Astronomie

Článků v rubrice: 130

Kdo umírá pro zlato?

Přemýšleli jste někdy o tom, odkud se vlastně vzaly veškeré prvky, z nichž je složen organický i anorganický svět?

Fotogalerie (1)
Mlhovina Činky, vzniklá výbuchem supernovy v souhvězdí Lištičky (zdroj http://www.eso.org/public/images/eso9846a/, Creative Commons Attribution 4.0 International License)

Vědci už dávno přišli na skutečnost, že některé prvky lze vyrobit za vysokých teplot a tlaků z prvků lehčích. Tak například v nitru Slunce vznikají při teplotě kolem 15 milionů Kelvinů atomy helia z atomů vodíku. Řetěz prvků pak pokračuje přes lithium, berylium, bor, uhlík, dusík, kyslík a další až po železo. Zde končí řada, kdy se při slučování lehčích prvků na těžší energie uvolňuje a děje pak za extrémních podmínek probíhají samovolně. Ale ani v nitru hvězd nedochází ke kreaci těžších atomů, neboť je to energeticky nevýhodné. Přesto lze ve vesmíru nalézt malé procento prvků s atomovým číslem větším než 26. V periodické tabulce je jich dokonce většina, vezmeme-li v úvahu, že v přírodě se vyskytující uran má ve svém jádře 92 protonů.
Prvky těžší než železo se ve vesmíru vytvářejí při jevu zvaném „výbuch supernovy“. Jde vlastně o gravitační kolaps hvězdy těžší než Slunce, při němž se v krátkém časovém intervalu uvolní až 10exp46 Joulů energie. S takovým množstvím energie byste ohřáli z nuly na sto stupňů Celsia 10exp41 litrů vody, což je objem 10exp17-krát větší, než je objem naší matičky Země. Jedině tolik dodané energie umožní syntézu prvků přibližně až po uran.
Takže pokud vlastníte zlaté nebo stříbrné šperky, važte si jich, neboť jsou skutečně vzácné. Abyste je mohli nosit, musela kvůli tomu zemřít nejedna hvězda.

Výbuch supernovy

Při výbuchu supernovy hynoucí hvězda odvrhne svoji vnější obálku, která se dále rozpíná v prostoru, a za několik stovek až tisíc let ji mohou astronomové pozorovat jako planetární mlhovinu. Z původní hvězdy vznikne velmi horké a husté těleso – obvykle tzv. neutronová hvězda. Tvar rozpínající se mlhoviny je velmi ovlivněn chováním mateřské hvězdy, např. její rotací nebo magnetickým polem. Na snímku je planetární mlhovina zvaná Činka, která se nachází v souhvězdí Lištičky a je nad naším územím dobře pozorovatelná celé léto. Šipkou je označen zbytek původní hvězdy, jež explodovala někdy před třemi až čtyřmi tisíci lety.

 

Michal Švanda
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Analýza 20 let starého měření satelitů odhalila podivný gravitační signál z hlubin Země

Satelity GRACE detekovaly v letech 2006 až 2008 podivný gravitační signál. Vědci, kteří záznamy postupně prozkoumávají, objevili anomálii v gravitačním poli Země, pravděpodobně způsobenou ...

Nasazování malých modulárních reaktorů

Z průzkumu mezi 197 respondenty zajímajícími se o SMR (Small Modular Reactors) uvedlo 45 % jako největší faktor omezující nasazení SMR riziko FOAK – First of a Kind, tedy že to budou prototypy, ...

Kofein a resistence na antibiotika

Nedávný laboratorní experiment ukázal, že kofein může zvyšovat rezistenci Escherichia coli vůči antibiotikům. Zda se tento objev vztahuje i na skutečné infekce u lidí, zatím není známo.

Strava s vysokým obsahem vlákniny může „omladit“ imunitní buňky

Laboratorní studie odhaluje interakci mezi vlákninou a střevním mikrobiomem, která může být užitečná v boji proti rakovině. Studie na myších naznačuje, že mikroby ve střevech mohou pomoci imunitnímu ...

Utajený svět jaderné dopravy

Představ si, že někdo musí každý den zajistit, aby se po silnicích, železnicích, mořích a ve vzduchu bezpečně přepravily miliony zásilek nejrůznějšího radioaktivního materiálu – ...

Nejnovější video

Stellarátory - budoucnost energetiky?

Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.

close
detail