Konec knihovníků v Čechách – a nejen v Čechách

Výroba knih systémem Print-On-Demand – tisk na vyžádání – byla první výraznou technologií, která začala měnit knihovny a jejich kustodům připravila nejednu bezesnou noc a mnohem více dnů hrůzy. Opatřit si v podstatě jakoukoliv knihu se stalo snadnou záležitostí – a ještě snadnější záležitostí bylo zbavit se jí, když člověka omrzela. Knihovny jako levná zásoba velkého sortimentu knih, které člověk použije a odloží, aniž by mu doma zabíraly místo, začaly ztrácet význam.

Změnil se vlastně celý knižní trh. Nakladatelské domy stále měly a mají pro vydávání knih velký význam jako zdroj literatury se zaručenou určitou minimální kvalitou. Vznikla ale nová instituce – knižní databanky, obsahující miliony titulů v elektronické podobě a připravených k dalšímu použití. V databankách ovšem nacházejí svůj útulek knihy spíše ze spodních pater kvality. Ale také unikátní tituly, které dříve měly jen malý počet čtenářů, zájmové tisky určené pro desítky čtenářů – odborníků v různých odvětvích lidské činnosti. Do elektronické podoby pak byly převedeny i další statisíce titulů, především vzácné tisky, které jinak byly těžko dostupné i těm největším odborníkům. To tyto úžasné poklady vysoké umělecké kvality a nevyčíslitelné hodnoty zachránilo a udělalo z nich skutečnou součást naší kultury. Výroba a distribuce knih se díky POD tisku změnila. Tiskařské linky, chrlící tisíce identických knížek za směnu, byly nahrazeny počítačem řízenými malými mašinkami, které za hodinu dokázaly ze sebe vysypat několik desítek exemplářů různých titulů, a to v podstatě za stejnou cenu. Jenže to byla první fáze. Smrtelnou ránu klasickým knihovnám totiž zasadil vynález, využívající knižních databank nikoliv k výrobě svazků, které nakonec zabíraly místo v knihovnách, nebo končily v popelnicích. Vynález přímého přenosu obrazu knihy do zrakového centra v mozku je sice jen patnáct let starý, ale už dokázal změnit svět knih a knihoven. Ty vypadají spíše jako kavárny, pohodlná křesla s malými stolky a sluchátkům podobnými přístrojky, které si nasadíte na hlavu a se zavřenýma očima si můžete číst knihy. Studovnami se již neozývá tiché šustění obracených stránek, jen tu a tam někdo vyťukává na klávesnici vyhledávací sekvenci. Knihovníci už nemusejí být mistři v dekódování signatur a vyhledávání příslušných titulů mezi stejně vyhlížejícími hřbety vykukujícími na ně z kilometrů polic. Místo toho musejí umět obsluhovat fulltextové vyhledávače. Knihy ale nezmizely. Ty opravdu kvalitní jsou stále uměleckými díly, které vnímáme všemi smysly s výjimkou chuti – okem celkový tvar, barvy či řez písma, hmatem texturu vazby i papíru, sluchem zvuky, které kniha vydává, když se s ní mazlíme, čichem vůni tiskařských barev, klihu i třeba kožené vazby. Ty opravdové knihy jsou totiž trojrozměrnými artefakty, u nichž je obsah a jeho grafické ztvárnění jen částí čtenářského prožitku