Z historie i současnosti vynálezů a jejich ochrany

Vynálezy a objevy často přicházejí na svět klikatými cestičkami. Jednou to vypadá, jako by se na ně čekalo tak netrpělivě, že se zrodí hned v několika hlavách v různých koutech světa, jindy je náhodou nebo omylem objeveno něco, s čím si nikdo neví rady. Někdy se zpočátku naprostý propadák stane šlágrem bez jakéhokoliv viditelného důvodu. Jestliže se někomu podaří vynalézt věc, kterou lidé okamžitě potřebují, stane se slavným a bohatým člověkem. Mnozí po létech dřiny v dílnách a laboratořích zůstanou neznámí a chudí. Příkladů ze života průkopníků vědy a techniky a podnikatelů je bezpočet.

„Dělat objevy je snadné. Potíže nastávají při jejich realizaci, která má prokázat, jak jsou užitečné.“ (T. A. Edison)

• Americký vládní zmocněnec pro zjišťování stavu ryb a zvěře Clarence Birdseye si během pěti let vydělal ve dvacátých letech minulého století částku 22 milionů dolarů (tehdy fantastickou výši) vynálezem mrazení potravin. Při svém působení na Labradoru si povšiml, že jakmile místní rybáři vytáhli ulovené ryby z vody, ryby okamžitě zmrzly na kámen. Dostal nápad, že stejným způsobem by se dala uchovávat i čerstvá zelenina a další potraviny. Jeho vnímavosti vděčíme v důsledcích za domácí ledničky a mrazničky.
• Na rozdíl od něho francouzský krejčí Bethélemy Thimonnier, který zkonstruoval v roce 1830 šicí stroj, nevydělal nic a zemřel v bídě.
• Německý inženýr Rudolf Diesel patentoval v roce 1893 svůj „dieselův“ motor se zapalováním kompresním teplem, ale o dvacet let později pro vážné finanční potíže pravděpodobně spáchal za neobjasněných okolností při plavbě do Anglie sebevraždu skokem do moře.

„Jakmile je problém vyřešen, zdá se jednoduchý.“ (Ch. F. Kettering)

• Osmnáctiletý anglický mladík jménem William H. Perkin pracoval s jakousi chemikálií v otcově zahradní dílně, a zatímco se snažil o něco docela jiného (vyrobit chinin), vynalezl anilinové barvy a stal se bezesporu zakladatelem moderního průmyslu syntetických barev.
• Skotského veterináře Johna Dunlopa zase pokaždé rozčílilo, když v zahradě objevil hluboké rýhy, které zde zanechávala tříkolka jeho syna s plnými kovovými ráfky. Vzal kus gumové hadice naplněné vodou a později nahuštěné vzduchem a vymyslel pneumatiku jak pro jízdní kola, tak i pro automobily.
• Významný představitel experimentální fyziky na přelomu 19. a 20. století a první nositel Nobelovy ceny za fyziku (1901) profesor Wilhelm Conrad Röntgen si nedal svůj objev nového záření ani patentovat a kategoricky odmítal všechny nabídky různých firem. Dobrovolně odevzdal svůj vynález lidstvu.

„Jak vzniká vynález? To všichni vědí, že je něco nemožné, a pak se objeví nějaký blázen, který neví, že je to nemožné, a vynalezne to.“ (Albert Einstein)

• Americký podnikatel Farwell Glidden z New Hampshiru si uvědomil, že rozsáhlé ranče na západě země budou potřebovat oplocení a na stavbu tradičních plotů nebude dostatek dřeva. Jeho ostnatý drát se objevil v roce 1873 (byl vynalezen o pět let dříve), a protože strojírny, které vlastnil, byly schopné vyrobit ho obrovské množství, vydělal na svém nápadu velké peníze.
• Christopher Sholes z Milwaukee již vynalezl zařízení na číslování stránek v knize (tzv. paginýrku), když jej čísi náhodný návrh inspiroval k sestrojení psacího stroje. Jeho výroby se ujala původně zbrojovka Remington Fire Arme Company, která zprvu téměř neprodejný výrobek v zoufalství zapůjčila v počtu několika set strojů potenciálním zákazníkům, aby si jej sami bezplatně vyzkoušeli. Prodej začal okamžitě stoupat a zájem o psací stroje byl již trvalý.
• Obchodník King C. Gillette, vynálezce žiletky, se posléze stal multimilionářem, přestože první rok po uvedení na trh (1903) byly jeho holicí strojky a žiletky zcela neprodejné.
• Tlakový hrnec francouzského matematika a fyzika Denise Papina našel uplatnění jako tzv. autokláv nejdříve v průmyslu. Jeho využití v kuchyni, o které šlo vynálezci především, muselo od roku 1679 počkat až do časů druhé světové války, kdy si lidé uvědomili, že jeho používáním šetří energii a chuťové vlastnosti připravovaných pokrmů mohou zůstat v uzavřené nádobě výraznější.

Jak to vypadá dnes?

Ten, kdo se domnívá, že vymyslel něco nového v oblasti techniky a technologie - co zde ještě nebylo - a myslí si, že by se mohl stát vlastníkem patentu, měl by dbát na rozdíl mezi pojmem vynález a patent. Vynález je předmětem ochrany, jde tedy o nové vymyšlené řešení, zatímco patent je ochranný dokument, který obdrží ten, jehož řešení splňuje následující zákonem stanovené podmínky:

+  je nové na celém světě,

+  je průmyslově využitelné (nemůže to tedy být např. perpetuum mobile),

+  je výsledkem vynálezecké činnosti (nesmí pro odborníka vyplývat zřejmým způsobem ze současného stavu techniky).

Patent nelze udělit na objevy, vědecké teorie, matematické metody, vnější úpravy výrobků, programy počítačů a vykonávání duševní činnosti. Nelze také patentovat vynálezy, které jsou v rozporu s obecnými zájmy, zejména zásadami lidskosti a veřejné morálky. To vše je podrobně rozvedeno v zákonu č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění zákona č. 116/2000 Sb.

Jak zjistíme světovou novost daného řešení?

Nejlépe návštěvou knihovny patentové literatury nebo patentového odboru Úřadu průmyslového vlastnictví. Druhou možností je obrátit se na některého patentového zástupce, který poradí, jak zpracovat navrhované řešení do podoby přihlášky vynálezu, splňující určité náležitosti dané prováděcí vyhláškou k zákonu. To se týká i výkresové dokumentace a vyplnění tiskopisu žádosti o udělení patentu. Podáním přihlášky vzniká právo přihlašujícího na přednost, tzn., že na předmět přihlášeného vynálezu nemůže být přiznána ochrana jinému přihlašovateli, který podal přihlášku později.

Závěrem ještě dvě rady: Není radno zbytečně s přihláškou otálet, protože někdo jiný by mohl být pohotovější a zaregistrovat si shodné řešení. O řešení, které aspiruje na vynález, není vhodné informovat okolí. Výjimkou je samozřejmě právní nebo patentový zástupce, vázaný mlčenlivostí.