Záhada „temného kyslíku“: revoluce, nebo omyl?

Na první pohled se zdá, že věda má jasno: kyslík na Zemi vzniká díky fotosyntéze. Rostliny, řasy a sinice využívají energii slunečního světla k rozkladu vody a uvolňují kyslík, který dýcháme. Jenže v roce 2024 přišla studie, která tímto zdánlivě pevným základem otřásla. Tvrdila totiž, že kyslík může vznikat i v naprosté tmě – hluboko na dně oceánu. Tento jev dostal přezdívku „temný kyslík“. Zní to jako „temná hmota“ nebo sci-fi. A možná to opravdu je.

Objev pochází z oblasti známé jako Clarion-Clipperton Zone v Tichém oceánu – jedné z nejhlubších a nejméně prozkoumaných částí planety. V hloubkách kolem 4 kilometrů zde leží tzv. polymetalické konkrece – zvláštní kulovité útvary bohaté na kovy jako mangan, nikl nebo kobalt.

Vědci vedení Andrewem Sweetmanem si při měřeních všimli něčeho podivného: koncentrace kyslíku v okolí těchto konkrecí se zvyšovala, a to i bez přístupu světla.

Kyslík bez světla? Jak je to možné?

Hypotéza byla odvážná. Tyto kovové „kameny“ by mohly fungovat jako přírodní baterie a vytvářet elektrické napětí, které rozkládá vodu na vodík a kyslík – proces zvaný elektrolýza. Pokud by to byla pravda, mělo by to obrovské důsledky: přehodnocení vzniku života na Zemi, možnost existence života bez fotosyntézy, nové scénáře pro život na jiných planetách.

Nadšení střídá skepse

Jenže jediná studie novou vědu neudělá. A velmi rychle se ozvali další odborníci – tentokrát s ostrou kritikou. Podle skupiny chemiků a oceánografů je celý koncept „temného kyslíku“ v rozporu se základními fyzikálními zákony, konkrétně s termodynamikou.

Jednoduše řečeno: k rozkladu vody na kyslík je potřeba energie – a nikdo neukázal, odkud by se na dně oceánu brala. Profesor elektrochemie Angel Cuesta to shrnul velmi přímo: zákony termodynamiky platí univerzálně a dosud je nikdo nevyvrátil.

Kde se mohla stát chyba?

Kritici upozorňují na několik problémů. Za prvé je to nedostatek důkazů. Studie například neprokázala vznik vodíku, který by měl vznikat společně s kyslíkem při elektrolýze. Za druhé chybějí kontrolní experimenty. V některých případech byl kyslík zaznamenán i tam, kde žádné konkrece nebyly. Za třetí je možná experimentální chyba. Například špatně utěsněné měřicí komory mohly umožnit pronikání kyslíku z okolní vody. To, co vypadalo jako revoluční objev, může být jen chyba v experimentu.

Vědecký spor v přímém přenosu

Celá situace ukazuje, jak věda skutečně funguje. Není to sbírka hotových pravd, ale proces. Někdo přijde s novou myšlenkou, ostatní vědci se ji snaží potvrdit nebo vyvrátit, následuje diskuse a kritika, hledají se chyby i alternativní vysvětlení. Teprve po opakovaném ověření se poznatek přijme (nebo odmítne).

V případě „temného kyslíku“ se nyní nacházíme uprostřed tohoto procesu. Někteří vědci dokonce vyzývají ke stažení původní studie.

Proč na tom záleží?

Možná si říkáš: proč je takový spor důležitý? Důvodů je hned několik.

• Chceme pochopit vznik života: Pokud by kyslík mohl vznikat bez světla, mohly by první organismy na Zemi vzniknout úplně jinak, než si dnes myslíme.
• Hledáme život ve vesmíru: I planety a měsíce bez slunečního světla (například Europa nebo Enceladus) by mohly být obyvatelné.
• Zajímá nás těžba surovin na dně oceánů: Oblast výzkumu je zároveň cílem plánované hlubokomořské těžby. Lepší pochopení ekosystémů je klíčové pro jejich ochranu.

Věda není neomylná – a to je dobře

Příběh temného kyslíku je skvělou ukázkou toho, že věda není o tom mít vždy pravdu. Je o kladení otázek, testování hypotéz, přiznávání chyb a neustálém zlepšování. Ať už se ukáže, že temný kyslík existuje, nebo ne, jedno je jisté. Posune nás to blíž k pochopení světa kolem nás.

Co bude dál?

Vědci plánují nové expedice na dno oceánu, tentokrát s přesnějšími přístroji a přísnějšími kontrolami. Cíl je jasný: zjistit, zda „temný kyslík“ skutečně existuje, nebo zda to byl jen omyl.

Otázka na závěr:

Myslíš si, že by mohl existovat život bez slunečního světla? A kde bychom ho mohli hledat? Možná právě na dně oceánu. Nebo ještě dál…

Zdroje: Oceanographic

www.ndtv.com

Live Science

en.wikipedia.org