Andrea Bachratá – křehká dívka, co si hraje s jadernou havárií

Andrea přišla ze Slovenska, aby v Čechách vystudovala ČVUT. Její specializací je simulace těžkých jaderných havárií. Výsledky své práce s úspěchem představuje v řadě studentských soutěží. Již rok a půl je členkou Czech Young Generation České nukleární společnosti, kterou reprezentuje na zahraničních konferencích. Baví jí cestování, mluví anglicky a francouzsky. Ochotně nám odpověděla na několik otázek.

Co vás přivedlo k jaderné fyzice a co konkrétně studujete?
Matika a fyzika mě bavila už na gymnáziu, navíc vztah k jaderné fyzice mám už z rodiny, protože ji studoval můj otec. Nyní se v pátém ročníku jaderné fakulty na katedře jaderných reaktorů zabývám výpočtovým kódem, který se používá při simulaci těžkých havárií. Obor těžkých havárií a evropský výpočtový kód se začal intenzivně rozvíjet asi před deseti lety a nyní z něj vycházejí všechny projekty nových jaderných elektráren, popř. těch, u nichž se počítá s prodloužením provozu na 60 let.

Proč jste se za studiem vypravila právě do Čech?
Pražské školy jsou považovány za kvalitnější, mají širší nabídku pro studenty v teorii i praxi. Velkým lákadlem byl pro mne školní reaktor VR1. Dobrá odborná příprava se mi vyplatila i při studiu ve Francii, kde jsem neměla problém s výukou a při zkouškách jsem mezi ostatními studenty dosáhla jedněch z nejlepších výsledků.

Má studium v Čechách pro studenta ze Slovenska nějaká omezující specifika?
Dříve byla situace komplikovanější, ale po vstupu do EU máme stejné podmínky a možnosti jako čeští studenti. Navíc můžeme skládat zkoušky ve slovenštině.

Jak reagují Vaši přátelé, když jim řeknete, že se zabýváte jadernými haváriemi?
Mnoho z nich si myslí, že jaderná fyzika je něco nesmírně obtížného, abstraktního a nehodí se to pro holky. Když jim ale řeknu, že se zabývám simulací těžkých jaderných havárií, roztavením aktivní zóny a podobně, začne je to zajímat.

Havárie není zrovna pozitivní téma, Vy se přitom zabýváte tou úplně krajní variantou, která je velmi málo pravděpodobná a vůbec by neměla nastat. Jak se „hraje“ havárie?
Touto oblastí se zabývají tři skupiny lidí: programátoři, experimentátoři a výpočtáři. Moje práce spočívá v tom, že ověřuji správnost výpočtu kódu na základě porovnání jeho výsledků se známými výsledky z experimentálních měření. Pracuji s kódem ASTEC, který rozvíjí asi 50 evropských organizací. Tento kód dokáže simulovat průběh těžké havárie od počáteční události (např. prasknutí primárního potrubí) až po tavení zóny, interakci taveniny s betonem a únik štěpných produktů do okolí.
Výpočtový kód ASTEC není jediným kódem v této oblasti, ale jako jediný představuje komplexní kód, který pokrývá všechny oblasti výpočtů: termohydrauliku, tavení aktivní zóny, uvolňování a transport štěpných produktů. Tento kód se nejspíš stane vedoucím evropským výpočtovým kódem na těžké havárie.

Když se na základě experimentálních výsledků ověří správnost výpočtového kódu, je možné přistoupit k simulaci, tedy k předpovědi průběhu havárie na reálné jaderné elektrárně. Na základě výpočtů pak vznikají technické návrhy, které se implementují do návrhu budoucích nebo současných jaderných elektráren. V současnosti se již v Evropě a Americe vyvíjejí různé koncepty pro jaderné reaktory s cílem zadržet roztavenou aktivní zónu v tlakové nádobě reaktoru prostřednictvím chlazení vnějšího povrchu. Takový koncept bude implementován i v Jaderné elektrárně Dukovany.

Je možné využít znalostí jevů, k nimž došlo při skutečné nehodě?
Kultura jaderné bezpečnosti se začala rozvíjet právě po havárii v americké Three Mile Island v roce 1979 a po havárii v Černobylu v roce 1986. V elektrárně Three Mile Island se havárie rozvinula do stádia tavení a relokace aktivní zóny. Průběh této havárie byl již nasimulovaný i v kódu ASTEC a tedy představuje cennou informaci pro validaci kódu.

Jak se výsledky simulací využívají v praxi?
Především pro přípravu postupů jak zvládnout havárie a pro výcvik personálu v dané oblasti. Správné postupy a dobře vycvičený personál je základním předpokladem k tomu, aby se havárie nerozvinula dále a aby se její následky co nejvíce omezily.

Víte už co budete dělat v nejbližší budoucnosti?
Po skončení inženýrského studia na Katedře jaderných reaktorů bych ráda odjela na doktorské studium do Francie. Podávám přihlášku do Institutu radiační ochrany a jaderné bezpečnosti v Cadarache, na jihu Francie. Pracovala bych tam na modelování znovuzaplavení poškozené aktivní zóny. V blízké době mě čeká pohovor a doufám, že mi to vyjde. Doktorské studium trvá tři roky, pak bych se chtěla vrátit do České republiky.