Kde nic tu nic. Hle, mrakodrap!

Washington, Filadelfie, New York, Boston, Niagarské vodopády a zpět. To vše během čtrnácti dní. Tak jsme si mysleli, kolik že toho uvidíme z těch dalekých Spojených států. Stačí se ale podívat na mapu a zjistíte, že okruh, který jsme chtěli objet a je dlouhý kdovíkolik kilometrů, je jen nepatrný zlomek toho, co je možné v USA zhlédnout.

Náš výlet začal ve Washingtonu D.C. Ačkoli se jedná o město hlavní, to, že jste v Americe, poznáte jen podle vlajek a značek aut. Washington není typické americké město (alespoň mluvíme-li o historickém centru) plné mrakodrapů, neonů, restaurací, fast foodů. Na první dojem metropole působí klidně a zeleně. V jeho centru se táhne asi tři kilometry dlouhý pěší bulvár – Main Mall. Už to, že můžete v klidu kráčet od Capitolu (na východní straně Mallu) až k Lincolnovu památníku (na západní straně Mallu) a nezastavovat se každých třicet metrů na semaforech, je velmi příjemné. Cestou potkáte, kromě bezpočtu muzeí, do kterých je vstup zdarma, také několik pietních míst.

Jehla, kterou nepřehlédnete!
Prvním nepřehlédnutelným je Washingtonův monument, známá to „jehla“ vysoká 170 metrů. Je až s podivem, že byl dokončen v roce 1884, neboť jeho futuristický a velmi moderní vzhled odpovídá době mnohem pozdější. Dalšími, ne zdaleka jedinými památníky, jsou např. Památník vietnamských nebo Památník korejských veteránů. Fascinující, alespoň pro nás, byl pohled na nově vznikající obří památník druhé světové války. Nechci znevažovat jeho tvůrce ani jeho smysl, ale stavět pomník za desítky milionů dolarů šedesát let po válce... No, každý ať to zváží sám. Poblíž Mallu je pochopitelně možné si udělat známou fotku Bílého domu zpoza plotu, návštěvy do Bílého domu byly po 11. září 2001 výrazně omezeny, stejně jako prohlídky budovy FBI nebo Pentagonu.
Pokud máte na prohlídku Washingtonu jeden den, je možné stihnout oběhat všechny nejznámější památky, snad jen Arlingtonský hřbitov je kousek „z ruky“. Nezbude vám však čas na muzea a vnímaní monumentální atmosféry, která z mohutných administrativních budov přímo čiší. Washington v porovnání s jinými městy východního pobřeží působí nejvíce evropsky. Ať již typem budov – nižší a mohutné, pěší zónou nebo parky.

Chceš jezdit, plať
Po Washingtonu jsme se vydali přes Filadelfii na New York. Značení dálnic a měst je všude jasné a přehledné, je ovšem třeba počítat, že ne všude jsou dálnice zadarmo. Pokud třeba ve Filadelfii omylem odbočíte na most přes řeku Delaware, jak se to povedlo nám, nemáte jinou šanci než zaplatit mýtné (konkrétně 3 dolary). Placené dálnice jsou ale většinou označeny jak v mapě, tak na ukazatelích dlouho dopředu. Častokrát se také platí za tunely a mosty. Pokud by vás napadlo jet po souběžné neplacené silnici, dobře to zvažte, vedou většinou přes města a vesnice a v rámci bezpečnosti jsou každých sto metrů semafory. A pozor, Američané zelenou vlnu neznají, takže sice ušetříte pár dolarů, ale rozhodně ne nervy a čas.

V kolébce americké svobody
Filadelfie. Město, kde byla sepsána Deklarace nezávislosti i Ústava, místo, kde se mísí staré kostely a moderní mrakodrapy. Ačkoli to zní strašně, kýčovitě to vlastně ani nevypadá; je to jen americké. Vzniku Spojených států je věnováno nově otevřené muzeum. Pro legendární zvon Liberty Bell se dokonce postavila samostatná budova. Inu, vše, co je tradičně americké, musí mít svoji vážnost a vznešenou obrovitost.

Newyorské centrum všehomíru
Po „malé“ Filadelfii nás čekal „velký“ New York. To, co radí většina průvodců – nejezděte do centra NY autem –, je pravda. Kromě toho, že je to o nervy, není kde zaparkovat. Tedy ono je, ale hodina stojí 16 dolarů a celý den pak vychází bratru na čtyři pětky. Je tedy podstatně levnější a pohodlnější dojet do centra metrem nebo vlakem. NY jako symbol USA má všechny prvky americké metropole. Na Manhattanu se tyčí kromě desítek jiných mrakodrapů Empire State Building (výjezd výtahem i s frontou trvá asi dvě hodiny a stojí tucet dolárků). Na Broadway, Time Square, ale nejen tam, září a blikají stovky neonů a reklam, restaurace, kavárny, fast foody jsou na každém rohu, řidiči taxiků na sebe nervózně troubí, všude je spousta obchůdků a davy lidí. Po srovnání s NY nám procházka po Praze přišla jako cesta pouští. Pokud ale nezajdete například do Central Parku, nemáte se kam schovat. Auta, lidé, dlouhé nacpané ulice, shon a jakýsi všudypřítomný spěch. Pokud jste na to připraveni, není to však nic nepříjemného. Jen na Sochu svobody jsme již neměli sílu. I tam je narváno, nacpané trajekty brázdí řeku sem a tam.

Vodní oáza u Kanady
Města, města a zase města. Vesměs jedno jako druhé, jedno větší, jedno menší. Boston po New York City, to po Filadelfii. Středoevropan z toho je unavený, z těch věčných mrakodrapů. Poslední zastávkou naší cesty byly proto Niagarské vodopády. V průvodci jsme nastudovali vše o jejich historii, nadchnuli se fotografiemi a pak jen čekali, až na vlastní oči uvidíme jedny z největších vodních kolosů na světe.
Niagarské vodopády leží ve státě New York na hranici s Kanadou. Niagary jsou ostatně dvě – Americké, 54 metrů vysoké (ve městečku Niagara Falls), a Kanadské – mají tvar podkovy a jsou vysoké 59 metrů. Již z dálky, když přijíždíte k Niagara Falls, vidíte oblaka vodní tříště, jakousi mlhu. Co nás pořád zaráželo, byly ovšem hotely a paneláky, které nad tím mrakem vyčnívaly. Říkali jsme si, že to přece není možné, vždyť tam nemají kde ty vodopády být. Ale jsou. Na kanadské straně jeden z nejznámějších přírodních divů doprovázejí kasina a skleněná monstra. Pokud zapomenete, jak vypadá okolí vodopádů, jedná se skutečně o fascinující podívanou. Zapomenout jednoduše musíte! Jo jo, před tři sta lety, když se tady proháněli indiáni na koních, to musela být, panečku, nádhera.

Spoluautorka článku: Kristýna Brumková.