Teplá voda pro domácnost: Je lepší průtokový ohřívač nebo zásobník?

Bez teplé vody je život moderního člověka jen těžko představitelný. Jak ji ale co nejekonomičtěji a nejefektivněji ohřívat? Na to bohužel neexistuje univerzální odpověď. Jaký způsob ohřevu zvolit, záleží na několika faktorech: charakter nemovitosti, způsob vytápění, dostupnost plynové přípojky nebo počet odběrných míst. Pokud ale domácnost neodebírá teplou vodu z centrálního zdroje, rozhoduje se zpravidla mezi průtokovým ohřevem, nebo využitím nepřímo ohřívaného zásobníku. Jaké jsou výhody těchto typů ohřevu teplé užitkové vody (TUV)?

Průtokový ohřívač - výhody

Průtokový ohřívač dostal své pojmenování podle toho, že ohřívá právě protékající vodu, tedy sepne pouze v čase její potřeby. Nevyužívá tedy velký externí zásobník, ve kterém se voda ohřívá do zásoby. Tím dochází k významné úspoře místa, takže průtokový ohřev lze doporučit například do panelových bytů, kam by se zásobník nevešel. Ideální je umístit jej přímo u místa odběru (vana, umyvadlo, dřez), takže nemusíte na teplou vodu dlouho čekat a zbytečně odpouštět studenou vodu z rozvodů.

Nevýhody průtokového ohřevu

Pokud se rozhodnete pro elektrický průtokový ohřívač nebo elektrokotel s průtokovým ohřevem, je třeba mít v místě instalace odpovídající rozvody nízkého napětí. Průtokový ohřev vody je totiž náročný na tzv. okamžitý příkon. Ten je však snižován dalšími elektrickými spotřebiči, které doma používáte. Ohřívač tedy potřebuje svůj vlastní jistič. Protože si vodu nemůžete do zásoby předehřát během nízkého tarifu, je provoz průtokového ohřívače nákladnější. Teplotu vody můžete regulovat zhruba v rozmezí 30-60 °C.

U plynových kotlů s průtokovým ohřevem vody potřeba vlastního jističe odpadá. Po otočení kohoutku se kotel automaticky sepne a hořák pod výměníkem spustí na plný výkon. I tak ale pár vteřin trvá, než se celá soustava ohřeje, a po ukončení odběru zůstává zbytkové teplo nevyužité. Proto se tento typ ohřevu nehodí pro místa s častou krátkodobou potřebou teplé vody.

Zásobník na teplou vodu: konec nečekaným studeným sprchám

Největší výhoda externě ohřívaného zásobníku spočívá v zajištění maximálního tepelného komfortu. Na rozdíl od průtokového ohřívače není teplota výstupní vody závislá na aktuálním počtu odběrných míst. „Nikdy se tak nestane, že voda teploty nečekaně klesne například během sprchování a souběžného mytí rukou,” vysvětluje Milan Kubíček, obchodní ředitel firmy Thermona, největšího českého výrobce plynových kotlů.  

Kotel se zásobníkem si vodu průběžně dohřívá, takže nemá vysoké nároky na okamžitý příkon jako průtokový ohřívač. Plynový také lépe hospodaří se spotřebou plynu. Sepne se tehdy, pokud teplota vody v zásobníku poklesne na stanovenou mez a dohřeje rovnou celý zásobník. Větší variabilitu nabízí také v rozpětí regulovatelnosti teploty vody, která se pohybuje od 30 °C do 90 °C. Pro ekonomický provoz se doporučuje nastavení na 55 °C, kdy mimo jiné ještě nedochází ke srážení vodního kamene snižujícího výkon kotle. Externí zásobník je nejvýhodnějším řešením pro rodinné domy a domácnosti s více členy a odběrnými místy.

Nevýhody externího zásobníku

K nevýhodám lze řadit vyšší počáteční investice na koupi zásobníku, a také potřebu prostoru k jeho umístění. Pokud bude příliš daleko od místa spotřeby (typicky v kotelně), budete si muset na teplou vodu počkat. To znamená, že nejdřív odpustíte studenou vodu z trubek a až poté přiteče teplá. Pokud je mezi kotlem a odběrným místem delší vzdálenost, znamená to ztráty a plýtvání energií, proto je lepší umístit zásobník k místu odběru, tedy dál od kotle. Samozřejmostí by v každém případě měla být dobrá izolace teplovodního potrubí, která zabrání tepelným ztrátám. V neposlední řadě je třeba vybrat optimální velikost zásobníku. Pokud bude příliš malý, nebudete mít dostatek teplé vody. Nepřiměřeně velký zase bude ohřívat vody zbytečně moc a jeho provoz se tím prodraží. S výběrem by měla pomoci montážní firma.

Hledáte kompromis? Existuje.

Jistý kompromis mezi oběma způsoby ohřevu představují kotle s vestavěným zásobníkem. Většinou se zavěšují na zeď a díky kompaktnímu provedení nejsou o moc větší než kotle bez zásobníku. Pod opláštěním ale ukrývají izolovanou nádrž o objemu v řádu desítek litrů, která pokryje menší odběry teplé vody (mytí rukou, čištění zubů, umývání nádobí) a v případě většího odběru kotel přepne do průtokového režimu bez snížení teploty dodávané vody.

Martin Čepička