Rubriky

Prestižní impaktovaný časopis The International Journal of Life Cycle Assessment uveřejnil studii České biotechnologické společnosti BeneMeat a Fakulty strojní Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) o dopadech kultivovaného masa na životní prostředí. Práce jako jedna z prvních na světě není opřena o laboratorní data a hrubé odhady, ale o primární data pilotního procesu a detailní procesní modely budovaného reálného průmyslového závodu.

Uzavřené radioaktivní zdroje se denně používají po celém světě v zařízeních k léčbě rakoviny, sterilizaci krve a zdravotních materiálů a k zajištění bezpečnosti potravin. Protože radioaktivita ubývá s časem, dříve nebo později je nutné vyměnit uzavřený zářič za „čerstvý“. Kam s tím starým? V době cirkulární ekonomiky a podpory udržitelnosti hledají výrobci a uživatelé způsoby, jak zdroje znovu použít a recyklovat, a tím snížit i odpad. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) spojila rozhodovatele, uživatele, regulátory, výrobce, dodavatele a specialisty a založila inciativu pro opětovné využití a recyklaci nevyužívaných uzavřených radioaktivních zdrojů (DSRS, Disused Sealed Radioactive Sources).

V moderní medicíně se hojně využívá ionizující záření, jak v diagnostice, tak v terapii. Lékaři a radiační fyzici přesně plánují zákroky a vypočítávají potřebnou radiační dávku. Víme ale s jistotou, jakou dávku absorbovalo pacientovo tělo? Každý jsme jiný a záleží na mnoha dalších okolnostech. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) vede od roku 2017 výzkumný projekt MEDBIODOSE, do kterého se zapojilo 27 zemí. Jeho úkolem je osvětlit, jak expozice ionizujícímu záření skutečně ovlivňuje lidské zdraví. Projekt se zaměřil na klinické aplikace biodozimetrie, na to, jak lze použít měření biologických reakcí k odhadu množství ionizujícího záření, které pacient obdržel. Během několika let projekt získal nová a velmi užitečná data, která rozšiřují potenciál dozimetrických biomarkerů – biologických indikátorů, které odrážejí množství ionizujícího záření, kterému byl člověk vystaven. (V závěru článku najdete přehled, kde všude se záření v medicíně využívá.)

Existuje jaderný reaktor, který vyrobí více paliva, než sám spotřebuje. Zní to jako sci‑fi, ale postavit jej už zkouší lidstvo od padesátých let. Celkem jich postavilo asi 20, ale jen dva jsou v provozu. Nyní k nim přibývá zbrusu nový v Indii. V Kalpakkamu, na pobřeží Tamilnádu, dosáhl Prototype Fast Breeder Reactor (PFBR) svého prvního kritického stavu – okamžiku, kdy se v jeho aktivní zóně rozběhne stabilní, samoudržující se štěpná reakce. Tento milník označil indický premiér jako „definující krok“ pro budoucnost země. Proč je to tak velká věc? Protože PFBR není jen další jaderný reaktor. Je to most do budoucnosti, který může změnit způsob, jakým lidstvo získává energii.

Představ si, že někdo musí každý den zajistit, aby se po silnicích, železnicích, mořích a ve vzduchu bezpečně přepravily miliony zásilek nejrůznějšího radioaktivního materiálu – materiálu, který se používá k záchraně životů v nemocnicích, k zásobování elektráren i k vědeckému výzkumu. Přesně tím se zabývá Světový institut pro jadernou dopravu – WNTI, World Nuclear Transportation Institute.

Kolik dnes vůbec pracuje jaderných reaktorů na světě? Přinášíme výběr ze statistiky MAAE, PRIS (Power Reactor Information System), a dalších informačních zdrojů. Pátrali jsme také, kolik jaderných reaktorů pohání letadlové lodě, ledoborce a ponorky a kolik dnes pracuje výzkumných a školních jaderných reaktorů. Došli jsme téměř k devíti stovkám.