15. října 2016
Kaple a radioteleskop
Těžko si představit větší kontrast, než jaký je mezi betonovým monolitem kubistického tvaru a příhradovou konstrukcí Eiffelovy věže. Nebo mezi ryze technickým zařízením sloužícím ke zkoumání nejvzdálenějších hlubin vesmíru a sakrální stavbou. A přece – prolnutí obou protikladů můžeme najít asi 30 km jihozápadně od Bonnu při návštěvě dvou navzájem nepříliš vzdálených a turisticky nepříliš navštěvovaných lokalit.
Kaple bratra Klause u Wachendorfu
Církevní účel této strohé stavby není na první pohled patrný. V zemědělské krajině by spíš mohla připomínat silo. Mnohého z milovníků přírody by mohla i pohoršit za narušení mírně zvlněné krajiny s poli a lesíky. Betonový 12 m vysoký monolit v polích stranou obce Mechernich-Wachendorf však roku 2007 úspěšně vstoupil do historie architektury jako Bruder-Klaus-Feldkapelle a stal se jednou z nejčastěji citovaných realizací švýcarského architekta Petera Zunthora, laureáta prestižní Pritzerovy ceny za architekturu z roku 2009. Stavbu kaple inicioval místní farmář H. J. Schedtweiler se svou ženou a věnoval pro ni i pozemek.
Na polní kapli je pozoruhodný především způsob a postup stavby. Peter Zunthor zdědil po otci řemeslo truhláře, architektem se stal teprve později. Právě v kapli u Wachendorfu dal dřevu konkrétních smrkových kmenů nesmrtelnost. Doslova je otiskl do betonu, když ze 112 smrkových kmenů sestavil tvar vnitřního prostoru kaple, včetně vstupní chodby. Během 24 dnů poté dal chodbu na půdorysu nepravidelného pětiúhelníku postupně zalít betonem. Když beton vytvrdl, udržoval uvnitř po dobu tří týdnů oheň, který vysušil kmeny, jež pak odstranil. Stěny vzniklého prostoru zůstaly neupravené a zachovaly si „ohořelý“ povrch. Kaple je zasvěcena patronovi místních sedláků, sv. Nikolasi z Flue známému jako Bratr Klaus.
Radioteleskop u Effelsbergu
Obří radioteleskop s pohyblivou parabolickou anténou u obce Effelsberg – hlavní část radioastronomické observatoře – není přes svou velikost z okolí vidět. Zahlédnutelný je snad jen z letadla. Konstrukce stojí uvnitř kotliny tvořené místními pahorky vrchoviny Eifel tak, aby na radioteleskop co nejméně působil „elektromagnetický smog“ z okolí.
Radioteleskop slouží Max-Planckovu Institutu pro astronomii v Bonnu. Byl postaven v letech 1967 až 1971. Průměr paraboly je 100 metrů a zaujímá plochu 7 854 m2 (což Němci přirovnávají k ploše stadionu Bundesligy). Skládá se z 2360 panelů. Konstrukce umožňuje, aby odchylky způsobené teplotou nepřesáhly 0,5 mm. Celá konstrukce o váze 3200 tun (hmotnost startující rakety Saturn) je uložena na kruhové kolejnici, která jí umožnuje se v úhlu 360o horizontálně otáčet a pomocí dalšího mechanismu i v rozsahu 7,5o až 94o vertikálně naklápět. Pohon v horizontálním směru a naklápění paraboly obstarává celkem 24 elektromotorů o výkonu po 20 kW. Otáčení probíhá rychlostí 36o za minutu, naklápění 16o/min.
Observatoř je v provozu od 1. 8. 1972 a do roku 2000 byla anténa jejího radioteleskopu ve své kategorii největší na světě. Zaměřuje se především na zkoumání pulsarů a kvasarů. „Dohlédne“ až do vzdálenosti 10 až 12 miliard světelných let. Model tohoto radioteleskopu najdeme i ve světě miniatur nejslavnějších staveb světa Minimundum v rakouském Klagenfurtu. Podél asi kilometrové pěší stezky od parkoviště k terénní vyhlídkové terase jsou návštěvníkům k dispozici tabule s informacemi o vesmíru, naší sluneční soustavě i o samotném radioteleskopu.
Asi dvacetikilometrová vzdálenost obou staveb umožňuje jejich návštěvu během jediného půldne, a to jen krátkými odbočkami z nejfrekventovanější německé dálnice A1.
Na závěr malé zamyšlení: mají tyto stavby i přes svou rozdílnost a kontrasty něco společného? Možná je to pohled k výšinám – ať už ve smyslu duchovním prostřednictvím světlíku ve vrcholu kaple, či způsobem ryze racionálním pomocí radiových vln přes ohnisko obří paraboly radioteleskopu.