Astronomie

Článků v rubrice: 111

Proč vymřela mořská monstra?

Desítky milionů let brázdily zemské oceány dvoutunové mořské želvy, mořské krávy o velikosti velryb, žraloci velcí jako lokomotivy. Pak, poměrně náhle, před 2,6 miliony lety, všichni tito tvorové vymřeli... Toto masové vymírání je známé jako „Vymření pliocénní mořské megafauny“. Tehdy vymřela více než třetina největších mořských druhů včetně žraloka megalodona. (Megalodoni byli největší parybou, která kdy žila, měřili 15 až 25 metrů). Vyhynutí těchto obřích živočichů je pro vědce záhadou, teorií je mnoho, ale chybějí důkazy. Nejpravděpodobnější jsou klimatické změny - tehdy začala nová doba ledová, na oceánech rostly ledovce. Ale mohla klimatická změna samotná způsobit takovou katastrofu? Brzy by měl být publikován článek v časopise Astrobiologie, který navrhne vysvětlení.

Fotogalerie (1)
Zub megalodona (zdroj Wikimedia Commons)

V průběhu dějin Země se hromadných vymírání odehrálo několik; v současnosti jich známe kolem dvaceti. Pět až osm hromadných vymírání je považováno za opravdu velká. Tím nejznámějším je křídové, kdy před 65 miliony lety vymřelo 85 % druhů zvířat včetně všech druhů dinosaurů. Ještě větší bylo vymírání před 252 miliony lety způsobené sopečnou aktivitou, kdy z povrchu Země zmizelo 96 % všech druhů. Menších vymírání bylo více, jedno z nich nastalo na přelomu pliocénu a pleistocénu v době před přibližně 2,6 milionu let - to bylo právě vymření mořské megafauny.

Změna klimatu?

Podle studie švýcarských vědců z Curychu doprovázela přechod mezi oběma geologickými epochami prudká změna klimatu. Planeta včetně moří se rychle ochladila, snížily se hladiny oceánů. To stačilo k tomu, aby vymřela velká část především větších mořských tvorů. Autoři práce odhadují, že v této době vyhynula asi třetina mořské megafauny. Nejvíce byli postiženi mořští savci; v té době jich zmizelo přes 55 %, mořské želvy (úbytek 43 %) i mořští ptáci (35 %). Žraloci se této změně dokázali přizpůsobit velice dobře – vymřelo jich „pouhých“ 9 % druhů, mezi nimi právě megalodoni. Autoři švýcarské studie tvrdí, že zásadním problémem, jemuž se megalodoni nedokázali přizpůsobit, byl úbytek biodiverzity kolem pobřeží způsobený ústupem mořské hladiny. Popsali to v článku zveřejněném v odborném časopise Nature Ecology & Evolution v srpnu 2017.

Výbuch supernovy?

Podle Adriana Melotta, vedoucího studijního autora a emeritního profesora fyziky a astronomie na univerzitě v Kansasu, existují důkazy, že se začátek velkého vymírání na přelomu pliocénu a pleistocénu shodoval s výbuchem blízké supernovy - nebo možná řady více supernov. Pokud by tyto hvězdné výbuchy byly dostatečně silné a dostatečně blízko k Zemi, mohly by svět zatížit intenzivním kosmickým zářením, což by postupně zvyšovalo výskyt mutací a rakoviny u pozemské fauny po stovky dalších let. Čím větší zvíře, napsal Melott v nové studii, tím horší šance na přežití, protože jeho tělo přijme více částic záření. „Odhadujeme, že míra výskytu rakoviny by stoupla asi o 50 procent,“ uvedl Melott ve svém prohlášení. Melott a jeho kolegové založili velkou část své hypotézy na článku z roku 2016, který našel stopy izotopu železa 60Fe - radioaktivní variantu železa s poločasem rozpadu asi 2,6 milionu let - v starých ložiscích na mořském dně. „Kdyby se tyto radioaktivní izotopy vytvořily zároveň se Zemí, byly by už dávno pryč, rozpadlé,“ řekl Melott ve svém prohlášení. Musely se tedy objevit před několika miliony lety.

Sprška mionů

Vědci, kteří napsali jeden z článků v roce 2016, propojili nález těchto izotopů s řadou supernov, které se vyskytly mezi 8,7 miliony a 1,7 miliony lety. Vybuchovaly asi 325 světelných let od Země. Podle Melotta je to dostatečně daleko, aby výbuchy nepoškodily vážně naši planetu, ale dost blízko, aby Země byla ovlivněna jejich zářením. Část tohoto záření mohla mít podobu mionů - těžkých, elektronům podobných částic - které se tvoří, když se kosmické paprsky srazí s jinými částicemi v atmosféře naší planety. Protože mion je několiksetkrát hmotnější než elektron, je také mnohem pravděpodobnější, že pronikne hluboko pod hladiny oceánů nebo i stovky kilometrů pod zem. Kdyby množství mionů zaplavilo moře a zemi během výbuchu blízké supernovy, velcí mořští tvorové by potenciálně přišli do kontaktu s obrovskými množstvími těchto částic. To mohlo způsobit mutace, rakovinu a masovou smrt, napsal Melott a jeho kolegové.

Kombinace faktorů

Intenzivní kosmické záření spojené s dalšími známými faktory, jako je změna klimatu, mohlo být jednou z příčin změn, které ovlivnily život na Zemi. Melott poznamenal, že důkaz blízké exploze supernovy je jen „jedním kouskem v puzzle“, a bude potřeba dalších zkoumání mnoha dalších možných faktorů. Jedni vědci hledají stopy na dně moře, jiní je mohou hledat mezi hvězdami. Pod heslem Vymírání v pleistocénu najdete na Wikipedii několik dalších teorií včetně seriozních rozborů jejich pravděpodobnosti.

Zdroje:

https://www.livescience.com/64286-supernova-killed-megalodon-pliocene-extinction.html?utm_source=ls-newsletter&utm_medium=email&utm_campaign=20181213-ls

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vym%C3%ADr%C3%A1n%C3%AD_v_pleistoc%C3%A9nu

(red)
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Existuje hypotetická částice X 17?

Fyzika nás učí, že existují 4 základní interakce, tedy přírodní síly, které vše ovládají a vysvětlují konstrukci světa dle současného stavu poznání - gravitace, elektromagnetická síla, slabá a silná interakce. Zdá se, že vědci jsou na stopě páté fundamentální přírodní síly.

Proč komáři koušou zrovna vás

Někteří lidé mohou sedět venku celé léto a komáři na ně takzvaně „nejdou“. Jiní se objeví za letního večera venku a okamžitě si musejí škrábat komáří kousance, přestože se koupali v repelentu. Co s tím? Důvodem je většinou neviditelná chemická clona ve vzduchu kolem nás.

Náměty do globální diskuse o energetice

World Nuclear Association ve své informační knihovně shromáždila fakta a argumenty, které bychom měli mít na zřeteli, diskutujeme-li o energetické budoucnosti. Změna klimatu není zdaleka jediným hlediskem.

Ocelová schránka pro 150 000 000 °C horké plazma

Korea dokončila první sektor vakuové komory! Málokdo mimo fúzní komunitu asi zaregistroval, co se nyní děje na jihu Francie, sto kilometrů severně od Marseille. Do vědeckého centra Cadarache se začínají svážet z celého světa gigantické supravodivé magnetické ...

Olovo tvrdší než ocel

Řeknete si, že to není možné, protože každý ze školy ví, že olovo je měkký kov. Avšak vědcům se podařilo olovo rychle stlačit velmi výkonným laserem. Díky tomu se typicky měkké olovo stalo dvěstěpadesátkrát tvrdším než je tvrzená ocel.

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail