Poslední naděje

Tma. Od východního pobřeží Ameriky až kamsi do středoasijských stepí se táhla zlověstná čerň. Jen mezi Eufratem a Tigridem vhasínala alfa Babylonu do omegy Iráku v slabých čarách záblesků Asijské fronty. Tam dole, téměř šestatřicet tisíc kilometrů pod Vladimirem, válčila Čína s Aliancí arabských států.

Slunečný květnový den před dvaceti lety. Ropa zmizela. Vypařila se v ohnivém pekle. Uvolnění tlaku celých tisíciletí a nezměrná zemětřesení rozlámala strukturu zemské kůry. Poslední zásoby ropy, nafty nebo benzínu ležely v potrubích, tankerech, kamionech a zásobnících. Etatizace. Vyšší zájmy. Pány v šedém nahradili muži v zeleném. Porady, taktika, strategie, zájmy, špionáž a informace. A cíl? Najít a obsadit ropná pole s rozumnou hloubkou počáteční těžby. Nebyl čas na vývoj nových technologií. Lidé chtěli jezdit, svítit, topit a žít jako předtím. Začalo platit právo silnějšího.

Americké námořnictvo obsadilo Venezuelu během tří dnů. V Nigérii už byli Britové, Rusové nabídli družbu Peršanům – než je všechny skoro smetla Čína. Použít atomovky se neodvážil nikdo. Tichá dohoda zaručovala v té šílené době aspoň nějaké jistoty. Pak vznikla arabská Aliance, jejíž vinou se z Blízkého a Středního východu během půl roku stala nejkrvavější válečná zóna světa. Pat.

Mezitím moderní civilizace zchromla. Co se stalo se světem nejlépe dosvědčují koňské povozy, raketový růst prodeje elektromobilů a výkupní cena plastů dolar za kilo,. Spotřeba elektřiny vzrostla o 500 procent. Stále se bojovalo. A budovalo. Vyrostlo přes šest tisíc nových elektráren, většinou tepelných. Na alternativu nebyl čas. Uhlí a jeho tenčící se zásoby. Žádná jaderná elektrárna? Tabu. Od půl milionu mrtvých v Saldusu uplynulo teprve třicet let.

„Spása, zázrak, záchrana a naděje“ hlásaly titulky novin, když mezinárodní tým vědců v CERN vyřešil tajemství praktického využití anihilace antihmoty. Jenže žádná země nechtěla mít rizikový projekt na svém území, vlády se bouřily a dohadovaly. S řešením  zařízení umístěného na oběžné dráze přišla nakonec až OSN.  Rázem se rozjel nejgigantičtější projekt v historii lidstva. Vynaložení obrovských finančních prostředků, práce tisíců odborníků, výtečná organizace. Raketoplány i kosmické lodě všech zemí, které jimi disponovaly, vynášely na orbitu tuny materiálu. Před dvěma týdny byl utažen poslední šroubek. Láhev šampaňského se tříští o bělostný nápis UN Last Hope.

Vladimir odvrátil pohled. Připoutal se do křesla a očima přejel nekonečné řady obrazovek, displejů a indikačních diod. Už dva dny tonula celá planeta pod ním v temnotě. Už dva dny proudila veškerá elektřina vyrobená na Zemi sem nahoru, kde byla ukládána do obřích kondenzátorů. Všiml si drobného poklesu napětí na dráze 27 a pootočením potenciometru nesrovnalost zkorigoval. Prosklenou podlahou mohl obdivovat konstrukci pnoucí se přes propast atmosféry až sem do nadoblačných výšin. Zásluhou obdivuhodné práce nanotechnologů a techniků vyrostla třicet šest tisíc kilometrů vysoká věž pro kabely vedoucí teraampéry.

Náhle se rozblikal červený maják. Kondenzátory jsou plně nabité a vše je připraveno. Vladimir vypíná přívod proudu. Z palubního interkomu se ozývá neosobní hlas. Potvrďte připravenost vašeho stanoviště! Po sérii kódů, krátkých ujištění a technických podrobností hlas umlká. Nahrazuje ho dunivé hučení. Supravodivé magnety jsou spuštěny. V urychlovači začíná obíhat malé množství látky. V bočním tunelu čeká antihmota v důmyslném systému, který nejen zabraňuje její neřízené anihilaci, ale současně má být schopen energii anihilace zachytit. Látka už obíhá téměř rychlostí světla. Až vydá pokyn ke srážce, nebude až ani hmota, ani antihmota, jen rozpínající se energie a silová pole. Vladimir svírá růženec.

V zákopu vedle Al Magwa se krčí hrstka vojáků. Nad hlavami jim hvízdají kulometné dávky a v dáli duní dělostřelecká palba. Třesk. Tohle nebyl granát. Střelba utichá. Vojáci a spolu s nimi miliardy dalších lidí zvedají hlavy. Na obzoru září nová hvězda. Poslední naděje.

---

Ján Uličný tento rok maturuje na olomouckém gymnáziu Hejčín. Jeho nejoblíbenějším předmětem je fyzika, které se hodlá věnovat i v nadcházejícím studiu na FJFI ČVUT. V budoucnosti by se rád věnoval propojení nejmodernější fyziky a technologie s běžným životem. Mezi jeho záliby patří hra na housle a baskytaru, sportování a kamarádi. Rád sleduje filmy a čte sci-fi literaturu, z čehož vyplynula i jeho inspirace pro tuto povídku. Oblíbenými autory jsou A. C. Clark, I. Asimov či Cory Doctorow. Psaním se jinak nezabývá a tato povídka je jeho první zveřejněnou prací.

Jeho sci-fi povídka získala v soutěži vypsané letos v březnu Fakultou jadernou a fyzikálně inženýrskou pražského ČVUT zvláštní ocenění. Gratulujeme.