Sci-fi

Článků v rubrice: 56

Smutný deník přeživšího

Soutěž čtenářů 2013

Den první, píše se rok 2085 a já se právě probouzím z obrovského šoku, vlastně doufám, že nejen já se probouzím. Sám se divím, že po takové velké ráně jsem ještě vůbec spatřil světlo, no spíše zaprášené prostory neznámého sklepení. Stihli jsme se sem – společně se skupinkou kolegů, s kterými jsem pracoval v nedaleké pekárně – ukrýt.

Fotogalerie (1)
Ilustrační foto

Pomalu se mi vrací úsměv na rty, slyším známé hlasy mých kolegů. Nic není tak ztracené, jak se v první chvíli asi zdálo. Začínám rozpoznávat obličeje mých přátel a prohazuji s nimi pár klasických vět jako: „Jsi v pořádku?“ nebo „Není ti nic?“ Asi po deseti minutách obejdu všechny kamarády a zhluboka si oddechnu. Nechybí nikdo, nikdo není zraněn. Zároveň si také kladu otázku, jestli měl někdo takové štěstí jako naše malá skupina. Za chvíli Frank, takový vůdčí typ, zahlásí, že není čas na filozofování, jestli je ještě někdo na živu, nebo kolik lidi umřelo. Měli bychom dát dohromady vzpomínky, co se vlastně událo a plán, jak se z této díry dostat pryč.

Všichni, i když někteří možná neradi, přikývneme. Po neúprosném boji se silákovi Tedovi podařilo odházet veškerou suť, která nám znemožňovala vyjít z tohohle zatuchlého sklepa. Po několika málo minutách se konečně vyškrábu na povrch zemský. Raději si napočítám v duchu do tří, po té už pomalu otevírám oči a nestačím se divit zkáze. Všude trosky, pomale mi začínají nabíhat vzpomínky na tu děsivou událost. V těch pár záblescích, co mi ještě v hlavě zbyly, je jen velká zaříci koule řítící se na nás, a pak už jen zmatek a křik všeho kolem, co mělo nohy. Tak to je to poslední co mě v hlavě utkvělo. Frank mě najednou okřikne, ať zanechám toho rozjímaní a jdu dělat něco užitečného. Vody máme sotva na tři dny a jídla ještě míň…

Píšu opět po několika málo dnech. Rozdělili jsme se. Šance, že něco nalezneme v tak velkém městě a v početné skupině, byla mizivá. Už týden chodím v těchhle troskách, dehydratován, bez jídla. Nevím, jak dlouho ještě dokážu jít. Přijde mně, že se nehnu z místa. Situace se zcela změnila. Opojení z přežití téhle tragédie utichlo. Ztrácím sílu žít, jediné co mě ještě drží při životě, je tenhle deník nebo jak to nazvat. Dává mi pocit, že tu ještě nejsem tak sám, že někoho ještě vůbec zajímají mé myšlenky.

Den čtrnáctý. Už jen ležím, vzdávám se naděje na cokoliv a pomalu umírám, sbohem má krásná Zemi, zemřu stejně, jako ty si náhle zemřela, nebudu se bránit.

 

Jan Halada
Gymnázium Jana Blahoslava
Ivančice

 

Jan Halada
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

10 nejzajímavějších projektů malých modulárních reaktorů roku 2025

Celosvětový zájem o malé modulární reaktory (Small Modular Reactors, SMR) stále roste. Významně jej urychlil rychlý vstup datových center na trh (v souvislosti s rozvojem umělé inteligence).

Reaktory chlazené roztavenými solemi

V krátkodobém horizontu se bude ve světě stavět většina nových reaktorů jako lehkovodní reaktory, tedy stejný typ, který ve 20. století vedl k počátečnímu boomu zavádění jaderné energie.

Teorie původu náboženství

„Bůh je krásný, úžasný vynález lidského mozku“, říká teoretický fyzik a matematik Brian Greene. Je tomu tak? Opravdu není „nad námi“ něco víc, ...

Přes tisíc mladých fyziků na jednom místě

To může znamenat jediné – Fyziklání! Letňany zaplavili nadšení fyzikové! V pátek 14. února proběhl již 19. ročník populární týmové soutěže Fyziklání, ...

Nová tkanina, která vás udrží v teple i v ultrachladném počasí

Nová inteligentní tkanina může zvýšit teplotu o více než 30 stupňů Celsia již po 10 minutách na slunci. Do materiálu jsou zabudovány specializované nanočástice, které absorbují ...

Nejnovější video

Stellarátory - budoucnost energetiky?

Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.

close
detail