sluneční záření a soustřeďují je na vrchol věže. Zařízení produkuje přehřátou páru, která pohání turbínu k výrobě elektřiny.
Až do dnešní doby sloužily jako základ pro sluneční tepelné elektrárny parabolické žlaby, v nichž pečlivě tvarovaná parabolická zrcadla směrovala sluneční energii na skleněné trubky obsahující teplonosné médium. Jedním z nedostatků tohoto typu sluneční elektrárny bylo, že z hlediska ekonomiky byla nezbytná velká rovinná plocha. U slunečních věží je tomu jinak, protože heliostaty mohou být rozmístěny na různých výškových úrovních a individuálně kalibrovány tak, aby vysílaly paprsky na vrchol věže. Jinou výhodou věží je, že mohou být provozovány na vysokých teplotách. U žlabových systémů je teplonosným médiem olej, který může být ohříván na maximální teplotu 400 stupňů Celsia. U věžové elektrárny není nezbytná pomocná kapalina a pára může být přímo ohřívána na teplotu 550 stupňů Celsia. Čím vyšší je teplota páry, tím účinněji může být tepelná energie přeměňována na elektřinu.
Věžové elektrárny produkují páru přímo a nemohou vyrobené teplo skladovat. Výroba elektřiny se zastaví v okamžiku, kdy Slunce přestane svítit. Tento problém se podařilo vyřešit v rámci projektu Gemasolar Tower. Sluneční věž o výkonu 19 MW bude první svého druhu na světě, která využije k přenosu tepla z vrcholu věže do tepelného výměníku, kde se vyrábí pára k pohonu turbíny směs roztavených solí (směs dusičnanu sodíku a draslíku). Protože horká roztavená sůl může být skladována až do doby, kdy jí bude třeba, bude možné elektrárnu Gemasolar provozovat až 15 hodin poté, co Slunce zapadlo. Oproti nejlepší sluneční elektrárně s parabolickými žlaby, která mohla být v provozu maximálně 7,5 hodiny po západu Slunce. Elektrárna bude uvedena do provozu v roce 2011.
Václav Vaněk podle New Scientist, 2010, č. 2790, s. 21
Umělá inteligence se rychle prosazuje i v oborech, kde by ji ještě před pár lety nikdo nečekal. Od role výčepních na festivalech až po rozhodování o postřicích v zemědělství.
Modrý měsíc, krvavý měsíc a medový měsíc – tak se nám jeví náš satelit ze Země. Měnící se odstín Měsíce má svůj základ ve vědě – v optice.
Přemýšleli jste někdy, co se skrývá za známými webovými stránkami, které denně navštěvujete? Kolik „věcí“ je vůbec na internetu? Je toho mnohem víc, než si myslíte!
V červenci se v severočeském Sokolově objevil argentinský filmový štáb, který natočil první záběry celovečerního dokumentu jménem Huemul.
Vědci vyvinuli nový model strojového učení pro predikci mikrobiální zátěže — hustoty mikroorganismů v našich střevech — a použili ho k prokázání, jak důležitou roli hraje ...
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.