Jaké absolventy chtějí zaměstnavatelé

Každoročně zveřejňují média výsledky průzkumu „Most desired company“ – tedy průzkumu zjišťujícího, který zaměstnavatel je mezi studenty nejžádanější. Po období, kdy každý chtěl být „ajťák“ u nejzvučnějších počítačových firem, vyhrála u studentů v posledních dvou letech energetická Skupina ČEZ. Podívejme se ale na otázku i z druhé strany – koho chtějí firmy? Jaké absolventy, s jakým profilem a strukturou znalostí a dovedností? Studii Průzkum požadavků zaměstnavatelů na absolventy technických a přírodovědeckých oborů zpracoval v roce 2009 Národní vzdělávací fond v rámci projektu „Podpora technických a přírodovědných oborů“, jehož zadavatelem je ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Průzkum mezi 102 zaměstnavateli v ČR (technicky a vědecky orientované firmy) se uskutečnil formou dotazníkového šetření a rozhovorů. Z 50 % šlo o podniky velké (s více než 250 zaměstnanci), z 37 % o střední podniky (s 50 až 249 zaměstnanci) a z 13 % o malé podniky (s méně než 50 zaměstnanci). Studie byla financovaná z Evropských fondů.

„Bakalář je nedopečený vysokoškolák“

V uplynulých letech byla největší poptávka po absolventech magisterského stupně studia. Do dotazovaných podniků jich nastoupilo více než 70 % všech přijatých absolventů. Ze všech přijatých absolventů bylo absolventů bakalářského stupně v dotazovaných podnicích přijato ve zkoumaném období necelých 15 %.

Některé firmy začínají s hledáním budoucích zaměstnanců již na středních školách či v prvních ročnících vysokých škol. Důvodem je zájem o to, aby mladí lidé cíleně rozvíjeli své dovednosti v souladu s potřebami budoucího zaměstnavatele – firma si tak vychová specialistu podle svých potřeb.

Naprostá většina podniků se shodla na tvrzení, že při najímání nových pracovníků není hlavním problémem jejich nedostatek, jak by se podle tvrzení mnoha médií mohlo zdát, ale jejich nedostatečná kvalita, tj. nesoulad mezi jejich skutečnými a požadovanými znalostmi a dovednostmi.

„Technik bez praxe není technik“

Nízká kvalita uchazečů hrála důležitou roli rovněž v elektrotechnickém průmyslu a energetice, kde se podniky setkávaly s vysokými nároky zájemců. V případě IT a systémových specialistů a programátorů byl na druhém místě důvod nesouladu požadavků zájemce a možností pracovního místa – největší roli hrálo mzdové ohodnocení. Studenti měli zkrátka „velké oči“ a jejich odhad výše nástupních platů byl nereálný. Firmy mají problém s netrpělivostí mladých lidí a s jejich přehnaným sebehodnocením. Reálný postup na vyšší pozici je často možný až po třech letech. Pokud jde o průměrný platový růst, je to cca 16 % po třech letech, 30 % po pěti letech. Mezi další uváděné důvody, proč měly podniky s najímáním pracovníků problémy, patří zejména nízká znalost mezioborových souvislostí či příliš malá praxe. Nedostatek praxe závažně zpomaluje kariérní i platový růst absolventů. To je ovšem začarovaný kruh: kde má student získat praxi, když musí chodit do školy a studovat?

Jak naléhavá byla nutnost zaškolení absolventů podle stupně vzdělání

(% z přijatých absolventů)

Zdroj: NVF‑NOZV: Šetření zaměstnavatelů 2009

Čas potřebný na zaškolení absolventů vysokých škol je vyčíslen od řádu měsíců do zhruba tří let. V tom se vysokoškolské pozice podle zaměstnavatelů dost liší od pozic středoškolských, kde se doba na zaučení pohybuje již v řádu týdnů.

Poměrně varovné je, že 76 % podniků zaškolovalo přijaté absolventy v hlavním oboru jejich vzdělávání a 50 % v odborných znalostech z dalších oborů. To jsou znalosti a dovednosti, které by jim v převážné míře mělo nabídnout již studium! 72 % se muselo dovzdělat ve znalosti cizího jazyka!

Co by školy u studentů měly zlepšit?

Zaměstnavatelé uvádějí nejčastěji:
‑ Jazykové znalosti 54 %
‑ Praktické zkušenosti (stáže) 46 %
‑ Oborové znalosti 39 %

Rozdíl mezi kvalitou absolventů a požadavky podniků se zvětšuje

Absolventi podle zaměstnavatelů často nevědí, jak který přístroj, stroj, měřidlo, laboratorní vybavení vypadá a jak se používá. „Teoretické znalosti jsou poměrně dobré, ale chybí větší zručnost a cit při práci – v laboratoři i ve výrobě,“ cituje studie výroky zaměstnavatelů. „U mnoha škol je odtrženost od praxe obrovská (včetně vysokoškolských učitelů).“ „Vysoké školy často podávají studentům správné vzdělání nesprávným způsobem“. „Školy nedrží tempo s rozvojem technologií a procesů.“

Zaměstnavatelé se domnívají, že technici málo přemýšlejí o budoucnosti, nepřipravují se systematicky na kariéru, nebudují si ji cílevědomě. Technicky zaměřený člověk nemá obvykle takové ambice po finančním a společenském úspěchu, jaký je typický pro ekonomicko‑manažerské pozice. Vliv má ale též větší náročnost technického studia a pevnější struktura a časový plán výuky než u společenskovědních a humanitních oborů. Výhodu u zaměstnavatelů mají studenti, kteří pracují na diplomové práci přímo v podnicích.

Požadavky na absolventa techniky se rozcházejí

„Absolventům chybí technické myšlení. Neznají matematické nástroje a fyzikální zákony. Když chce být někdo hydrogeolog, tak nestačí, že má rád vodu. Příliš mnoho technických škol učí lidi zejména mluvit, hledat zástupná řešení a informace. Škola je naučí sebevědomí, které ale není postavené na žádných základech. Ti lidé de facto nic neumějí,“ postěžoval si v průzkumu jeden z podniků. Jiné instituce si však naopak stěžovaly na nedostatek „měkkých“ dovedností: „Proces činností na projektu: analýza zadání – hledání zdrojů – sestavení týmu – milníky činností – koordinace – řízení – dodržování termínů – překonávání problémů – sledování návazností. To absolventi nezvládají, nejsou na to připraveni.“ Absolventům chybějí zkušenosti v oblasti time managementu a dovednosti, které jsou potřeba pro „dotahováním práce do konce“ a orientaci na dosažení cíle. Nejsou zvyklí na týmový a projektový styl práce.

Některé firmy také postrádají u absolventů určité osobnostní předpoklady. Klesá procento lidí, kteří „do sebe chtějí investovat, něco obětovat a něčím se stát“. Charakteristická je snaha jen „proplout životem“, bez velkých ambicí.

Co dělají dotazované podniky pro zlepšení přípravy absolventů
Podílíme se na rekvalifikacích/dalším vzdělávání pro náš obor	16 %
Nabízíme neplacené studentské stáže ve své společnosti	53 %
Poskytujeme pracovní příležitosti studentům – odborné brigády, částečné úvazky	80 %
Podílíme se na zadávání témat pro seminární/diplomové práce	70 %
Máme společné projekty s vysokými školami	54 %
Podílíme se na zlepšování kvality výuky a znalostí učitelů nebo přímo na výuce	38 %

Další aktivity: organizování odborných exkurzí v podniku, vzdělávací programy a jiné formy školení studentů na pracovišti, sponzorská nebo jiná účast na studentských vědeckých a odborných konferencích, organizace letních škol a seminářů pro studenty, účast pracovníků na výuce odbornými přednáškami nebo osobním kontaktem s vyučujícími.

Co by mohl udělat stát pro systémové zlepšení

• Transformovat studijní programy a změnit způsob výuky na vysokých školách.Kvalita absolventů vysokých škol je otázkou již kvality školství středního a základního. Vztah k technickým a přírodovědným oborům vzniká již v dětství.


• Zavést programovou spolupráci mezi akademickou a podnikatelskou sférou: „Pro „normální“ podnik je investování do výuky a stáží riskantní stejně jako dlouhodobé zaškolování – je tu velká obava, že „ovoce jejich činnosti“ sklidí na trhu práce někdo jiný. Proto by bylo potřeba vytvořit nějaký systém podpory nebo alespoň záruk – např. daňové úlevy apod.


• Zavést školné ‑ finanční spoluúčast studentů by vedla ke zvýšení jejich odpovědnosti při studiu. „Studenta z pasivního příjemce vzdělání přeměnit na klienta, kterého zajímá návratnost jeho investice.“

Co může udělat student pro zvýšení své ceny na trhu práce

• Aktivně se zajímat o zvolený obor; sledovat jeho vývoj a učit se o něm více, než jen to, co mu řeknou ve škole.


• Na brigády a praxe si vybírat zaměstnavatele ve zvoleném oboru.


• Zúčastňovat se studentských vědeckotechnických soutěží a projektů.


• Navázat kontakty již při studiu a snažit se o ročníkové a diplomové práce ve zvoleném oboru – podniku.

Hlavní závěry průzkumu

Vysoké školství se jako celek nezhoršuje, avšak požadavky firem na absolventa jsou mnohem vyšší, než před několika lety. Problém není s tím, co školy učí, ale jak učí.

Školy mají v řadě případů velký problém zachytit nové trendy v procesech a technologiích.

Jazyky – ne jeden, ale dva!

Kvalitu vysokoškolských absolventů rozhodujícím způsobem ovlivňuje úroveň vzdělávání na základní a střední škole.

Hlavním aktérem jsou kromě škol zejména rodiče, kteří vedou dítě k oborům, které sami považují za nejperspektivnější.

---

Smutné zjištění z jiného průzkumu (SCIO): Studenti, kteří nejlépe dopadají ve srovnávacích testech (špička, tj. cca 20 % z celkového počtu) jdou na humanitní obory.

V souvislosti s novou koncepcí školství, kdy školy nemají osnovy, ale tvoří si vlastní vzdělávací plány, mnoho ředitelů snižuje hodiny fyziky a směruje školní plány k humanitním oborům (protože podle výsledků v nich budou školy porovnávány!).

Je málo učitelů fyziky a technických oborů, klesá počet uchazečů na pedagogických fakultách.

Vážnost technických oborů snižují i občas se objevující úvahy o zrušení povinné maturity z matematiky. To je negativní signál ke studentům!

---

Skupina ČEZ jako významný zaměstnavatel (33 000 přímých pracovních míst jen v České republice, 154 000 včetně míst dodavatelských a souvisejících, další tisíce míst v zahraničních společnostech Skupiny ČEZ) pomáhá studentům například nabídkou Energetických maturit – třídenních stáží pro středoškoláky. Fotoreportáž doprovázející článek je z letošní Jaderné maturity na elektrárně Temelín.