Rubriky

V minulém příspěvku jsme popsali několik jednoduchých pokusů, které nás přesvědčily o tom, že k údajnému zvyšování hladin moří a oceánů nemůže docházet táním plujících ledových ker. Při přípravě pokusů a v jejich průběhu si můžete všimnout několika zajímavých (případně i zdánlivě nepochopitelných) jevů, z nichž některé odporují tzv. zdravému selskému rozumu. Dnes si popíšeme tři z nich, při jejichž objasňování nám postačí základní znalosti školní fyziky.

Pojmem „globální oteplování“ rozumíme pozvolný nárůst průměrné teploty zemského povrchu, oceánů a atmosféry. Zatímco na samotné existenci oteplování se většina odborníků shoduje, příčina tohoto jevu jednoznačně objasněna není. Podle části vědců je globální oteplování způsobeno stále rostoucí koncentrací tzv. skleníkových plynů v atmosféře, které vznikají především lidskou činností. Odpůrci tohoto názoru považují rostoucí průměrnou teplotu za přirozený proces, vyvolaný například změnou sluneční aktivity.

Vodní kolo vynalezli lidé už před více než 2100 lety. Staří Římané využívali otáčivý pohyb vodního kola k mletí obilí. V časech průmyslové revoluce před vynálezem parního stroje sloužila vodní kola jako zdroj energie také k pohonu strojů v prvních továrnách a k pohonu těžebních strojů v dolech.

V našich zeměpisných šířkách musíme naše byty a domy vytápět od podzimu až do jara. Stěnami a střechou, okny a dveřmi z budov však větší či menší množství vyprodukovaného tepla do okolního prostředí bez užitku uniká. V zájmu každého z nás je proto tyto úniky tepla co nejvíce omezit. Tepelné ztráty budovy nebo bytu přitom výrazně ovlivňuje kvalita oken. V popisovaném pokusu se názorně přesvědčíte, proč se v oknech používají dvě skla, oddělená vrstvou vzduchu.

Elektrárny vyrábějí elektrickou energii ve velkém měřítku, k napájení malých přenosných elektrospotřebičů používáme galvanické články. Nejvýhodnější jsou tzv. sekundární články neboli akumulátory, které se dají mnohonásobně nabíjet a vybíjet. Z hodin fyziky víte, že galvanický článek se skládá ze dvou kovových elektrod (vhodné jsou např. dvojice měď – zinek nebo měď – hliník), ponořených v elektrolytu. Před časem jsme publikovali návody na sestrojení dvou žertovných variant galvanických článků. V roce 2006 jsme vám poradili, jak napájet třeba kalkulačku elektřinou z jablka nebo citronu (http://3pol.cz/491‑baterie‑z‑jablka). Předloni jste si zase mohli rozsvítit LED diodu baterií z vařených brambor (http://3pol.cz/982‑bramborove‑baterie‑jsou‑nejlepsi‑varene). Do třetice všeho dobrého doporučujeme vyzkoušet ještě další dva typy nezvyklých galvanických článků.

V první části našeho „miniseriálu“ o předchůdcích dnešních elektromotorů jsme věnovali pozornost samotným počátkům elektromagnetismu (http://3pol.cz/1135‑pradedecek‑elektromotor). První objevy, dokazující vztah mezi elektřinou a magnetismem, jsou spojeny se jmény M. Faradaye, Ch. Oersteda, A. Ampéra a dalších fyziků. Podstata funkce každého elektromotoru totiž spočívá ve vzájemném působení magnetického pole a elektrického proudu, procházejícího vodičem. Bylo tomu tak i u prvního Faradayova „elektromotoru“ – silné magnetické pole v něm uvádělo do kruhového pohybu rtuť, kterou procházel proud. V našem modelu jsme nebezpečnou rtuť nahradili vodivým roztokem kuchyňské soli. Pohyb roztoku jsme pozorovali nepřímo, pomocí lehoučkých zrníček mletého pepře.