Kazachstán plánuje výstavbu jaderné elektrárny v lokalitě Balchaš
Kazachstán provozoval 27 let jaderný reaktor BN-350 (první rychlý reaktor světa, chlazený sodíkem) ve městě Ševčenko (za doby Sovětského Svazu), dnes Aktau na břehu Kaspického moře.
Hyacint vodní, neboli tokozelka nadmutá, je jednou z nejinvazivnějších rostlin na světě. Díky svému zajímavému vzhledu se prostřednictvím antropogenní činnosti roznesla na území celého světa, včetně Ameriky, Austrálie, Indie a samozřejmě Afriky. Zde působí mnoho problémů – od komplikací v lodní dopravě až po úplné zarůstaní vodních hladin s následkem odkysličení vody na úkor vodního světa. „Dá se tato hrozba změnit na výzvu a na užitek?“ ptá se autorka vědeckotechnického projetu Lenka Svašková. Se závěry svého úspěšného projektu se rozhodla podělit i se čtenáři Třípólu.
Hubení hyacintu vodního je finančně náročné. Používají se chemické metody, například postřiky. Ty sice svůj účel splní, ovšem jen na omezenou dobu. Navíc kontaminují místní zdroje vody. Jednou z nejvíce zasažených oblastí je Keňa, která však bohužel na přímou likvidaci hyacintu vodního nemá dostatek finančních prostředků, a proto se snaží na vyhubení tokozelky nadmuté hledat jiná přijatelná řešení.
Princip se zakládá na samotné „sklizni“ hyacintu vodního z povrchu vod a na jeho následném zpracování při výrobě ručního papíru. A výsledný efekt? Sklizeň hyacintu by pomohla obnovit kyslík ve vodách a oživit vodní faunu, která je pro místní obyvatele zdrojem potravy. Hyacint vodní by se efektivně spotřebovával na ruční papír, což by mohlo podpořit vznik nových pracovních míst a zlepšit příjmovou situaci rodin v Keni, užitečné by mohlo být i zásobování místních škol „domácím“ papírem jako učební pomůckou.
Na projektu pracuji pod odborným vedením pedagogů z Univerzity Pardubice, Fakulty chemicko technologické, s panem Ing. Janem Gojným, Ph.D., a Ing. Břetislavem Češkem, CSc. Na samotném počátku práce jsem se snažila zjistit, zda je vůbec možné papír z hyacintu vyrobit. Následně jsem zdokonalovala techniku výroby, zjišťovala potřebné poměry surovin a vyzkoušela jsem mechanické vlastnosti papíru, který jsem porovnávala s běžně dostupným papírem. Také jsem se snažila papír připravit nejen pomocí dnešní moderní strojové techniky, ale i ručně. Celý proces jsem přitom přizpůsobovala keňským podmínkám.
Přímo v Keni jsem kontaktovala místního učitele Bc. Okoda Mosese, který je velice ochotný a s realizací projektu mi pomáhá. Mou vizí není pouze pomoc Keni, ale všem podobně postiženým oblastem světa trpícím nedostatkem finančních prostředků. Prozatím je však mým přáním zrealizovat projekt na ostrově Rusinga v Keni, který je zřejmě hyacintem vodním kontaminován nejvíce, a pomoci tak místním obyvatelům.
Ukázalo se, že realizace projektu je reálná. Největším problémem realizace celého projektu v Keni je ale bohužel již zmíněný nedostatek finančních prostředků. Uvítali bychom proto jakoukoli finanční pomoc a podporu ze strany organizací, firem či od fyzických osob.
Lenka Svaškováz Gymnázia Dašická v Pardubicích získala se svým projektem Hyacint vodní jako zdroj suroviny pro výrobu ručního papíru 5. místo v soutěži Expo Science Amavet 2014 a tím i postup do užšího výběru na 35. ročník Beijing Youth Science Creation Competition v Číně v roce 2015. Budeme jí držet palce!
Kazachstán provozoval 27 let jaderný reaktor BN-350 (první rychlý reaktor světa, chlazený sodíkem) ve městě Ševčenko (za doby Sovětského Svazu), dnes Aktau na břehu Kaspického moře.
Spolu s teplou odpadní vodou odchází z domácnosti až 60 % spotřebované energie. Česká společnost Akire vyvinula unikátní řešení, jak s tímto potenciálem dále efektivně pracovat.
Světové výstavy EXPO jsou od počátků spjaty s odvážnými architektonickými vizemi a ikonickými stavbami. K nejznámějším patří Eiffelova věž v Paříži či Atomium v Bruselu.
Zatímco dříve byla vrcholem chytrého řízení dopravy ve městech „zelená vlna“ na semaforech, umožňují dnešní technologie propojit městské kamery, senzory, mobilní data i samotná auta.
Polovinu obyvatel hlavního města hřeje už 30 let teplo vyrobené v místě u soutoku Labe s Vltavou. Provoz napaječe Mělník – Praha byl zahájen v roce 1995. Do roku 2030 projde celá lokalita Mělník zásadní proměnou.
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.