Temelínské vyznání Josefa Paula

Milý deníčku,

omlouvám se, že tě otevírám po tak dlouhé době. Omlouvám se, že tvoje stránky plním písmem po dlouhých 10 dnech. Úplně jsem na tebe zapomněl, protože jsem tyto dny strávil na samotné Jaderné elektrárně Temelín, kde jsem se zúčastnil Letní univerzity od firmy ČEZ. Abych dokonale nasál mimořádnou atmosféru atomového štěpení, bydlel jsem přímo pod přehradou Hněvkovice, nedílnou to součástí elektrárny. Milý deníčku, událo se toho dost, prožil jsem mnoho zajímavých chvil a viděl spoustu neuvěřitelných věcí. Mohl bych o všem psát po mnoho dní, ale bohužel není čas, neboť mě ještě čekají další dobrodružství. Ale alespoň trochu se s tebou podělím.

Impozantní dílo, tato elektrárna, v jejíchž zdech je spoutána síla atomu a ukryto tajemství štěpení jader. Dílo, kde je voda nucena měnit svoji tvář z tekuté na plynnou, aby si následně svoji zlost z přeměny vybila na turbíně a změnila se zpět v tekutou mokrou masu. Ale turbína je lstivá, mazaná i namazaná a před párou neustále laškovně utíká. Voda se znovu vrací a vrací, ale turbína neustále utíká a utíká. Tento koloběh je nekonečný a skrývá v sobě ohromnou energii pohybu, která se mění ve svoji sestřičku, elektrickou energii. Ano, na tu energii, jež byla potřebná k tvému stvoření a bez níž bych nemohl, teď v noci, psát na tvoje stránky. To vše okolo mě bylo zkroceno lidmi, chytrými lidmi, kteří se nevzdali a přes mnoho překážek, jenž připravila příroda či sami lidé, šli za svým snem a dokázali postavit dílo hodné mistrů. Další lidé každý den statečně odolávají velkému pokušení jader vyskočit ven a nekontrolovatelně se rozeběhnout do širého světa. Kontrolují, zkoušejí a sledují a každou hodinu, minutu a sekundu udržují vše čisté a v pořádku. Tito lidé jsou hodni obdivu, protože bez nich bychom nebyli tím, čím jsme nyní a tím, čím chceme být v budoucnosti. Poznal jsem v tomto atomovém sídle spoustu skvělých, milých a ochotných lidí. Nechci a nemůžu nikoho vyzdvihovat, protože všichni mě něčím zaujali, snad jen pán s tělem z pancíře vyčníval nade všemi.

Jsem vděčný, že jsem se mohl zúčastnit této akce, potkat nové přátele, vidět neuvěřitelné a poznat nepoznatelné.

Milý deníčku, musím již končit, ale nezoufej, protože až skončí můj pobyt na Temelíně, zase tě otevřu a tentokrát budu psát a psát o věcech a lidech, které jsem na Temelíně potkal. A těš se, protože toho nebude málo.
Ahoj tvůj Pepa