Nechtěné přiznání, že jádro bude chybět

Nejen německá energetická revoluce, v Německu poněkud hořkne i úsilí snižovat emise oxidu uhličitého. Cílem německé energetické politiky bylo mezi roky 1990 až 2020 snížit tyto emise o 40 %. „Správnou“ cestou mělo být uzavírání uhelných elektráren a rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE). Přesto v roce 2013 dosáhlo spalování uhlí za posledních více než dvacet let své nejvyšší úrovně. Aby zamezil dalšímu růstu účtů za energii, prohlásil přitom v polovině ledna 2014 ministr hospodářství a energetiky Sigmar Gabriel, že sníží dotace na větrné a sluneční elektrárny o jednu třetinu.

Emise rostou i v důsledku odklonu od jádra

Emise oxidu uhličitého však dnes rostou mimo jiné i v důsledku politiky ústupu od jaderné energetiky (do roku 2011 klesly zejména díky provozu jaderných elektráren o 27 %). Roger Pielka z University of Colorado vypočítal, že pokud Německo bude chtít snížit emise oxidu uhličitého o 40 %, bude muset zvýšit podíl OZE na výrobě energie ze 17 % na 38 %. Podle něj je ale velmi nepravděpodobné, že se tohoto cíle podaří dosáhnout v roce 2030, natož v roce 2020. Dodal také, že nejlepší způsob jak snížit emise oxidu uhličitého představuje jaderná energie.

Problém přitom komplikuje pokles ceny povolenek EU k vypouštění emisí oxidu uhličitého. Nižší ceny povolenek ještě více podpoří výstavbu nových uhelných elektráren. Novou výstavbu uhelných elektráren v Německu navíc podporuje i nízká cena uhlí dováženého z USA. Díky rostoucí spotřebě břidlicového plynu v USA tam klesá zájem nejen o spotřebu domácího uhlí, ale jeho cenu řeší uhelný průmysl výhodným exportem do jiných zemí.

(New Scientist, 2014, č. 2953, s.7)