Elektřina na dlani aneb Kapitoly z historie elektrotechniky v českých zemích

Bez elektřiny bychom si dnešní svět a náš každodenní život v něm už neuměli ani představit. A přece to není tak dávno, co se u nás elektřině ještě říkalo mluno a její projevy zkoumala ve skrytu svých pracoven jen nepatrná hrstka badatelů. Elektřina byla pouhým zdrojem hříček, mnohdy žertovných, a jen málokdo tušil její obrovskou sílu a neuvěřitelnou šíři jejího uplatnění. Fascinující svět elektřiny a její průkopníky připomíná nová publikace Elektřina na dlani Jana Mikeše a Marcely Efmertové, k jejímuž vydání přispěl ČEZ, a. s.

Elektrotechnika je – ve srovnání s jinými odvětvími techniky – obor velmi mladý. Na Českém vysokém učení technickém se začala přednášet teprve na konci 19. století. Její rozvoj byl však poté velmi dynamický a bouřlivě se šířil z poslucháren a laboratoří do praktického života. Elektřina se rázem stala symbolem pokroku, důkazem vítězství lidského ducha. A tak se s tímto fenoménem setkáváme nejen na stránkách učebnic, odborných publikací či vědeckých časopisů, ale vzbuzuje nelíčený zájem také novinářů, literátů a dokonce i básníků.

Nová knížka Elektřina na dlani vypráví především o díle průkopníků jakým byl třeba Prokop Diviš. Z prvních techniků a profesorů jmenujme alespoň Karla Amerlinga, Stanislava Kodyma, Josefa Klinkoše a Karla Zengera, nebo ty, kdo nesli zapálenou pochodeň dál – Karla Domalípu, Františka Křižíka nebo Vladimíra Lista. Z publikace se dovíte o tom jak experimentování s „přírodní“ elektřinou – s blesky – bývalo nebezpečné a mělo za následek i ztráty životů. Poznáte jak elektrotechnika pronikala do výuky na českých technických školách, jak se vyvíjelo odborné elektrotechnické názvosloví, jak se nadšení nad novou „silou“ promítlo do české literatury. Vždyť už Eliška Krásnohorská dokázala napsat „Jak elektrickou silou vymrštěn...“ a Ignát Herrmann „Slovo šibřinky elektrizovalo...“. Básník S. K. Neumann napsal Zpěv drátů, Jaroslav Seifert báseň Žárovka, Vítězslav Nezval svého Edisona...

V dalších kapitolách knihy se dozvíme o pronikání elektřiny do praktického života u nás, o elektrifikaci českých zemí, vytváření příslušných zákonů a předpisů a vzniku významných institucí jako byl například Elektrotechnický svaz československý. Mnohé věci nás pobaví – třeba, že při práci s vysavačem bychom se neměli dotýkat radiátorů ústředního topení. A hlavně: „Nepráskej bičem, jsi-li u elektrického vedení.“ Připomeneme si také významné elektrotechniky éry už v podstatě moderní. Vedle těch proslulých jako byl František Křižík či Emil Kolen, to jsou například i August Žáček, Josef Stránský, Jaroslav Šafránek, zakladatelé televizního vysílání u nás, a další.

Významnou součást knihy tvoří ilustrace. Z desítek dobových obrázků dýchá atmosféra minulých staletí, technická preciznost se mísí s výtvarným pojetím a technickou poezií.

Na závěr dejme slovo jednomu starému telegrafistovi, který mladému Edisonovi na otázku, co je to vlastně elektřina, odpověděl: „Elektřina je jako dlouhatánský jezevčík, kterému, když šlápneš v Aberdeenu na ocas, zakvičí až v Londýně.“

Jan Mikeš – Marcela Efmertová
ELEKTŘINA NA DLANI
Kapitoly z historie elektrotechniky v českých zemích
120 stran, 200 obrázků
Vydalo MILPO MEDIA s. r. o. v roce 2008, k dostání u knihkupců