Umělá inteligence mezi nadšením a střízlivou vírou

Umělá inteligence se rychle prosazuje i v oborech, kde by ji ještě před pár lety nikdo nečekal. Od role výčepních na festivalech až po rozhodování o postřicích v zemědělství. Z nástroje vývojářů se stává běžná součást každodenního života, která nejen může měnit fungování firem a institucí, ale i samotné vnímání práce, zodpovědnosti a komfortu. O svůj pohled na přínosy, rizika i etické hranice současného vývoje se s námi podělili odborníci, kteří sledují rozvoj AI napříč odvětvími.

O tom, zda je umělá inteligence v konkrétní situaci skutečně přínosná, rozhoduje především to, jestli řeší reálný problém způsobem, který by bez technologie nebyl možný nebo efektivní. „Skutečný přínos AI se pozná podle konkrétních výsledků: úspory času, snížení chybovosti, zvýšení výnosů nebo zlepšení uživatelského zážitku. Naopak systémy nasazované jen proto, že „to zní moderně“, často končí jako nepřesvědčivá marketingová kulisa.“ vysvětluje Lukáš Sedláček, historik, publicita a zakladatel Týdne inovací.

Jedním z hlavních přínosů současné AI je schopnost propojit pohodlí s efektivitou

V situacích, kdy technologie zároveň usnadňuje život uživateli a zefektivňuje vnitřní procesy, vytváří výhodu pro obě strany. Platí to nejen pro zrychlené odbavení na festivalech nebo přesnější zemědělské zásahy, ale i pro složitější oblasti, jako je zdravotnictví nebo plánování infrastruktury. Tam AI dokáže pracovat s komplexními daty a podpořit lidské rozhodování. „AI je zajisté nejlepší přítel člověka, když je člověk obeznámen s tím, jak s ní pracovat, a nemá chuť s ní zničit postavené, ale předělávat předělávatelné, zefektivnit práci sobě, druhým i přírodě.“ říká Jiří Stabla, zakladatel značky STABLA, marketér vizionář, AI vývojář.

Úloha promptů

Zásadní roli v tom všem hraje způsob, jakým s AI pracujeme. Nestačí si přát „něco chytrého“, je třeba umět formulovat správný požadavek, rozumět principu fungování nástroje a chápat, že kvalita výstupu závisí na kvalitě vstupu. „Kvalitní promptování vám může změnit život v ono skvělé pohodlí a ano, nastolit i vysoké zisky. Má kariéra je vždy závislá na informacích z vědeckého prostředí a empirii. Během jednoho příkazu ušetřím měsíce práce – to je ten pokrok, čas na další inovace nejen v oboru.“ potvrzuje vlastní zkušenost Stabla. Jinými slovy: neexistuje špatná odpověď, jen špatně položená otázka.

Otázka transparentnosti je přitom klíčová. Uživatelé by měli vědět, že komunikují s technologií, a to nejen kvůli důvěře, ale i kvůli nastavení realistických očekávání. „Uživatelé se musí naučit chápat, že systém pracuje s pravděpodobnostmi, ne s jistotami.“ míní Lukáš Sedláček. Když AI působí jako člověk, ale ve skutečnosti jím není, vzniká riziko nedorozumění a ztráty důvěry, zvlášť pokud dojde k chybě. Ideální je tedy systém, který nekomplikuje uživatelský zážitek, ale přitom svou technologickou podstatu nijak neskrývá.

Přes veškerý pokrok ale zatím není společnost připravena na to, aby technologie rozhodovala zcela bez lidského zásahu ve všech oblastech. Rutinní, dobře ohraničené úkoly zvládne AI samostatně, nicméně všude tam, kde vstupují do hry etické otázky, individuální situace nebo improvizace, má člověk nezastupitelnou roli. „Možná se časem posuneme k modelu, kde technologie doporučuje a člověk rozhoduje – a jen v rutinních, dobře vymezených případech bude rozhodovat stroj samostatně.“ uvažuje Sedláček. Třeba právě v tomto partnerství spočívá její největší potenciál?

Mění se koncept práce

Společným jmenovatelem AI napříč různými odvětvími – od zábavy po potravinářství – je snaha předat část rozhodování a rutinních činností technologiím. Mění se tím samotný koncept práce. Z „výkonu“ se stále častěji stává „dohled, strategie a rozhodování“. Člověk se tak posouvá do nové role – musí se naučit jiné dovednosti, pochopit fungování nástrojů, které řídí svět, a adaptovat se na fakt, že práce už nebude vypadat jako dřív a některé pracovní pozice buďto zaniknou, nebo projdou zásadní proměnou. „Chápu, že to může vypadat, že někomu AI vezme práci. Ale není to jen další možnost, aby se lidé na svých místech naopak zamysleli a šli nevyhnutelnému naproti?“ uvažuje Jiří Stabla.

Zásadní přitom zůstává i etický rozměr. Klíčem je etický přístup k vývoji, zadávání i kontrole AI systémů. Technologie má sloužit lidem, nikoli je nahrazovat bez zamyšlení se nad důsledky. Přes všechny obavy ale právě AI nabízí příležitost – nejen zefektivnit práci, ale proměnit ji ve smysluplnější, tvůrčí a udržitelnější činnost. 

Dominika Lemmerová