Co nejdokonalejší napodobení hvězdné oblohy optickými, mechanickými a elektronickými prostředky, to je planetárium. Bez ohledu na denní dobu a aktuální počasí jím můžeme v uzavřené místnosti simulovat většinu astronomických úkazů, jež jsou viditelné z libovolného místa na Zemi (mnohdy i děje a úkazy z minulosti nebo budoucnosti). Podobnou službu jakou astronomii poskytují planetária, poskytují biologům dobře fungující zoologické zahrady nebo botanikům arboreta či zahrady botanické.

Nad děním na Slunci již spousta pozorovatelů zlomila hůl. Maximum sluneční činnosti nastalo v roce 2001 a v současnosti se podle všech pravidel nachází na sestupné větvi jedenáctiletého cyklu. To znamená výrazný úbytek slunečních skvrn, celkové snížení aktivity. O to více překvapivé bylo to, co se dělo na Slunci počátkem listopadu. Na povrchu (odborně ve fotosféře) se objevila spousta slunečních skvrn, chladnějších míst povrchu, z nichž tři byly bez jakýchkoli problémů pozorovatelné pouhým okem.

Poněkud ve stínu nestora české elektrotechniky Františka Křižíka stojí druhý z našich průkopníků „energie nového věku“ – Emil Kolben. Narodil se 1. listopadu 1862 ve Stránčicích u Prahy a zemřel právě před 60 lety, 3. července 1943 v Terezíně.

Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by alespoň jednou nezkusil napsat báseň. Básně totiž nepíší jen umělci, ale i lidé prožívající silné emoce – pocity štěstí, neštěstí nebo zamilovanosti. Ale ať už básníte nebo nebásníte, malá škola básnických forem se vám jednou možná bude hodit.

„Dnes jsem učinil cosi, co by teoretik neměl ve svém životě nikdy udělat. Pokusil jsem se nevysvětlitelné objasnit nepozorovatelným.“ W. Pauli