Recenze

Článků v rubrice: 71

Moderní toxikologie v rozšířeném vydání

Zájem čtenářů odborné literatury vyvolal další aktualizované a rozšířené vydání ojedinělé publikace věnované moderní toxikologii. Knihu „Toxikologie. Interakce škodlivých látek s živými organismy, jejich mechanismy, projevy a důsledky.“ autora doc. Linharta, vydala v roce 2014 VŠCHT Praha (ISBN 978-70-7080-877-1).

Fotogalerie (2)
Titulní stránka knihy

Toxikologie je v obecném povědomí stále vnímána jen jako věda o jedech. A všechny jedy jsou šmahem chápány jako něco, co člověka pomalu nebo rychle zabíjí či alespoň poškozuje. Důsledkem vniknutí jedů do organismu je otrava, při které dochází k porušování dynamické, homeostatické rovnováhy fyziologických dějů a k poškození některých orgánů, což může mít za následek i smrt (zánik organismu).

„Všechny sloučeniny jsou jedy. Neexistuje sloučenina, která by jedem nebyla. Rozdíl mezi lékem a jedem tvoří dávka.“(Paracelsus)

Problematika interakcí škodlivých látek s živými organismy je však mnohavrstevnatá, jak věděl už Paracelsus. Dílo doc. Ing. Igora Linharta, CSc., se převážně zabývá chemickou stránkou působení jedů na organismy. V centru pozornosti stojí biotransformace cizorodých látek a interakce výsledků jejich metabolismu s biologicky důležitými molekulami, jako jsou proteiny a DNA. Tyto chemické přeměny látek autor vysvětluje v širším kontextu obecné toxikologie a doplňuje o vybrané kapitoly z toxikologie speciální tak, aby poskytly čtenářům pokud možno ucelený pohled na toxikologii jako bytostně interdisciplinární obor. Starší generace čtenářů, odchovaná ještě publikacemi průmyslové toxikologie anorganických a organických látek prof. Ing. MUDr. Josefa V. Marholda, CSc. (Výzkumný ústav organických syntéz Pardubice), vydanými ve druhé polovině minulého století, bude asi při prvním seznámení s novým pojetím této vědní disciplíny poněkud zaskočena.

Obsah knihy

Na obsahu a uspořádání celého 412 stánkového textu je znát autorovo mnohaleté vědecko-pedagogické působení v Ústavu organické chemie VŠCHT. Po stručném „děkovném“ úvodu následuje 12 více méně samostatných kapitol: 1. Co je toxikologie, 2. Jak jedy působí, 3. Osud cizorodých látek v živém organismu, 4. Chemické přeměny cizorodých látek v živém organismu: Biotransformační enzymy a reakce, 5. Metody měření expozice, 6. Biologické monitorování, 7. Metody zjišťování a predikce toxicity látek, 8. Interpretace a využití toxikologických dat k analýze rizika škodlivých účinků, 9. Orgánová toxicita, 10. Neurotoxicita, 11. Mutagenita a karcinogenita a 12. Jedy v chemických laboratořích. Za každou kapitolou je zařazen přehled použité a další doporučené časopisecké i knižní literatury většinou zahraniční provenience (pečlivý čtenář zde najde často jméno autora knihy mezi členy publikujících týmů).

Přidaná kapitola pro praxi

Oproti předchozímu vydání je přidaná kapitola adresována především laboratorním chemikům, protože právě oni přicházejí každodenně do styku s toxickými látkami. Pojednává se v ní o toxicitě některých běžných chemických činidel a rozpouštědel a o rizicích pro práci a životní prostředí, se kterými je či může být práce v chemických laboratořích spojena. Přehnaně rizika nezveličuje, ani je nebagatelizuje, ale snaží se o praktický racionální přístup. Z reálného přístupu pak vychází kritika některých alibistických tendencí charakteristických například pro současnou výuku chemie na školách (stačí si prohlédnout „vymetené“ školní chemické kabinety). Chemie se díky vymizení vděčných žákovských a demonstračních pokusů dostala mezi málo oblíbené vyučovací předměty.

Toxikologie je mezioborová

Protože toxikologie obsahuje cosi, co od nepaměti podněcuje lidskou představivost, cosi z tajemství života a smrti, skýtá zejména uplatnění těm lidem, kteří se rádi pohybují na rozhraní tradičních vědních disciplín a zkoumají rozmanité interakce živé a neživé přírody. Při zkoumání povahy toxických látek využívá analytické a fyzikální chemie (zejména k detekci toxických látek sofistikovanými fyzikálně-chemickými instrumentálními metodami a metodami biochemickými), při studiu mechanismu toxického účinku se opírá o poznatky z biologie, patofyziologie, histologie, genetiky, farmakologie a imunofarmakologie. Při zjišťování výskytu v životním prostředí navazuje na poznatky z biologie, ekologie, botaniky, zemědělství a veterinární medicíny. Protože také pomáhá při prevenci a léčení otrav, úzce spolupracuje s klinickými lékařskými obory. Člení se na toxikologii obecnou, analytickou, experimentální, farmaceutickou (vedlejší účinky léčiv), klinickou (prevence, diagnóza a léčení otrav), predikční (určování toxických vlastností látek bez použití pokusných zvířat), soudní (kriminalistickou), speciální, životního prostředí, veterinární, vojenskou a průmyslovou.

Ze všeho uvedeného vyplývá, že publikace je určena nejen pracovníkům v oblasti toxikologického i farmakologického výzkumu či chemické bezpečnosti v praxi a pokročilejším studentům chemických, biochemických a farmaceutických oborů, ale opravdu širokému okruhu odborné veřejnosti. Zaujmout může i toxikologií „nepolíbené“ čtenáře – i díky interesantní knižní obálce Mgr. Husníkové. Jednoznačně dobrý tip.

Tesařík Bohumil
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Sloupový nástroj aneb 600 tun ve středu tokamakové jámy ITER

Impozantní nástroj tvořený rovným kmenem a větvemi z něho vyrůstajícími, neboli 600tunovým sloupem s devíti radiálními rameny, vyroste příští rok ve středu jámy tokamaku ITER. Během montáže v jámě bude podepírat, vyrovnávat a stabilizovat podsestavy vakuové nádoby, jakmile budou spojeny a svařeny.

Československo – země radia

Letos si připomínáme 100 let od založení Státního ústavu radiologického a 70 let od vzniku Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů.

Centrální solenoid ITER

Který magnet tokamaku je nejdůležitější? Bez magnetů toroidálního pole vám plazma uteče na stěny komory, bez magnetů pole poloidálního nedosáhnete potřebného tvaru plazmového provazce, bez magnetů centrálního solenoidu nebude žádné plazma…Stop!

Dolivo - Dobrovolskij a počátky přenosu elektrické energie

Před sto lety zemřel dnes již málo známý ruský fyzik, elektrotechnik a vynálezce M. O. Dolivo-Dobrovolskij. Jako jeden z prvních fyziků a techniků teoreticky i prakticky odhalil možnosti využití trojfázového střídavého proudu.

Výletů do vesmíru se nebojíme, ale auto si raději budeme řídit sami

Mladí by chtěli profitovat z vědeckého pokroku okamžitě, starší generace se dívá spíše na jeho pozitivní vliv do budoucna, vyplývá z průzkumu 3M o postojích veřejnosti k vědě (State of Science Index).

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail