Reportáže, cestování

Článků v rubrice: 85

Kaple a radioteleskop

Těžko si představit větší kontrast, než jaký je mezi betonovým monolitem kubistického tvaru a příhradovou konstrukcí Eiffelovy věže. Nebo mezi ryze technickým zařízením sloužícím ke zkoumání nejvzdálenějších hlubin vesmíru a sakrální stavbou. A přece – prolnutí obou protikladů můžeme najít asi 30 km jihozápadně od Bonnu při návštěvě dvou navzájem nepříliš vzdálených a turisticky nepříliš navštěvovaných lokalit.

Fotogalerie (4)
Radioteleskop u Effelsbergu je ukryt mezi lesy vrchoviny Eifel (foto B. Koč)

Kaple bratra Klause u Wachendorfu

Církevní účel této strohé stavby není na první pohled patrný. V zemědělské krajině by spíš mohla připomínat silo. Mnohého z milovníků přírody by mohla i pohoršit za narušení mírně zvlněné krajiny s poli a lesíky. Betonový 12 m vysoký monolit v polích stranou obce Mechernich-Wachendorf však roku 2007 úspěšně vstoupil do historie architektury jako Bruder-Klaus-Feldkapelle a stal se jednou z nejčastěji citovaných realizací švýcarského architekta Petera Zunthora, laureáta prestižní Pritzerovy ceny za architekturu z roku 2009. Stavbu kaple inicioval místní farmář H. J. Schedtweiler se svou ženou a věnoval pro ni i pozemek.

Na polní kapli je pozoruhodný především způsob a postup stavby. Peter Zunthor zdědil po otci řemeslo truhláře, architektem se stal teprve později. Právě v kapli u Wachendorfu dal dřevu konkrétních smrkových kmenů nesmrtelnost. Doslova je otiskl do betonu, když ze 112 smrkových kmenů sestavil tvar vnitřního prostoru kaple, včetně vstupní chodby. Během 24 dnů poté dal chodbu na půdorysu nepravidelného pětiúhelníku postupně zalít betonem. Když beton vytvrdl, udržoval uvnitř po dobu tří týdnů oheň, který vysušil kmeny, jež pak odstranil. Stěny vzniklého prostoru zůstaly neupravené a zachovaly si „ohořelý“ povrch. Kaple je zasvěcena patronovi místních sedláků, sv. Nikolasi z Flue známému jako Bratr Klaus.

Radioteleskop u Effelsbergu

Obří radioteleskop s pohyblivou parabolickou anténou u obce Effelsberg – hlavní část radioastronomické observatoře – není přes svou velikost z okolí vidět. Zahlédnutelný je snad jen z letadla. Konstrukce stojí uvnitř kotliny tvořené místními pahorky vrchoviny Eifel tak, aby na radioteleskop co nejméně působil „elektromagnetický smog“ z okolí.

Radioteleskop slouží Max-Planckovu Institutu pro astronomii v Bonnu. Byl postaven v letech 1967 až 1971. Průměr paraboly je 100 metrů a zaujímá plochu 7 854 m2 (což Němci přirovnávají k ploše stadionu Bundesligy). Skládá se z 2360 panelů. Konstrukce umožňuje, aby odchylky způsobené teplotou nepřesáhly 0,5 mm. Celá konstrukce o váze 3200 tun (hmotnost startující rakety Saturn) je uložena na kruhové kolejnici, která jí umožnuje se v úhlu 360o horizontálně otáčet a pomocí dalšího mechanismu i v rozsahu 7,5o až 94o vertikálně naklápět. Pohon v horizontálním směru a naklápění paraboly obstarává celkem 24 elektromotorů o výkonu po 20 kW. Otáčení probíhá rychlostí 36o za minutu, naklápění 16o/min.

Observatoř je v provozu od 1. 8. 1972 a do roku 2000 byla anténa jejího radioteleskopu ve své kategorii největší na světě. Zaměřuje se především na zkoumání pulsarů a kvasarů. „Dohlédne“ až do vzdálenosti 10 až 12 miliard světelných let. Model tohoto radioteleskopu najdeme i ve světě miniatur nejslavnějších staveb světa Minimundum v rakouském Klagenfurtu. Podél asi kilometrové pěší stezky od parkoviště k terénní vyhlídkové terase jsou návštěvníkům k dispozici tabule s informacemi o vesmíru, naší sluneční soustavě i o samotném radioteleskopu.

Asi dvacetikilometrová vzdálenost obou staveb umožňuje jejich návštěvu během jediného půldne, a to jen krátkými odbočkami z nejfrekventovanější německé dálnice A1.

Na závěr malé zamyšlení: mají tyto stavby i přes svou rozdílnost a kontrasty něco společného? Možná je to pohled k výšinám – ať už ve smyslu duchovním prostřednictvím světlíku ve vrcholu kaple, či způsobem ryze racionálním pomocí radiových vln přes ohnisko obří paraboly radioteleskopu.

Koč Břetislav
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Zapojte se do projektu Česká věda do Malého Tibetu – čas máte do konce ledna

Dopřát dětem ze školy Spring Dales Public School v tibetské vesnici Mulbekh, aby se učily pravidelně také vědy, to bylo cílem projektu Česká věda do Malého Tibetu. V létě bude dokončena nová budova s třídami-laboratořemi pro výuku fyziky, chemie, biologie a informačních technologií.

Arktida v plamenech

Obrovské přírodní požáry letos pustošily Arktidu - velké oblasti severského lesa od Sibiře, přes Aljašku a severní Kanadu, až po Grónsko a Skandinávii. Uvolnily v roce 2019 více CO2 než v kterýkoliv jiný rok v posledních dvaceti letech, kdy bylo zahájeno jejich satelitní sledování.

Ochrana před civilními drony

Drony všeho druhu jsou čím dál populárnější, až to leckde začalo vadit. Někde mohou být drony opravdu nebezpečné – například na letištích – jinde mohou nezvaně nahlížet svými kamerkami do soukromí lidí třeba opalujících se na balkonech v rouše Evině či Adamově.

Fyzikální soutěž Fyziklání 2020

Pozor, pozor, týmová soutěž pro fyzikální nadšence! Pokud jste středoškoláci a baví Vás fyzika či matematika, neváhejte složit až pětičlenný tým a přijít 14. 2. 2020 do Prahy zasoutěžit si a změřit síly se soupeři z celé Evropy!

Trh s bateriemi je závislý na několika zemích

Drtivá většina surovin na výrobu lithiových baterií pochází jen z několika zemí světa. Trh s akumulátory je tak závislý na dodávkách z Konga, Číny, Austrálie, Chile a Argentiny. Ceny vzácných kovů může ohrozit politická situace v těchto státech.

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail